A zas ten Menšík aneb Pořady, bez kterých to nejde

Publikováno: Autor:

A zas ten Menšík

Někteří lidé si neustále stěžují, že Česká televize mezi svátky stále pouští pouze reprízované pořady, staré filmy a inscenace a silvestrovské večery s Vladimírem Menšíkem. Ovšem co si budeme nalhávat – nic lepšího by Česká televize ani dávat nemohla. Jako milovník starých filmů, inscenací a scének si tak nemohu pomoci a musím se o některých těchto pořadech a jejich interpretech alespoň zmínit.

Hadimrška bez chybičky

Jen málo legend českého filmu je stále tak aktuální jako Vlasta Burian, populární napříč všemi generacemi až po ty nejmladší. Seznam jeho komedií je neobyčejně dlouhý a většinu z nich známe všichni velmi dobře. C. a k. polní maršálek, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Anton Špelec, ostrostřelec, Pobočník Jeho Výsosti, Nezlobte dědečka, Tři vejce do skla, Ducháček to zařídí, U pokladny stál… a další. Mezi nimi je i legendární film Karla Lamače a Martina Friče To neznáte Hadimršku.

Byl to třetí Buriamův zvukový film a předvedl se zde ve společnosti výkvětu tehdejšího filmu (i když v některých případech stáli jeho tradiční partneři jen ve vedlejších rolích). Plejáda dávno zesnulých legend začíná Jaroslavem Marvanem, Čeňkem Šléglem, Jindřichem Plachtou Marií Grossovou, Medou Valentovou, Vladimírem Borským a končí řadou tradičních „herců malých rolí“, jejichž obličeje nám mnohdy řeknou víc než jména.

Hadimrška byl původně úspěšnou hrou, v níž Vlasta Burian jak jinak než exceloval. Do filmové podoby jej přepracoval Václav Waaerman, s to podle předlohy Ernsta Bacha a Franze Arnolda. Její podoba byla ušita Burianovi přímo na míru, protože v ní mohl uplatnit svůj slovní i pohybový humor v řadě skvěle připravených situacích. Na úspěch tohoto filmu se tak spoléhalo, že zároveň s nám známou verzí se točila i druhá varianta pro Německo, kde došlo k obměně některých herců. Otto Rubíka v roli majitele gramofonové společnosti vystřídal Harry Frank, Čeňka Šlégla Eugen Jensen, Marii Gossovou Friedl Haerlinová. Objevil se v ní také český milovník Rolf Wanka.

Není snad třeba říkat, že plejáda legend i „herců malých rolí“ je zde bohužel zároveň i plejádou zesnulého výkvětu českého filmu. Je ale krásné si je v něm připomínat.

Císařův pekař, Pekařův císař

Každoroční repríza dvoudílné filmové komedie z roku 1951 je již pro mnohé tradicí, a i když se občas objeví hlasy některých fanatiků, že by se měla kvůli „budovatelským písničkám“ zakázat (prý jde o připomínku komunistického režimu), nenechají si jí ujít celé rodiny.

Původně měl film režírovat Jiří Krejčík, ale protože se s Janem Werichem nepohodl, režíroval nakonec film legendární Martin Frič. Můžeme jen dodat – naštěstí! Krejčík totiž prosazoval do rolí zcela jiné herce, než na které jsme zvyklí. Rozhodně ne horší, ale každopádně by byla tvář obou dílů zcela jiná. Tak například místo Jiřího Plachého měl Kellyho ztvárňovat Karel Höger, Alexandra Scottu měl hrát místo Františka Černého Saša Rašilov a především místo vždy úchvatné Natašy Gollové, kterou Jan Werich opět vtáhl do světa filmu po vynucené poválečné pauze, se měla v hlavní roli objevit Irena Kačírková. Netřeba říkat, že i v případě alternativních herců se jedná o skutečné legendy a dokonalé herce, ale ruku na srce – umíte si představit jinou Sirael než Natašu Gollovou?

Film rozhodně neměl na růžích ustláno. Během natáčení se Jan Werich poranil, a protože hraje v naprosté většině scén tohoto filmu, muselo být natáčení téměř dva týdny přerušeno. Oproti zmíněným současným snahám prezentovat komedii jako film propagující komunistické myšlenky, čemuž byly Werichovy i Fričovy snahy na hony vzdáleny, se film absolutně nelíbil tehdejšímu ministru kultury Zdeňku Nejedlému, protože právě málo propagoval dělnickou třídu. A paradoxně naopak – oblíbená písnička „Ten dělá to a ten zas tohle“, která je dílem Wericha a skladatele Zdeňka Petra, musela být při exportu filmu do zahraničí vystřižena, protože prý propagovala komunistické myšlenky až příliš.

Každopádně se opět jedná o jedinečnou přehlídku hereckých legend, kde k již zmíněným musíme ještě zmínit Václava Trégla, Františka Filipovského, Lubomíra Lipského, Theodora Pištěka, Josefa Kemra… Film plný hvězd a výborných herců až do poslední malé roličky.

Horské drama Bohouš

V roce 1968 se zrodila krátká televizní inscenace trvající pouhých 25 minut. Dostala jednoduchý název Bohouš a stala se naprostou klasikou. A to i díky hned třem legendám české herecké tvorby, které se zde ujaly hlavních rolí. Jednou z nich byla Zdena Hadrbolcová, hlavní tandem ovšem ztvárnili Vladimír Menšík a Jiří Sovák. A samozřejmě nádherný urostlý bernardýn jménem Bohouš.

Je nutné se zmínit, že na definitivní filmovou podobu měli daleko větší vliv Menšík a Sovák než režisér Petr Schulhoff, který jim dal volnou ruku k improvizaci. Oba herci se později k natáčení vyjádřili hned při několika příležitostech. Vladimír Menšík například při jedné besedě řekl, že se mu s Bohoušem natáčelo dobře, protože mu neskákal do řeči: „Akorát že Bohoušovi strašně smrdělo z huby. Víc než Sovákovi,“ dodával s humorem. Jiří Sovák oproti tomu psa Bohouše, vlastním jménem Baldur, rád neměl a označoval ho za „prase převlečený za bernardýna“. Přiznal mimo jiné, že Bohouš byl opravdu nenasytný, a to dokonce tak, že chleba, díky kterému na konci hoteliér Sovák prohraje sázku, Bohouš ve skutečnosti pokaždé bez problémů snědl, dokud ho nenamočili do benzinu.

Zdena Hadrbolcová je dnes jako jediná ze jmenovaných stále naživu a ještě v roce 2019 se objevila v romantické sportovní komedii Přes prsty. Vladimír Menšík zemřel v roce 1988, Jiří Sovák v roce 2000. S bernardýnem Baldurem jsme se ještě mohli setkat ve filmu Poklad benátského kupce nebo v seriálu Hříšní lidé města pražského. Zemřel v deseti letech v roce 1973.

Silverstrovské reprízy

Nesmrtelný Vladimír Menšík, Silvestr hravý a dravý, Silvestr 79 aneb Hrajeme si jako děti, Zas je tady Silvestr, Silvestry Vladimíra Menšíka – jen několik pořadů, které Česká televize v letošním roce pustila mezi Vánoci a Novým rokem. Dá se bez nadsázky říct, že to byla opět plejáda toho nejlepšího ze zábavního umění, co kdy bylo předvedeno a natočeno. A že šlo opět o přehlídku skutečných mistrů našeho zábavního umění, a v mnoha případech bohužel i o ohlédnutí za již nežijícími legendami.

Legendou silvestrovské zábavy se stal především Vladimír Menšík, a to i přes to, že ve skutečnosti moderoval pouze tři silvestrovské večery mezi lety 1977 a 1979. Vystupoval však v mnoha jiných zábavních pořadech a jeho scénky i vtipy z nich jsou dnes tradiční součástí pohodových posledních večerů roku v mnoha českých domácnostech.

Nejde jen o to kvalitně lidi pobavit, ale mnoho lidí připomenout. Nejen samotného Vladimír Menšíka, ale také Karla Gotta, Waldemara Matušku, Jiřího Sováka, Miloše Kopeckého, Stelu Zázvorkovou, Miloslava Šimka, Miroslava Horníčka, Júliuse Satinského, Ladislava Staidla, Otakara Brouska staršího, Vladimíra Dlouhého, Tomáš Holého, Vladimíra Dvořáka, Felixe Holzmanna – ty všechny a celou řadu dalších význačných osobností, které již nemůžeme potkat osobně, nám přináší Česká televize prostřednictvím těchto pořadů. Legendy zábavního umění, které už nejsou mezi námi. Vzpomínky a humor, na jaký se nezapomíná a nemá zapomínat.

Pro někoho je snad opakování starých filmů, inscenací, scének a pořadů ztrátou času, někdo se snad nemůže zbavit dojmu, že se jedná o strnulost České televize nebo o umělé oživování minulosti. Ovšem ruku na srdce – znáte někdo něco, co se kvalitou těmto filmům a pořadům vyrovná? A nevzpomíná se vám na tu spoustu skvělých umělců právě díky jejich jedinečnému umění každý rok stejně krásně?

Tomáš Hejna