Největší flám s Jiřinou Bohdalovou

S touto recenzí jsem schválně počkal několik dní, abych se mohl podívat, jak nový pořad České televize přijala česká média a samotní diváci. Jen pro ukázku několik citací z recenzí na csfd.cz:

„Po zábavných Zázracích přírody a Všechnopárty přišlo naprosté peklo s historickým playbackem, plastickými celebritami za zenitem. Asi má svůj důvod, proč se pořady tohoto typu 20 let již nevysílají.“

„Byl to masochismus nejhrubšího zrna, ale dokoukal jsem to jako velké guilty pleasure. Kdyby se někdo, kdo upadl do kómatu před 35 lety dnes probudil a jako první spatřil tuto šou, tak by byl jen mírně zmaten z toho, že to neuvádí Menšík.“

„Z úcty k účinkujícímu ansámblu. Jinak bohužel dno let dávno minulých,“ napsala divačka, která dala pořadu nejnižší možné hodnocení jedné hvězdy.

A ještě zastávka u našich médií. Web expres.cz vyvěsil například článek s titulkem: „Silvestr s Bohdalkou byl slabý jako čaj, spílají diváci. Proč nedáte šanci mladším? ptají se diváci“ a ihned.cz ještě minutu před půlnocí přinesl zprávu s titulkem: „Silvestr prý posune hranice televizní zábavy. Jednou anekdotou?“ V tomto článku si Mirka Spáčilová stěžuje celkově na skoro všechny pořady, které jsme mohli na českých televizních kanálech vidět. Všechnopárty Karla Šípa v hvězdném obsazení Sandra Pogodová, Miroslav Donutil a Josef Alois Náhlovský vytýká přílišnou usedlost, Největším flámu s Jiřinou Bohdalovou, že šlo o „přehlídku spřátelených celebrit typu každý pes jiná ves“. Rovněž jí vadilo zpívání hitů Karla Gotta, Bohdalčino vzpomínání na něj nebo ukázky z jejích starých filmů.

Oproti předchozím letům jsem se letos rozhodl na oslavy Silvestra podívat právě kvůli pořadu s Jiřinou Bohdalovou, a i když uznávám, že úvodní pasáž s písničkami z filmu Žena na kolejích mohla být o trochu kratší, většina pořadu se mi přes názory všech zmíněných velmi líbila.

Někomu se mohlo zdát, že Česká televize v podstatě věnovala Silvestr Jiřině Bohdalové jako „náplast“ za neuskutečněnou oslavu v květnu letošního roku v O2 aréně, která kvůli covidu nemohla proběhnout. Další mohli mít dojem, že se tímto pořadem vrací Česká televize zpátky do minulosti, a že se tak snad nehýbe dostatečně kupředu. V jedné z reakcí se například objevila zmínka, že pořad nemohl „vyhovovat současnému náročnému divákovi“. A odpověď na obojí? Ano, je to tak, a bylo to podle mě správně.

Je totiž nutné si otevřeně připustit, že v posledních letech se Česká televize se Silvestry neuměla vypořádat a veškeré její snahy končily špatně. Návrat k tolikrát osvědčenému scénáři tak nemůže být v žádném případě špatný, a pokud si někdo zasloužil dostat možnost provádět takovýto pořad, je to právě Jiřina Bohdalová, která baví diváky mnoha generací již od roku 1937! A že jí Česká televize umožnila pozvat si své vlastní hosty? Byla to přehlídka mistrů naší zábavy, byť se jednalo většinou o osobnosti starších ročníků. A u žádného zúčastněného nemůžeme hovořit o tom, že by byl „za zenitem“. Stačí je jenom vyjmenovat v rychlém sledu:

Jiří Korn a Čtyřted, Marek Eben, Lucie Bílá, Dasha, Helena Vondráčková, Jitka Zelenková, Hana Zagorová, Milan Kňažko, Karel Šíp, Michael Kocáb, František Ringo Čech, Monika Absolonová, Tomáš Töpfer, Jiří Lábus a Oldřich Kauser, Petr Janda s Olympicem, Michal David a mnoho dalších.

Je pravdou, že průměrný věk zúčastněných byl vysoký, z mladších ročníků zde bylo jen několik osobností, mezi nimi Jakub Pracha, Vojta Kotek a Ondřej Gregor Brzobohatý, nicméně položme si základní otázku – kolik mladých českých umělců jsme skutečně schopni postavit proti výše jmenovaným, aby byli stejně dobří? A na kom jiném bychom dnes měli postavit podobný program, než na skutečných celebritách a na mistrech zábavy, jaké jsme měli možnost během večera sledovat?

Abstraktní definici „náročného českého diváka“ naší doby ponechme zcela stranou, protože ve většině případů je úroveň diváků spíš trvale na sestupné úrovni než na vzestupu a vede to k četné degradaci zábavního umění, ne k jeho rozvoji. Nicméně vadí-li někomu hity Karla Gotta či Helenky Vondráčkové nebo Michala Davida, ať si sám odpoví na otázku: Jak staré tyto hity jsou a čím jsou tak výjimečné, že přežily dosud? Písně všech interpretů, kteří zpívali pro Jiřinu Bohdalovou i pro diváky na letošním Největším flámu jsou neodmyslitelnou součástí každé diskotéky i toho nejposlednějšího maturitního plesu. Jsou stálé. Nic a nikdo je nenahradí, stejně jako žádného z těch, kteří nás tímto večerem provázeli.

Největší flám s Jiřinou Bohdalovou se skutečně nedá srovnávat se starými silvestrovskými show s Vladimírem Menšíkem, nicméně o něco takového se nikdo ani nesnažil. Je rozdíl snažit se vyrovnat něčemu nepřekonatelnému, a snažit se udělat pořad v podobném duchu, jak se o tom vyjádřila i samotná Bohdalová. Faktem je, že po mnoha letech se České televizi podařilo něco neobyčejného, totiž shromáždit na jednom podiu i v hledišti skutečný výkvět českého zábavního umění, hvězdy, kterým není rovno, a za které nemáme a ještě nejspíš dlouho nebudeme mít náhradu.

Nezbývá než doufat, že skutečný „náročný divák“ umí ocenit to kouzlo atmosféry plné hvězd, že umí rozeznat kvalitu od šmíry a dokáže přijmout prostý fakt nenahraditelnosti mnoha hvězd českého humoru a zábavy, s nimiž jsme se prostřednictvím Největšího flámu s Jiřinou Bohdalovou mohli setkat.

Tomáš Hejna