Dr(o)bečky ze zákulisí

Herci v minulosti často jezdili účinkovat v různých estrádách po celé republice a vyprávěli tam „veselé historky z natáčení“. Diváci to měli rádi, a tak se mnohé příběhy dostaly i do televize a rozhlasu.

Občas šikovní šéfové orchestrů i někdy místní producenti zábavy připravovali celé „šňůry“ a projeli s nimi kam se dalo. A vždy byly takové estrádní programy vyprodané. Díky tomu se řada orchestrů i skupin uživila i mimo hlavní sezónu. Úspěšný byl třeba pořad „Po práci legraci“, který připravil a na svém známém orchestru postavil Zdeněk Barták (starší, jeho syn, známý skladatel v něm jako mladík hrál). Populární písničky a vyprávěnky známých herců.

Jinou parketu reprezentoval Petr Novotný, který s folkovou skupinou Fešáci každoročně uskutečnil zhruba sto programů „Salón Fešáků“, hlavně ve slavné éře s Michlem Tučným. Tam hodně bavil sám svými historkami ze života, na které si pamětníci možná vzpomenou i ze slavných silvestrů, které Petr realizoval na Nově v devadesátých letech. Petr nejen, že měl fenomenální paměť, ale současně byl „počítačový maniak“, takže měl neskutečnou evidenci, na kterém představení a ve kterém městě co vyprávěl. Poznal jsem to, když jsem je jednou angažoval na šňůru “Dnů Mladé fronty“ někdy v osmdesátých letech a on jako konferenciér přesně věděl, co už na štacích kdysi řekl, a tak vždy přišel s něčím novým.

Hodně herců i z renomovaných scén rádo jezdilo mimo divadlo na estrády. Byl to příjemný zdroj peněz mimo divadelní plat, ale také možnost potkávat lidi i mimo divadelní roli. Hodně jezdil například Bohumil Bezouška, Miroslav Hanuš i Helena Růžičková a další. Stejně tak byl populární i TV pořad „Křeslo pro hosta“, kde zazářil Vladimír Menšík.

Tak jsem si dovolil pro tentokrát vybrat pár hereckých vzpomínek pro potěšení v horkých letních dnech:

Jiří Krampol vyprávěl, jak Miroslav Horníček nastoupil do Národního divadla a povolal si ho legendární mistr Jan Pivec: „Ty jsi ten Horníček? Já jsem se na tebe informoval a prý jsi na srandičky, prý jsi do vesela. Chlapče nešťastnej, a tím se chceš živit? Copak dneska je veselo?“

Krampol se jednou optal, co Horníčka v poslední době rozesmálo. On si vzpomněl, že v Kytlici měli na tabuli u hospody reklamu: Dnes čerstvý rum!

František Ringo Čech měl rád Petra Novotného. Když spolu psali scénář filmu „Sedm hladových“ z léčebny obezity, tak každý den Petr přicházel k němu v sedm ráno a měl neuvěřitelně skvělou náladu. Od té doby mu říkal „neuvěřitelně nadšený šimpanz“. A nikdy nezjistil, jestli v tom nejsou nějaké drogy. Nebyli, protože Petr nekouřil ani nepil alkohol. Fešáci, jak jsem sám zjistil, měli „suchý zákon“. Sice s sebou vozili starý vojenský kufr z I. světové války plný lahví, ale ten se směl odemknout až po představení. A Petr si tam schovával jen lahvičku se sladkým likérem, ze kterého usrkával. Ale i stejně se pořád bláznivě smál. Karel Šíp mu jednou vytknul, že se sám směje vlastním fórům, a to komik zásadně nedělá. „A co mám dělat, když jsou dobrý“, na to Petr.

Zdeněk Troška byl jednou na besedě s žáky základní školy a vyprávěl, že připravuje film o Čachtické paní, šlechtičně, která se koupala v krvi panen. Jedna dívka se ptala, jestli by mohla hrát ve filmu, když už není panna. Tak jí uklidnil, že by mohla, protože tohle není ve filmu vidět.

Samozřejmě, že vzpomíná i na seriál „Slunce…“ Ve třetím díle „erotika“. Když se chlapci koupali nazí v rybníku, měla Cecilka chytnout jednoho za nohu, ale místo děsu se k ní přitulila. Tak jí to vytkl, že by se to hodilo do jiného filmu. Ale Cecilka ho odbyla: „Počkej, já si to musím pořádně prohlídnout, já to už třicet let neviděla.“

Zita Kabátová která se dožila téměř sta let, vzpomínala i na filmování s Vlastou Burianem. Jednou se k ní přitočil: „Za hřích bys stála“. Ale jeho paní Nina ho znala, a tak byla vždy nablízku.

Vzpomínala, jak se s různými partnery svého času líbávala, a že nejvoňavnější polibky měl Oldřich Nový. Ten měl malinký parfém a ten si kápl do úst a šel líbat. Ale s polibky byly vždy problémy. Třeba Otomar Korbelář objímal tak pevně, že se člověk musel bát o žebra. Jednou při premiéře byla krásná milostná scéna. „Jdu do šatny a všechno mě pálilo, myslela jsem, že mám nějaký ekzém. Jdu si postěžovat ostatním a vidím Korbeláře, jak debužíruje feferonky. Tak jsem mu vynadala, ale on se omlouval, že feferonkami přeráží frťany, aby jeho paní nic nepoznala“.

Tak zase příště další letní odpočinkové vyprávění.

Václav Soldát