A pak, že to není sranda…

Nevím proč se mi zrovna v hlavě začala hrát „Polka specielně aktuální“, tak se skutečně jmenuje, ze třicátých let minulého století, autorů V+W+J.

Původně to byl zpívaný dialog na forbíně. Určitě si dosadíte ty správné figury.

Onehdá se mi zdá
se mi zdá onehdá
městská rada zasedala.
Řešila jak by se
zničila ta krise
co nám tolik dodala.

Po debatě hlučné dosti
proti nezaměstnanosti
jeden kos
náhle pak
zdvihnul nos
božskou káp
ať se natiskne leták.
V tom letáku ať stojí
ať se nikdo nebojí
město na stráži stojí
pomoc mají jistou.
Že na ně vzpomínáme
peníze že nemáme
tak jim ten leták dáme
nemaj co dělat ať si čtou.

Tak jsem čet co jsem čet
rozpočet to jsem čet
řikal jsem si to je prachů.
Potom však ha co pak
sklopím zrak ha co pak
řeknu si počkej brachu.

To se ti snad jenom zdálo
vono vlastně je to málo.
To není legrace
co stojí sanace
a pak reprezentace.
Je zapotřebí zčerstva
budovy ministerstva
železnic zemědělstva
v parlamentě adaptace.
A proto ať se spoří
a poplatnictvo moří
jenom ať se nezboří
poslanecká restaurace.

A teď si tu písničku můžete poslechnout od Jana Wericha

Václav Soldát