Mirek Smíšek – Hraničář, hobit i trpaslík

Některé stopy jsou výraznější než jiné, a platí to i v zábavním umění. Ono se vlastně jen velmi těžko srovnává, kdo po sobě vlastně zanechal někde větší nebo menší stopu než ten druhý. Ale pokud u někoho můžeme mluvit o opravdu výrazné stopě ve světě, je to rozhodně Mirek Smíšek. Pokud ho neznáte, nic si z toho nedělejte, určitě nejste jediní. A pokud si ho nespojíte se zábavním umění, tak určitě také nejste výjimka. Nebyl totiž ani zpěvákem, ani hercem, ale keramikem. Přesto se nesmazatelně zapal do historie světového filmu. Hned se k tomu dostaneme.

Narodil se 2. února 1925 ve středočeské vesničce Malá Dobrá a dětství prožil ve středočeském kraji, kde se stěhoval s rodiči z místa na místo. Krátce po podpisu mnichovské dohody bydleli v České Lípě, později v Lysé nad Labem, chvíli také studoval v Nymburce. Aktivně se zapojil do odboje za druhé světové války, a nakonec skončil v pracovním táboře. Tehdy se setkal s Milošem Štefánkem, a když v roce 1948 získali moc komunisté, emigrovali společně do zahraničí. Nejprve zkusili štěstí v Austrálii, později se Smíšek přestěhoval na Nový Zéland, kde už zůstal. Pracoval v keramickém závodě, ale v Nelsonu, kam se přestěhoval, už docházel na kurzy a učil se. Měl talent, a tak se dostal i na odbornou stáž do Japonska na Kjótskou univerzitu. V roce 1963 jel na další studijní pobyt do Anglie, kde se jeho učitelem stal známý Bernard Howell Leach, průkopník keramiky.

Smíšek se nakonec přestěhoval do novozélandského Te Horu, kde postupně vybudoval tři tradiční pece na pálení keramiky. Stal se tak populárním v celém okolí, že když byla naplánována přes jeho pozemky nová rychlostní silnice, místní se spojili a vytvořili spolek, který se tomu snažil zabránit. Nevyšlo to, ale díky spolku se nakonec podařilo sehnat tolik peněz, aby mohly být pece odborně rozebrány a přeneseny do sousedství.

Keramika Mirka Smíška měla odbyt po celém světě, ale přesto existuje několik projektů, kterými se proslavil. V první řadě musíme připomenout, že jeho zdobené keramické mísy jsou ve sbírkách britské královské rodiny – dokonce získal Řád britské legie. Vystavoval ale po celém světě, od Nového Zélandu, Austrálie, přes Koreu, Japonsko, Kanadu až po Belgii. I tak je jeho největším úspěchem zaručeně spolupráce s filmem, během které po sobě jednoznačně zanechal nejvýznamnější stopu vůbec. Jeho dílna totiž vyráběl na zakázku veškeré keramické nádobí, které se používalo při natáčení trilogie Pán Prstenů! Během několika měsíců vytvořil se svojí manželkou pro tento film přibližně 700 předmětů, které herci při natáčení používali. Jen málokdo, kdo tuto trilogii zná, si uvědomí, že kdykoliv někdo z herců drží nějaký pohár či talíř, pak je od člověka, který se narodil u nás, od českého krajana z Malé Dobré ve středních Čechách.

Tomáš Hejna