Kumštýřské svátky

Nejméně měsíc před Vánoci a Silvestrem si nestačí zpěváci, herci, muzikanti a další ze showbyznysu ani oddechnout. Mají žně! Série Vánočních koncertů, divadelní představení, navíc nepřeberné množství firemních akcí s často uměleckým programem. Pamatuji, že to v minulých dobách ani tak moc nebývalo. Tehdy byly „žně“, ale jen krátkodobě, spíše kolem MDŽ, tedy oslav Mezinárodního dne žen.

Ale vždy, již dlouhá léta, bylo předsváteční období dobou, kdy se umělci tradičně scházeli, aby zavzpomínali, „kuli plány“ a domlouvali se, jak a co by mohli vymyslet pro příští rok. Tradičně to již před mnoha lety byla setkání principálů a divadelních bardů před Vánocemi v kavárně Slavia u Národního divadla. Tady se domlouvaly šňůry představení po vlastech Českých, přechody herců od jedné společnosti do druhé, a hlavně se pobavili.

Dnes je to složitější. Běží nejrůznější Vánoční koncertů, divadla hrají i o Vánocích, i když třeba jen v podvečer. Na Silvestra jakbysmet, a to se navíc všichni diváci těší, jakou zase „kulišárnu“ herci vymyslí a jaká bude legrace. To je dobře, protože programy televize už zdaleka nemohou pobavit domácí diváky, jako to dokázaly pamětihodné „Silvestry Vladimíra Menšíka“. Dneska by to asi už žádná televize nedala dohromady a hlavně nezaplatila.

Ale pojďme k něčemu jinému. Umělci všeho druhu a vyznání ten čas využívají i pro sebe, když mohou. Mimo jiné i k tomu, aby se někde sešli, porozprávěli, pojedli a popili něco dobrého. Některá setkání jsou už legendární.

Tak třeba bylo a možná snad i dneska je setkání nad různě upravenými šneky. Kdysi jsem je ochutnal v Klášterní vinárně u Národního divadla, ale přiznám se, že mě příliš neoslnili. Ale tradice je tradice. Prý už v Osvobozeném divadle V+W vznikla recesistická tradice, že kdo snědl nejméně šneků, musel přednést improvizovanou básničku.

Když jednou Werich prohrál (říká se, že nechtěl, aby prohrál mladý nováček), složil během minuty:

„Šnek je zvíře sváteční,
ač pomalé, přece vděčné.
Komu nechutná, ten nehraje,
leda v dramatu všechny zabije.“

Celý soubor se prý smál tak, že se večírek protáhl až do tří ráno.

„Setkávání na šneky” byla skutečná a poměrně rozšířená tradice českých herců, hlavně v první polovině 20. století. Patřila mezi ty nepsané zákulisní rituály, které dnes už téměř zanikly.

Jedla se šnečí polévka, plněné šnečí ulity s bylinkovým máslem a oblíbení šneci na česneku. Šneci byli v Česku běžnou vánoční specialitou (zejména ve městech a v divadelním prostředí). šneci byli považováni za “jídlo bohémů“. Vznikla z toho společenská událost, podobná dnešním vánočním večírkům. A navíc, šneci byli levnější než maso. Večírek probíhal tak, že se herci a kamarádi přesunuli do divadelního klubu nebo spřátelené hospody, na stolech víno, chleba, máslo a mísy šneků. Pak se debužírovalo, zpívalo, vyprávěly historky. Pamětníci vzpomínají, že to bylo nejveselejší setkání roku.

Ještě donedávna byly k mání konservy s ulitami a připraveným šnečím masem. Obávám se, že vymizely. Ale v některých nobl restaurantech jsou čerství šneci ještě k mání. Dnes jsou asi zase velmi žádaní. V internetu proběhla zpráva, že před pár dny někdo ve Francii odcizil z farmy jedlé šneky za 2,5 milionů korun. Dovedete si představit, co to muselo dát práce?! Ale asi se to pachatelům vyplatilo.

Pak nebyli od padesátých let šneci již běžně dostupní, navíc se složitěji připravují, a tak zvítězily řízky a salát. Prostě jiné chutě. Zbyla jen herecká nostalgie nad legendami.

Mnoho umělců si velice považovalo, když dostali pozvání k Janu Werichovi na Vánoční setkání doma na Kampě. Byla to soukromá setkání, neformální setkání umělců, intelektuálů, vzpomínání. Z počátku tam chodili jen muži, pak dva „jako muži“ Adamová a Zázvorková. Posléze více. Samozřejmě Miroslav Horníček, Jiří Šlitr a Suchý, Jánko Roháčl, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Jan Libíček, manželé Medkovi (paní Meda pak po létech vilu po mnoha peripetiích koupila), Jiří Trnka, Adolf Born, Karel Vlach, František Nepil a mnoho dalších. A podával se legendární Werichův šoulet v obří míse. Mimochodem, Werich měl sbírku asi padesáti kuchařek a říkal, že to je nejlepší uklidňující počtení.

Tady máte recept:

Zdenčin sváteční šoulet byl ze dvou vykrmených sádelných hus, které byly po upečení vykostěny a rozsekány na kousky. V předvečer se namočil hrách, který se potom uvařil s propláchnutou rýží a kroupami. Po smíchání ve veliké míse se přidal utřený česnek. Po omaštění husím sádlem se vše na třicet až pětačtyřicet minut zapeklo v troubě a pak se nechalo vystydnout. Na desátou ráno se šoulet ohřál a podával.

Mnozí herci na Vánoce rádi vzpomínají, přidávají historky, ale i recepty. Takže alespoň letmo:

Boris Rösner třeba vzpomínal na tradiční soutěž bramborových salátů v Národním divadle. „Takže na vánoční představení přináší každý sklenici či mísu s vlastním bramborovým salátem, s majonézou, bez, kdoví s čím. V rekvizitárně pak je plný stůl ochutnávek, chutnáme a dáváme najevo, že umíme ještě tohle. Nejen hrát, ale i dobře vařit“.

Zapsal jsem si i recept maminky Preissové na vánočního Černého kubu, tedy tradiční postní oběd, abyste uviděli zlaté prasátko:

300 g krupek, 30 g sušených hub, 1 menší cibule, 3 stroužky česneku, husí nebo vepřové sádlo, pepř, kmín, majoránka, sůl. Sušené houby namočíme a uvaříme. Krupky uvaříme do měkka v osolené vodě s kmínem a trochou sádla. Měkké krupky promícháme s houbami, ochutíme česnekem a pepřem, majoránkou. Dáme na zpěněnou cibulku do pekáče, pokropíme vývarem z hub (může být i sterilovaný hrášek) a necháme zapéct v troubě. Za dvacet minut je tu lahůdka.

A ještě jeden originální recept Táni Fischerové:

Čokoládové koule za studena:

Nastrouháte čokoládu (zhruba 2 tabulky) a zalijete smetanou, případně ještě nastrouháte mandle, přidáte trošku cukru a bílek.

Přidáme máslo (stačí 2 lžíce) a za stálého míchání zahříváme, dokud se vše nespojí na hladký krém. Podle chuti můžeme přidat rum (také 2 lžíce). Prostě vše „přiměřeně“.

Čokoládový krém dáme vychladit, třeba i do ledničky, až ztuhne.

 Pak vykrajujeme lžičkou a vytvarujeme kuličky, které obalíme v kakau, ořechové drti apod.

Nepečené božské čokoládové kuličky uchováváme v chladu a podáváme s ostatním vánočním cukrovím na sváteční stůl. Jsou výborné!

Krásné Vánoční svátky a rozverného Silvestra!!!

Václav Soldát