Báječní muži s klikou

Prostě romantika i drama. Před mlýnicí posedávají chasníci a laškují s mlynářkou. Přihlížející záletník využije situace kdy odejdou, a začne se s ní objímat a líbat. Ale prášek to prozradí mlynářovi.  Ten přijde se svojí chasou a s pometlem, záletníka zmlátí a vyženou. Z okna se tomu směje záletná mlynářka, které už bylo odpuštěno.

Tak to byl první hraný film našeho prvního filmového tvůrce, Jana Kříženeckého (1868-1921) natočený na pražském výstavišti v roce 1898.

Nebyl to ale první film natočený u nás. První byl americký „velkofilm“ který zaznamenal amatérské divadelní představení „Hořické pašije“ již rok předtím, roku 1897.

Vraťme se ale ke Kříženeckému. Ten byl prý považován za černou ovci rodiny. Jako vášnivý fotoamatér poznal kinematograf a zakoupil od Lumiérovy firmy aparát a filmový materiál. A své filmy chtěl promítat na Výstavě architektury a inženýrství, která se chystala v Praze v roce 1898.

Domluvil se s tehdy známým ochotníkem a písničkářem Josefem Švábem – Malostranským, ten mu připravil jakýsi scénář a sám hrál právě v „Dostaveníčku ve mlýnici“. Vedle dvou herců, tedy Švába – Malostranského a Gýra, angažovali i servírku z blízké vinárny a před mlýnem, který zbyl z předchozí národopisné výstavy hráli a Kříženecký natočil první český (vlastně i Rakousko-uherský) film. Byl pojat velmi realisticky, Malostranský si odtud odnesl osm modřin a dvě velké boule. Taky už byl poněkud zakulacený, ale zamlada to byl opravdu fešák. Ale byli jsme teprve šestou zemí na světě, kde se natočil hraný film.

Kříženecký posléze natočil mnoho dalších filmů, v těch hraných byl protagonistou právě Josef Šváb – Malostranský. Další byly např. „Pražský párkař a lepič plakátů“, „Smích a pláč“, který zachycoval detailně Švábovu tvář. Možná si připomenete i starou gramodesku Vlasty Buriana „Smích“, kdy zaznělo takových odstínů smíchu, že jste se, aniž byste chtěli, museli začít také smát.

Pak hlavně množství dokumentů. Třeba „Alarm staroměstských hasičů“, „Cvičení s kužely“, „Žofínská plovárna“. I třeba „Časový signál“, kdy někdo z věže pražské hvězdárny v Klementinu mávl praporem a nato zazněla z hradeb rána z děla, která oznamovala Pražanům pravé poledne. Mimochodem, Kříženecký byl znám svojí mánií pro přesný čas, prý kam přišel, tak nejdříve srovnával hodiny na správný a stejný čas.

Všechny filmy byly zhruba minutu dlouhé, ale co se do nich vešlo. Dodnes nám ukazují tvář a atmosféru dob před sto lety. Po deseti letech v roce 1908 byla další slavná výstava „Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory“. Na ní Kříženecký měl svůj „Reklamograf“ a svým jménem zaštiťoval „The Royal Biograph“ švýcarského Němce Praisse. V podnikání se mu ale nikdy moc nedařilo, a tak byl většinou rád, že se mohl vracet ke své práci v městském stavebním úřadu.

Celou tuto éru krásně zpracoval Jiří Menzel ve filmu z roku 1978, jeho název jsem si vypůjčil pro toto připomenutí: „Báječní muži s klikou“. Švába-Malostranského v něm ztvárňuje Rudolf Hrušínský a děvče schované za kamerou je Hana Burešová. Menzela jste určitě poznali. Film stojí za podívání i dnes.

PhDr. Václav Soldát