Zdeněk Svěrák DEVADESÁT
Člověk, který miluje chytrý humor, umí ho dělat a miluje lidi.
Narodil se 28. března 1936 v Praze. Učitel, redaktor, scenárista, spisovatel, herec.
Už o něm je snad všechno napsáno, takže si dovolím jen připomenout hlavní momenty tvůrčího života:
V prosinci 1965 poprvé z Čs. rozhlasu zazněl „přímý přenos z nealkoholické vinárny U Pavouka“ kde se poprvé objevil hlavní hrdina dodnes fungující mystifikace Jára Cimrman. Autory byli Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Jiří Velebný
Původně se představil Cimrman jako řidič parního válce u Národního podniku Stavby silnic a železnic v Hradci Králové. Amatérský sochař v nafukovací hale vystavoval své objekty, které přejel svým parním válcem. Výstava skončila fiaskem, protože hala ucházela.
Nicméně se z Cimrmana posléze vyklubal génius ztracených příležitostí a objevitel slepých uliček. Byl ale také básník, dramatik svých her, učitel, cestovatel, sportovec, amatérský dentista i gynekolog. Dokonce byl vyhodnocen jako „Největší Čech“, a třeba se prý i Jan Werich se sháněl, kde je ta vinárna U Pavouka.
V roce 1967 se veřejnosti představilo Cimrmanovou hrou Akt i nové divadlo Járy Cimrmana. Zakladateli byli spolu se Zdenkem Svěrákem, Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek a Miloň Čepelka. A začala slavná cesta uměním a specifickým humorem, která běží dodnes.
Poprvé se Zdeněk Svěrák objevil ve filmu v roce 1968 „Zločin v Šantánu“ režiséra Jiřího Menzela.
Dvojice Svěrák – Smoljak napsala spolu první hru „Hospoda na mýtince“ uvedenou roku 1969. Je to dodnes nejhranější hra Divadla J C.
„Dědeček byl vyhlášený samotář, lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdříve si zařídil hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi.“
Roku 1996 byl uveden film syna Jana Svěráka netočený podle scénáře otce Zdenka „Kolja“. Celosvětový úspěch a ocenění Oskarem jako nejlepší zahraniční film v USA.
Byl by to dlouhý výčet úspěchů tvorby. Nesmím zapomenout na písničky s Jaroslavem Uhlířem, patronaci fondu Paraple, Vesničku mou střediskovou a mnoho dalšího.
Myslím, že si můžeme ještě připomenout originální cimrmanovský humor alespoň v několika slavných „hláškách“:
„Můžeme o tom vést spory, můžeme nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat!“.
„Život je nejlepší škola života!“
„Každé zbytečné slovo je zbytečné!“
„Vždy ve střehu!“
„A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř!“
„Tedy, nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se měli optimisté popravovat!“.
„Český národ je prosíravý!“
„Ale pozor, nebyl to hloupý chlapec, byl z Prahy!“.
„Blboune blbá, hluchá, nadřízená…“
Stav dobytka oproti minulému roku nezměněn. Méně krav, ale zato více volů. Také sviní je letos dost!“.
„Jdu na sever, ale už jdu na jih!“
„Kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?“
Zkrácený dialog inspektora Trachty (Jiří Zahajský) s praktikantem Hlaváčkem (Marek Brodský) o vyšetřování:
„Co ještě říkala Vilma?
Ona mi vzala tužku a schovala jí do výstřihu. A říkala: hledej šmudlo, hledej!“
„A že prý můžu být jejím pastevcem.
Stařičký herec Vladimír Kovařík si naposledy s chutí zahrál ve filmu Marečku podejte mi pero.
„Kde je Hliník?“
A Zdeněk Srstka reaguje „Hliník se odstěhoval do Humpolce
„Tak co chlapče, nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším!“
A můžete si cvičně zkusit slavný diktát:
„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc“.
Nejslavnější je ovšem hláška šéfa Karfíka (Ladislav Smoljak) z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje:
„A každýmu jsem říkal: Neber úplatky! Neber úplatky! Neber úplatky! Nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný. Je to marný. Je to marný!“
Ve hře „České nebe“ soustředil Zdeněk Svěrák hlavní osobnosti naší historie a Jan Amos Komenský vypráví o svých školních zkušenostech:
„Ti hoši mě zlobili tím, že vyrývali do školních škamen obrazce – geometrické – i zvenčí na školu. Učinil jsem pedagogický pokus, učit děvčata i chlapce pohromadě. A vidíte, od té doby se žádný takový obrazec nevyskytl. Chlapci s tím prostě přestali.
A když jsem se jich ptal proč, víte, co mi řekli? Zjistili, že to tak nevypadá!“
Ve filmu Jára Cimrman, ležící, spící pro změnu učitel Cimrman vychovává:
„V životě narazíte na překážku. Tyrš říká „Přelez, přeskoč, ale nepodlez!“, Já říkám, můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej!“.
Když Cimrman přihlašuje svůj další patent:
„Teď, teď tu byl! Museli jste se potkat! Nějaký Graham Bell“
„Vynalezl jsem pojistku, žárovku, dynamo…
Edison. Teď tu byl!“
„Jedete zase do Afriky, doktore Holube? A na to manželka:
„Doma bude, už se narajzoval dost!“
V anketě Českého rozhlasu se nejlépe umístily hlášky:
Smoljak na forbíně mluví do hlediště
„Samý debil nebo blbeček! Blbeček, blbeček, debil, debil, blbeček, blbeček, debil, debil, jen tam vzádu sedí dva blbečkové vedle sebe!“
Vyšetřování ztráty třídní knihy
„Já bych se nejraději otočil a draftoval zpátky. K nám domů do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele to je mi smutno!“
Dobití Severního pólu Čechem Václavem Němcem
Václav Soldát
