Kam za zábavním uměním? Do Litomyšle
Nejspíš byste nenašli v Čechách město, kde není nebo nebyla nějaká kulturní instituce, kde se nevyskytla nějaká významná či zajímavá postava českého zábavního umění, kde se někdo zajímavý a významný nenarodil nebo naopak nezemřel. Přesto jsou ale města, která jsou v tomto ohledu výjimečná. Jedním z nich je také Litomyšl!
Litomyšl je nádherné město, zejména jeho náměstí, která se jakoby nesměle krčí pod zámeckým vrchem. Nesměle ovšem jen v uvozovkách, protože celý prostor, tedy od Smetanova náměstí po navazující Braunerovo náměstí, je dokola ověnčen řadou nádherných renesančních a klasicistních domů, přerušených jen tu a tam nějakou novější zástavbou, ale hlavně postavených s prostorným podloubím. Úchvatné je, že téměř na každém domě je tu cedulka se stručným popisem historie, a tak se nám postupně při procházce a pečlivém čtení mění město kousek po kousku a odkrývá svoji historii. K té neodbytně patří i jeho významné osobnosti, které zde žily, působily nebo přišly na svět. A není jich rozhodně málo.
Rodákem byl otec malířky a ilustrátorky Zdenky Braunerové František August Brauner, právníka a vlastence, který ale do zábavního umění zasáhl jen jako mecenáš.
V roce 1872 se v Litomyšli narodil zajímavý lékař, který byl zároveň skladatelem a spisovatelem, studentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy – Ladislav Prokop Procházka. Byl zetěm novináře a politika Julia Grégra a velmi aktivně působil jako novinář v Národních listech. Patřil také okrajově k Čapkovým pátečníkům, a přes svoje těžké povolání, kde si rozhodně neužil příliš zábavy, se proslavil hlavně jako skladatel operní a orchestrální skladby.
Rodákem z Litomyšli byl také Zdeněk Nejedlý. Jeho rodina se blízce přátelila s rodinou Smetany, což později dalo vzniknout jednomu z nejrozsáhlejších děl o jeho životě. Než se z Nejedlého stal dnes opovrhovaný nástroj komunistického režimu, byl to úžasný muzikolog a literární historik. Sepsal také dodnes uznávanou publikaci o historii svého rodného města, která vyšla v roce 1903. Kromě Smetany napsal velmi kvalitní biografie o Boženě Němcové, Gustavu Mahlerovi, Aloisi Jiráskovi, Teréze Novákové a dalších. Většina těchto osobností byla rovněž spojena s Litomyšlí a Nejedlý je zde osobně zažil.
Na jednom zdejším domě visí pamětní cedule, která je věnována Teréze Novákové. Tato spisovatelka je představitelkou zdejší regionální literatury, nadšenou feministkou – a především matkou Arne Nováka, významného českého literárního historika, který přišel na svět právě v Litomyšli, kde také studoval na zdejším gymnáziu. Jeho Přehledné dějiny literatury české patří dodnes k nejdůležitějším dílům mapujícím zejména dílo autorů 19. století. O řadě z nich napsal literárně-historické práce a biografie, řadu děl rozebral vyloženě kriticky a jeho články v tisku jsou pro nás dnes cenným zdrojem informací, které bychom jinak neměli.
V Litomyšli žila také spisovatelka Božena Němcová, a to hned na dvou místech – v domě blízko sochy Smetany a potom v domě, na jehož místě je dnes hotel Zlatá hvězda. Na něm se nachází deska s textem: „V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová 13. 9. – 28. 11. 1861.“
Část svého díla zde napsal Alois Jirásek, který učil na zdejším gymnáziu. Zasadil sem i část svého díla a místního majitele zámku dokonce ztvárnil i ve svém slavném F. L. Věkovi. NA jeho sochu narazíme nedaleko zámku směrem do centra, v sadech, které nesou jeho jméno.
Úžasný je pohled na Penzion Paseka, kde sídlí stejnojmenné nakladatelství. Při pohledu z náměstí na průčelí na něm není n ic extra zajímavého, když pomineme, že je zde velmi dobré knihkupectví. Stačí ale popojít o kousek dál a podívat se do boční uličky. Z této strany je celá stěna domu vyzdobena „grafity“, které znázorňují ilustrace ze známého Krvavého románu Josefa Váchala, malíře, ilustrátora, sochaře a řezbáře. Ten po sobě v Litoměřicích zanechal i výmalbu tzv. Portmonea, kde je dnes muzeum jeho tvorby.
Litomyšl vždycky byla spojená se zdejším kvalitním gymnáziem a celkově s kulturním duchem, který se tu projevoval v mnoha ohledech. Šlo o jedno z center národních obrozenců, vlastenců, a to přetrvalo i do období první republiky. V souvislosti s Litomyšlí tak můžeme ještě zmínit Magdaleno Dobromilu Rettigovou, která bydlela v ulici blízko místní fortny. Studovali zde literární historik Alois Vojtěch Šembera, básník František Matouš Klácel, spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, vyučovali zde August Sedláček, nebo Josef Kořenský, působil zde knihař Jan Quido Veselík, na zdejším hřbitově leží vedle jiných spisovatel a Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj a tak bychom mohli pokračovat.
Jednou z nejvýznamnějších osobností Litomyšli byl Bedřich Smetana. Ten se narodil svým rodičům ve zdejším pivovaru v zámeckém areálu. Otec František byl úspěšný sládek, který si pivovar pronajímal a v jeho přízemí žil s celou svojí početnou rodinou. Smetana byl jeho druhorozeným synem, ovšem starší bratr zemřel v dětském věku. Ostatně dětská úmrtnost byla tehdy vysoká, a také několik Smetanových sourozenců zemřelo v dětském věku. Matka prý den před Smetanovým narozením byla ještě na tancovačce a podle pověsti je jí v noci zdál sen, že se jí narodí syn nadaný v hudbě a bude se jmenovat Fridrich. Tak prý přišel Smetana ke svému jménu, která si, jako velký český vlastenec, počeštil.
Smetanův rodný byt je dnes věnovaný jeho památce a slouží jako muzeum. Bývalá pracovna jeho otce je pokladnou, v jednom z pokojů je udělána promítárna, kde po zdech běhají motivy spojené s průřezem Smetanovy hudby, hrající celou dobu na pozadí. Ložnice rodičů, vybavená dobovým nábytkem, přibližuje život rodiny i životní dráhy samotného Smetany. Expozice je doplněna ukázkami ze Smetanova deníku, plakátů na jeho představení a ukazuje i, jak vypadal Smetana zhruba v devatenácti letech. Jde o jedinečnou dagureotypii, na které nemá svůj obvyklý plnovous. Za úžasný považuji originální stůl ze Smetanovy rodinné pozůstalosti.
Ve čtyřech letech se začal sám od sebe učit na housle, které znal od svého otce, amatérského hudebníka. Nechtěl je dát z ruky a brzy je ovládal opravdu dovedně, takže už v šesti letech vystupoval na besídkách zdejší školy. Ovšem ne nějakou šumařinu, ale rovnou předehru opery Němá z Portici od Aubera. Na zdejším zámku také mají klavír, na kterém odehrál svůj první koncert před zdejší hraběcí společností. Paní hraběnka mu prý po skončení i políbila ruku.
Na rodném domě je deska z roku 1880, u jejíhož odhalení byl Smetana osobně. Byla sem přenesena z jednoho z měšťanských domů na náměstí, protože tehdejší majitel zámku z dodnes neznámých důvodů nesouhlasil s jejím umístěním na svém pivovaru. Přesunula se sem tedy až o několik desetiletí později. Velkého rodáka a skladatele připomíná také socha na náměstí, které také nese jeho jméno.
Podrobnosti o Bedřichu Smetanovi a jeho díle naleznete zde:
Zapomenutá vzpomínka na zapomenutého přítele – Část I. – Artes
Zapomenutá vzpomínka na zapomenutého přítele – Část 2. – Artes
Smetanova pohádka na dobrou noc – Artes
Litomyšl rozhodně stojí za návštěvu, ať už je to zámek, kde s největší pravděpodobností visí lustr vyrobený pro slavný Formanův film Amadeus, rodný Smetanův dům hned naproti, městské muzeum nebo jenom náměstí. Vedle radnice se nachází nádherná historická budova knihovny, jejíž vestibul slouží i jako malé muzeum. A zapomenout nesmíme ani na četné místní hudební festivaly. Litomyšl je zkrátka jasná volba, pokud se chcete vydat někam za zábavním uměním, jeho současností, historií a osobnostmi.
Tomáš Hejna
