Muzikantské historky
I ve sférách tzv, „vážné muziky“ se občas vyprávějí nejhrůznější historky ze života. Podle mínění aktérů asi humorné a zajímavé.
Dostala se mi do rukou útlá knížečka z roku 1939, kde jsem si s chutí některé historky přečetl a teď se s vámi o ně podělím.
Bedřich Smetana (1824-2884)

Smetana bral i svoji tragickou hluchotu s humorem. Jednou, když šel k lékaři, který mu sliboval, že to vyřeší, tak se vsadil se svým ctitelem. „Jestli uslyším, tak budeme pít plzeňské. Když ne, tak si dám jen Smíchovské“. Žel zůstalo u Smíchovského.
Když bylo slavnostní otevření obnoveného Národního divadla v roce1883, tak se byl podívat se svým „manažerem Srbem“ (můžete si vyhledat vyprávění Tomáše Hejny o manažerovi Bedřicha Smetany na tomto webu) na „Prodané nevěstě“. Vydržel jen první dějství a pak si povzdechl „Jak živ jsem se v divadle nenudil jako dnes!“ Byl posléze znám tím, že nikdy již žádnou operu nevydržel celou.
Antonín Dvořák (1841-1904)

Cituji:
„Nikdy nezapomenu, když mě 1890 promovali v Cambridge na doktora. Samá ceremonie, samý doktor, styděl jsem se, že neumím latinsky. Když si dnes vzpomenu, musím se smát. Zkomponovat „Stabat Mater“ je snad přece jenom víc, než umět latinsky“
Dvořák si samozřejmě hlídal své peníze. Když v roce 1875 složil Moravské dvojzpěvy, tak je vydal u známého nakladatele Simrocka v Berlíně. Ale nevěděl, co si má říct. Tak se radil s přítelem „myslíš, že bych mohl dostat 300 marek?“ Za tři dny dostal nejen smlouvu, ale i peníze.
Uplynula léta, a složil sérii krátkých skladeb „Maličkosti“. Radil se s manželkou o kolik by si měl říct. Bylo to před Vánoci „Jen si napiš o tři tisíce“. Ale Dvořák prý ve spěchu napsal o jednu nulu víc. Simrock mu odpověděl, že se mu třicet tisíc zdá trochu moc, a zda by mu stačilo deset tisíc. Tak dostal mistr docela hezký vánoční dárek.
A ještě jednu na konec:
V Karlových Varech uvedli jednou na programu lázeňského orchestru
„Kdož jste Boží bojovníci“ Choral von Jan Hus.
A pak, že si v operách a symfoniích nic neděje.
PhDr. Václav Soldát