FENOMÉN PLESY (1)

Naše připomínání různých forem zábavy by zdaleka nebylo úplné, kdybychom vynechali vrcholné společenské události, tedy plesy a bály.

Vrcholem plesové sezóny je u nás tradičně období od Tří králů do Popeleční středy – tedy od 6. ledna do Velikonoc. Proto právě v tomto čase uvádíme seriál o jedinečném tradičním tanečním dění, tedy FENOMÉNU PLESY!

Ani se nám nemůže podařit postihnout širokou paletu plesů a zábavy od Reprezentačních Plesů v opeře, Plesů filharmoniků, přes maturitní, až po nejrůznější oborové a někdy i poněkud bláznivé. Všechny mají svůj styl, atmosféru i speciality, které pořadatelé vymyslí. Např. v Lucerně byly proslulé Plesy balonového létání a prvorepublikové Filmové plesy. Víte, že existoval i Ples nosáčů? Asi nejzajímavější jsou plesy v menších městech, pořádané zájmovými spolky, rybáři, myslivci, hasiči, ale i obecními úřady. Dnes se konají už i plesy základních škol.

Všechna tato společenská setkání výrazně kultivují chování a vystupování účastníků, jejich kulturní úroveň a etiketu.

Odborníci říkají, že tato forma zábavy vlastně navazuje už na antické Řecko, na oslavy boha Dionýsa tancem, zpěvem a vínem.

Jak už je téměř pravidlem, tak to v Evropě začínalo na hradech a zámcích, kde se šlechta chtěla bavit v zimních měsících, kdy nebylo co dělat. Na jaře a v létě byly pracovní povinnosti, na podzim hony a co v zimě? Tak si začali zvát sousední šlechtice a pořádat pro ně a pro sebe zábavy. A to prý byl začátek někdy v šestnáctém století. Přinesla to renesance a vzorem byly zábavy na francouzském dvoře. Někdy na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se pak tyto šlechtické formy zábavy přenesly do měšťanského světa.

Máte pravdu, zjednodušuji. Vždyť zábavy a samozřejmě tanec, který k nim neodmyslitelně patří, tu byly, jak se říká „odnedávna“.

Krásně o tom píše třeba Jaroslav Žák, kterého známe jako autora „študáckých filmů“ a literatury, třeba „Študáci a kantoři“ nebo film „Škola základ života“:

„Při tancovačce se sál opravdu vaří. Že tančení je velmi často hromadná orgie a vede k masové extázi. A jestli nějací kanibalové končí svůj orgiastický rej zabíjením obětí, řežou se lidé evropští nakonec sklenicemi do hlavy. Vydatný podíl má na tom, nebudiž toho zapomenuto, také ohnivá voda a erotické planutí.“

Ale vraťme se k plesové sezóně, hlavně u nás. Plesy jsou doma zejména ve střední Evropě, hlavně v zemích bývalého Rakouska Uherska, v Německu, částečně v Anglii. Mimo Evropu se až na vzácné výjimky moc nevyskytují. Ale každoročně se například ve Vídni koná zhruba jeden tisíc plesů.

Plesová sezóna tradičně trvala od Tří králů, tedy 6. ledna do Popeleční středy před Velikonocemi. Ta je ale pohyblivá, takže třeba letos v roce 2024 to bude 27. března. Ale to už ani tak neplatí, protože první plesy začínají někdy koncem října a konec bývá až někdy v dubnu. Plesů je dneska hodně a kapacity sálů, orchestrů i pořadatelů někde už nestačí.

U nás máme přesně datovaný slavný Národní ples na Žofíně, kterého se 8. února 1843 zúčastnila spisovatelka Božena Němcová. Seznámila se tam s medikem a básníkem Nebeským a kromě toho, že se do něj zamilovala, tak jí inspiroval k sepsání básně „Ženám českým“. Ta byla jako její první publikována v časopisu Květy.

Ale již tři roky předtím 5. února 1840 byl bál, kterého se zúčastnil Karel Hynek Mácha i Karel Sabina v Konviktském sále na Malé straně. To ale byla vlastně soukromá akce jen pro zvané. Pak se traduje, že vlastně první bál pro veřejnost byl 3. února 1841 na Žofíně, a zúčastnilo se ho na dva a půl tisíce hostů. To nakonec přirozeně vyplývalo z rozvoje našeho národního obrození.

Pokračování příště!!! (18. ledna)

PhDr. Václav Soldát