Svět naruby, Jiří Voskovec a Jan Werich

Ukázka z knihy Z dílny malých scén

Drazí čtenáři, snad Vám to uniklo, ale nám nikoli. 8. února 1926 začalo oficiálně hrát Osvobozené divadlo, herecká odnož Devětsilu. Díky řadě herců si vydobylo věčnou slávu mezi českými divadly. Není snad nikdo, kdo by o něm alespoň neslyšel, a určitě si každý vzpomene na některé jeho hlavní herecké interprety – Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich „třetím mušketýrem“ skladatelem Jaroslavem Ježkem, Jiřího Frejku, Františka Filipovského, Jindřicha Plachtu, Ference Futuristu, Jiřina Štěpničková… A snad i názvy některých her, které Osvobozené divadlo hrálo a z nichž se některé občas hrají v různých divadlech i dnes. Tou asi nejznámější zůstane jednou pro vždy Balada z hadrů.

Dlouho jsem uvažoval, jak uctít tento památný okamžik v historii českého zábavního umění a divadla – proto to jednodenní zpoždění. Napsat článek o jeho historii? Existují jich desítky a stovky! A nic, co bych napsal, by nebylo nové a překvapivé. A pak – rozsah takového článku, u kterého nesmí chybět vzpomínky zúčastněných zaznamenané v mnoha jejich biografiích, ani vyjádření divadelních a literárních historiků, překračuje meze našeho kulturního portálu. Do budoucna Vám tedy slibuji, že při příštím výročí pro Vás s Artesem připravíme celou brožuru o Osvobozeném divadle a jeho osobnostech zdarma ke stažení. Nyní Vám však jako upomínku na Osvobozené divadlo předkládám ukázku ze hry Balada z hadrů, jak je zaznamenána v knize Z dílny malých scén, vydané v roce 1989. Text pochází z roku 1935 a na jevišti ho divákům předvedli Jiří Voskovec a Jan Werich. Název kapitoly vychází z písničky Jaroslava Ježka, kterou si v podání stejných interpretů můžete poslechnout v přiloženém odkazu.

Balada z hadrů; Jiří Voskovec, Jan Werich, 1935

Jehan:
Má pravdu ten snílek s tím jasnovidectvím. Já mám moc rád tohle prorokování, okultismus, hypnózu, mesmerismus a vůbec vědy exaktní.

Georges:
to si myslím, pane. Vzdělání, to je svůdná věc. Ušlechtilá.

Jehan:
Tyk jsem slyšel. Takhle známí mi moc horovali pro vědy.

Georges:
Jako vědy? Panečku, učenost…, náramné! Takový Flammarion, znáte?

Jehan:
Co to?

Georges:
To je vědec, který vám například řekne, že vzdálenost Měsíce od Země, tu kolikrát urazí za svůj život pěšky průměrný venkovský listonoš.

Jehan:
Podívejte se, tak ono je tam poštovní spojení!

Georges:
Prosím vás! – Co si lidé všechno nevymyslí!

Jehan:
To máte jako ten atom, co tuhle rozbili.

Georges:
A kde se jim to stalo?

Jehan:
Počkejte, v Americe, myslím, rozbili atom.

Georges:
A komu to udělali?

Jehan:
Sami sobě. To byl jejich.

Georges:
Aha, asi jej měli pojištěný.

Jehan:
Ale ne, profesoři nějací na univerzitě.

Georges:
Prosím, tak už i profesoři na univerzitě jsou takhle zvrhlí. Jen když to může něco rozmlátit. – A mezi námi, pane, co to je, atom?

Jehan:
To je…, jak bych vám to řekl…, malá část hmoty.

Georges:
Tak řeknu kousek.

Jehan:
To je menší. Kousínek, ždibíček. Kousek, to je molekula.

Georges:
Dobře, ale proč se ten kousínek rozbíjí?

Jehan:
to máte tak: vesmír, ne? To je jako… třaba slunce, že ano. Ekliptika, to je kolem dokola, a teď se to tedy točí…, to se rozumí ve velkém, a jaksi, oni mysleli, že to jde donekonečna. No, a totéž v malém. Rozumějte: přijde Einstein a řekne: To se neví, jestli to někde nemá konec, a co, jaképak slunce, v tom atomu to je zase tak, jenže malinkaté, no, a to slunce malinké, když se rozbije…

Georges:
Tak je tma. Teď je mi to úplně jasné.

Jehan:
Ale to není všechno. Ten atom, když rozbijete, tak je z toho najednou něco jiného. Prvek, víte.

Georges:
Nevím.

Jehan:
Prvek, to je, když se něco nemění. Rozumíte, člověk není prvek, ale třeba linoleum…

Georges:
To je praktická věc.

Jehan:
A prvek k tomu. No, a teď máte možnost třeba rozbít atom a místo toho, co tam bylo, je najednou něco jiného. Víte? Zlato třeba: rozbijete olovo a je z toho zlato.

Georges:
To vám tedy povím, že tohle až půjde dělat šmahem, že to bude pěkná věc. To bude zlato najednou jako dnes železo, a třeba zrovna železo bude hrozně drahé.

Jehan:
Ano. Do rána budou všechny koleje vykradené.

Georges:
Budou jezdit zlaté lokomobily. Žádná železnice, zlatnice! A budete-li chtít dáme šperk, půjdete k Rottovi…

Jehan:
…a koupíte jí skobu. Nebo zuby se budou nosit železné, celé rezavé.

Georges:
To se ale potom s tím zlatem obrátí všechno. Třeba látky. Paní bude volat: Máry, vytřete tu podlahu brokátem. A večerní šaty si dá ušít z lavičníku.

Jehan:
Prostě svět naruby.

Georges:
Já vám řeknu, to už je naruby i dnes, bez toho všeho.

…následuje píseň Jaroslava Ježka:

Tomáš Hejna