Páně Patera a jeho hosté
Tak jsme tady, příteli. No jen pojďte. Pojďte a nestyďte se, tady je vítán každej host, i když má třeba hluboko do kapsy. Však sám uvidíte. To jednou Hašek tady pil na sekeru tak dlouho, že už to bylo do nebe volající. A představte si – tomu šibalovi se podařilo vzbudit v obsluze takovou lítost, že mu k tomu dluhu ještě rádi přičetli jednu štamprli navíc, prej pro kuráž a na žal a na lepší časy. On totiž pan Patera, teda jako vrchní tady v Unionce, je moc hodnej pán. On má soucit hlavně s kumštýři. A tak když někdo nemá u sebe ani floka, jde za Paterou a ten mu vždycky nějaký to kafe a rohlík dá na dluh. No vždyť sám uvidíte, půjdeme nahoru a něco si dáme.
Vidíte ten nápis? Dejte na mě, ten tu bude ještě za sto let a bude z toho jednou památka. Jen pozor na ty schody, ty by se měly opravit. Ale zase na druhou stranu – víte vy, kdo všechno po těch schodech už šlapal?
Minule sem šel s Heydukem po nábřeží, potřeboval nějakou tu inšpiraci pro veršíky, a když sme došli až k mostu, povídám mu: „Pojďme si dát trochu červeného do Unionky, ať se nám líp hledaj ty tvoje verše.“ No to se ví, že sem Heyduka nemusel dlouho přemlouvat. Vždyť Unionka je od řeky, co byste kamenem hodil. A víte, na koho sme na těchhle schodech narazili? Na Myslbeka! Omylem sem do něho vrazil a jemu se vysypaly jeho studie. Škoda že tak spěchal, nemohl sem se podívat, co zrovna připravuje. Ale vypadalo to na nějaký kříž.
Tak a sme tady. Já vim, ten vstup sem není nic moc, ale to je jen první dojem, na to nesmíte dát. Jinak je Unionka útulná, ale luxus to teda není, to ne. Spíš jako když přijdete k sobě domu, nebo do študentskýho podnájmu někde na pavlači.
No a co si dáte? A copak by vás vlastně zajímalo? To je tady totiž důležité vědět předem, protože tady je to všechno pěkně zaškatulkovaný. Totiž co salonek, to jiná společnost, pane kolego. Tady například sedávají hlavně básníci, mají tu totiž vyhlídku na Ferdinandku, prej je pak napadaj lecjaký veršíky. A tady – tady vzadu se obyčejně scházej novináři, protože tu mají klid. Víte oni sem choděj mezi sebou diskutovat, ne na kafe. To kdyby chtěli dobrý kafe, tak to se musí jinam než sem. Ale tady je to klidný místečko a každou chvíli tu někoho potkáte. A tak sem choděj diskutovat a tahaj rozumy do fejetonů. Však sem občas chodí celá redakce Lidovek s Čapkem v čele!
Á, dobrej den, pane Patera. Vedu tady kolegu, byl moc zvědavej, jak to v té vaší slavné Unionce vypadá. Kolujou o ní hotové romány. A co kulečníček? Je tam volno? Co vy na to, pane kolego, šťouchneme si párkrát? Nejsem žádnej odborník, ale troufám si zahrát o korunu na šťouch. To by šlo, nemyslíte? Tak pane Patera, dejte nám sem čtvrtku červeného, dvě skleničky a křídu na tága. Kávu až později, to má čas. A my se, pane kolego, přesuneme dozadu do salonku s kulečníkem. Tam bývá často usazenej Bass, on tam vymýšlí ty svoje výstupy pro kabarety a sem tam si taky šťouchne.
Ale copak, vám to vínko nechutná? No to víte, tohle není extra luxusní vinárna, tady se pije za pár šestáků, to si hold musíte zvyknout, že ta kvalita tu není taková. Ale útulno tu je, to musíte uznat. Pane Patera, co máte dneska na jídelním lístku? Já a kolega padáme hlady. Uzenky? A sou čerstvý? Tak nám sem dvě dejte, a ještě jednu čtvrtinku toho výborného červeného.
Já vím, to víno není dobrý, ale pan Patera je tak spokojenej když se mu to tady pochválí. To mu přece nemůžu udělat hanět před ním to víno, no uznejte… Tak hrajte, pane kolego, dejte se do toho, ať stihneme pár šťouchů, než sem přijdou další hosté. Ono se tu pak musí vystřídat spousta lidí, víte? A všiml ste si támhle toho pána? No toho, co se tváří tak vážně, jak si furt píše něco do notýsku. To je Štech. Znáte ho? No to je vynikající historik! Dejte na mě, ten bude jednou ve všech učebnicích, co jich po Čechách vyjde. Chodí sem často s tím druhým – no tak, napovězte mi, pane kolego. No ten… Wirth. S tím se tu setkává. Ale o čem povídaj, tomu já nerozumim, to bych vám lhal.
To bylo hezký, pane kolego. Máte u mě pět korun. Ale to vám povídám, to snadno vyhraju na vás zpátky ve ferblu zítra u Fleků. Tak si dáme ještě jednu čtvrtinku vína a dvě kávičky, ne? Pane Patera! A nezapomněl ste na ty uzenky? Ne ne, nic se neděje, pane Patera, přineste nám je teď, však nám dneska na nějaký tý minutě nesejde, my dnes máme volno.
Takže, pane kolego, sklenici do ruky a hop do sebe. Za chvíli nám přinesou uzenky, dáme si na to panáčka čerta a potom hezky do Prahy. Ještě se někde stavíme, ale tady j to už večer nuda. On pan Patera potom brzo zavírá, protože ráno mu tu už stojí študáci z fakulty a chtěj svý kafe s rohlíkem. Takže pane kolego, na zdraví, vzhůru do toho, hezky to snězte a utíkáme domu. A vám, pane Patero, děkujeme za hezké odpoledne!
Tomáš Hejna
