FENOMÉN PLESY (3) Každý je jiný

Podívejme se ale hlavně na některé tradiční plesy. A připomeňme si jejich atmosféru.

Nejvíce plesů dělají místní spolky a profesní organizace. Takže zcela běžné jsou především Myslivecké, Hasičské, Sokolské, Baráčnické a obdobné plesy i v malých obcích. Obvykle s místním hospodském sálu, někdy i tělocvičně probíhá velmi navštěvovaná taneční zábava. Hraje vesměs místní známá muzika, často dechovka, která umí zahrát téměř jakýkoliv taneční repertoár.

Bylo a stále je někde pravidlem, že se hrají cca tři skladby a pak je pauza na oddych, popíjení a povídání, případně výměnu tanečnic. Na velkých plesech, kde hrají velké a renomované orchestry a skupiny se známými zpěváky se už desítky let uplatňuje, že orchestr hraje nepřetržitě třeba půl hodiny, pak je teprve pauza a zase půl hodiny. Pak je někdy docela složité chvíli si oddechnout a třeba vyměnit tanečnice či tanečníky. Muselo by se to uskutečnit v průběhu hraní orchestru, a to může vypadat i nezdvořile.

Charakteristické pro tyto spíše vesnické či maloměstské plesy je uvolněnější atmosféra a téměř vždy bohatá tombola. Na velkých městských plesech se dnes tombola téměř nevyskytuje. Připomeňte si třeba Formanův film „Hoří, má panenko“ a trable hasičů s tombolou. Vzpomínám na jeden bál, kde byla třeba první cenou fůra hnoje na zahrádku a jinde třeba živé sele. Samozřejmě i výtěžek z nedávného honu.

A říká se, že každý takový bál musí doprovázet i rvačka místních mladíků o děvče anebo s přespolními, a že by to nebylo ono, kdyby neletěl nějaký půllitr (viz Vesničko má, středisková).

Takový myslivecký bál ale dělával i Myslivecký svaz v Praze ve velkém sále, tehdy se tomu říkalo, „Sjezdový palác Parku kultury a oddechu Julia Fučíka“, tedy PKO JF – Fučíkárna.. Soused z chaty vyhrál v tombole skoro metrákového divočáka a celý víkend dělal se sousedy zabíjačku. A z vydělané kůže byla i předložka před gauč. To vše dělá neopakovatelnou atmosféru a trvalé zážitky.

Samostatnou kapitolu tvoří městské plesy. Ty se tváří více „noblesně“ a bývají poněkud formálnější. Schází se na nich místní honorace, starosta, radní, místní podnikatelé. Vysokou úroveň mají i firemní plesy. Na plesy Komerční banky v Paláci Žofín se od ředitelů a dalších členů vedení očekával tmavý smoking a dámy samozřejmě měly mít velkou večerní toaletu.

Velké reprezentační plesy

Nejvýznamnější plesy byly a jsou třeba Plesy v opeře (první u nás byl v roce 1948), kam se chodí ve smokingu, jsou tam vzácní hosté (u nás v minulých letech třeba Ivana Trumpová či Allan Delon), Rakouský ples, Česko – Slovenský ples, Plesy vídeňských filharmoniků (kam si rádi brali i Orchestr Václava Hybše a jiné. Patří k nim červený koberec pro celebrity, limuzíny, špičkové občerstvení a pozornost medií.

Mezi nejslavnější patří „Ples debutantek“ v Londýně, kde jsou uváděny do společnosti šlechtické dcery i dcery významných světových politiků. A nezáleží na politice, před léty tam byla uvedena do světové společnosti i dcera posledního sovětského prezidenta Gorbačova.

Plesy, jako vrchol společenského života, mají i svoje pravidla, tedy etiketu. Připomeňme si alespoň základní:

Pro plesy platí nepsaný, ale někdy i předem daný „dress code“. Pro běžné plesy se očekává u mužů tmavý večerní oblek a ženy mají mít odpovídající společenskou toaletu (typ koktejlky), tedy společenské šaty nejlépe se sukněmi pod kolena. Samozřejmě na tradičních venkovských plesech je vítaný i kroj (známe hlavně z Moravy a vůbec Moravských plesů i v Brně či Praze) nebo myslivecká uniforma atp. Na „obyčejných“ vesnických bálech ale také tzv. lepší oblečení.

Na významné a slavnostní plesy třeba divadelní, v opeře, filharmonické atp. je vhodnější smoking a k tomu dámská velká toaleta. Na pozvánkách bývá uvedeno „white tie“ – tj. bílý motýlek. V nejhorším případě pak ten nejlepší tmavý (antracit) společenský oblek vždy s kravatou a opět u dam velká večerní, koktejlky nejsou vhodné.

K tomu vždy společenskou tmavou a šněrovací obuv a dámy lodičky na podpatku. Buďte opatrní s radami různých „módních policajtů“ a extravagantními kreacemi celebrit z bulváru.

Slavnostní atmosféře přizpůsobíme i své chování. Dodržujeme běžné zásady zdvořilosti. Zdravíme, pomáháme ženám z kabátu, dáváme jim přednost, podržíme židli u stolu, volíme slušné oslovování atd., však to znáte.

První tanec vždy máme s vlastní ženou, pak je zdvořilé vyzvat k tanci i další ženy u stolu. Teprve poté můžeme „zabloudit“ i k jiným.

Na ples přicházíme včas. Dost často je přítomen i nějaký „vzácný host“ a měli bychom přijít dříve. Nebo u vchodu vítá příchozí třeba ředitel firmy či starosta a je zdvořilé se s ním pozdravit. Také neodcházíme mezi posledními. Prý když odešly již dvě třetiny hostů, máme nejvyšší čas k rozloučení (u stolu vždy, jinak se nemusíme vnucovat s loučením třeba VIP hostům).

Klasik etikety Jiří Guth Jarkovský ve svém Společenském katechismu píše „Plesy by neměly trvati déle než do jedné nebo dvou hodin s půlnoci. Nic není tak nepěkné, jako tanečnice ve čtyři ráno, znavená, zpocená se šatem zmuchlaným“.

V současnosti už na to zrovna nedbáme. Dokonce jsme některé velké plesy v Praze, třeba i Zahradnické, Mediků aj. organizovali tak, aby konec umožňoval nadšencům vyrazit na první metro.

A po celou dobu se snažíme udržovat svůj vzhled, a hlavně vonět svému okolí, partnerkám i partnerům.

Každý ples tradičně začíná předtančením. Na maturitních to pořád bývá i vlastní, nacvičené studenty, tradiční polonéza.

Na místních se uplatňovaly i různé taneční kreace, možná jste viděli „Trnky, brnky“ s Helenou Růžičkovou ve „Slunce, seno, jahody“ či jiné nápadité kreace.

Nesmíme ovšem zapomenout ani na plesy maškarní. Těm se říká starodávným označením Šibřinky.

Tento název byl poprvé použit v únoru 1865 na sokolském plese a dlouhá léta sloužil jen jako označení sokolských a hasičských plesů. Vymysleli to zakladatelé Sokola Fügner a Tyrš jako označení „veselé zábavy sokolské“, znamená to frašky a žerty, ale u Komenského to byl i podvod a klam.

Dodnes se to na mnoha místech právě sokolskými jednotami i hasiči používá pro označení nejrůznějších maškarních bálů a místních plesů.

Pokračování příště (31.1.)

PhDr. Václav Soldát