Eduard Hrubeš – předseda ARTESU 1990 – 93

Eduard Hrubeš – předseda ARTESU 1990 – 93

Narodil se 27. prosince 1936 v Brně – zemřel 22. srpna 2021 v Praze.

Konferenciér, moderátor, scénárista, režisér, muzikant, občasný zpěvák, multikulturní umělec.

Otec zpíval baryton v Janáčkově opeře, Malý Edík chodil „do klavíru“, a naučil se postupně hrát na trubku, kytaru, bendžo, učil se i skladbu a harmonii. Zvládl i pět jazyků včetně latiny.

Potkali jsme se, když byl ještě studentem FAMU. On už ale měl za sebou jednu necelou vysokou školu, nedostudoval na lesníka, a teď se dal na filmovou a televizní publicistiku na pražské FAMU. Dlouhá léta jsme se pak potkávali v branži zábavy. Tenkrát se neříkalo showbyznys.

Učil jsem se od něj. Nezapomenu, když jsme seděli u něj doma celou noc a připravovali sérii velkých koncertů „Hvězdy Supraphonu“ ve Sportovní hale myslím Sparty v PKOJF (O2 aréna ještě nebyla ani ve snech). Naučil mě dělat scénář: „To se musí jednotlivá čísla k sobě skládat, jako cihla k cihle, ale aby to hezky vázalo, občas koncert oživit nějakým hezkým pokoukáním či jiným žánrem, nezapomenout na vizuální atrakce“. Jednoduché, že! Vymysleli jsme si čtyři podia, podsvícená a mezi nimi přecházel konferenciér Eduard Hrubeš (nikdo ani ještě neznal označení moderátor). Ta podia tam musela být, protože každý zpěvák měl svůj orchestr či hudební skupinu a samozřejmě i svoji aparaturu (na tom se tenkrát hodně vydělávalo). A byli tam všechny hvězdy Supraphonu – hlavního vydavatelství gramodesek, (kromě něj bylo ještě Vydavatelství Panton, které patřilo Svazu skladatelů, a mělo se starat o vážnou hudbu). Bylo nakonec vyprodáno, pětkrát pět tisíc diváků.

V roce 1967 ještě jako student Filmové a televizní fakulty AMU nastoupil do Armádní redakce ČsT, kde začal společně se Saskií Burešovou uvádět pravidelný publicistický pořad „Poštovní schránka“.

Připomeňme si jeho hlavní úspěšné TOP pořady a vystoupení:

V Divadle Světozor v roce 1967 alternoval spolu s Václavem Čapkem legendární „Kinoautomat“. To bylo České překvapení Světové výstavy v Montrealu, přišli s tím režiséři Roháč a Svitáček.

Šlo o živě komentovaný jednoduchý film, kde mohli diváci ovlivňovat následný děj. Hezká dívka vyjde z bytu na chodbu po sprchování jen zabalena do osušky. Zabouchnou se jí dveře a nemůže zpět. Zazvoní u souseda (Miroslava Horníčka) a STOP: pustit jí dovnitř nebo ne? A diváci pomocí technického zařízení na opěradlech sedadel hlasují, co dál. Takže diváci sami posouvali děj.

Pak to v roce 1969 byla jakási „televizní seznamka“, ale tehdy velmi úspěšný zábavný pořad „Pokus pro dva“. Spolu s Olgou Čuříkovou vedli soutěžní hru, ve které šlo o hledání partnera. Na to rád vzpomíná:

„Byl to superúspěšnej pořad, až soudruzi museli zakročit, protože účinkující neříkali vždy texty, které byly předem schváleny. Legendární doktor Jan Pixa (zakladatel televizních soutěží) se tenkrát vrátil z Ameriky, kde to viděl a my jsme to použili. My jsme jim tenkrát nevadili, a tak nás nechali. Bylo přepůlené jeviště, v jedné půlce sedí kluk a táže se tří děvčat, které ale poznává jen po hlase a vybírá si tu pravou. Byl to bombastický úspěch, takže nám to šéfredaktor zábavy Vladimír Dvořák chtěl zarazit. Rozloučili jsme se tak plačtivě, že se diváci ozvali a dostali jsme dalších deset pokračování.  Nejhorší, co tě může postihnout, je, když máš úspěch.“

V několikaletém mezidobí po roce 1969 byl „na indexu“ a nesměl nic uvádět. Tak založil Velkopopovickou Kozlovku, netradiční „crazy“ dechovku, kde hrál na bendžo, trumpetu, zpíval a vůbec bavil lidi.

Dodnes se lidé rádi dívají na jeho programy z Ostravské televize „Neváhej a toč“, které uváděl v letech 1995 – 2007. Zase s nadšením vzpomínal:

No my jsme byli v Ostravě docela zavedení. Ještě jsme tam s Kozlovkou dělali pravidelně Halabalašou, dokonce jednoho Silvestra nás nechali dělat. Legendární režisér Havlíček. Ale s novým režimem po roce 90 i Kozlovka skončila.

Já jsem měl doma velkou parabolu a chytal jsem různé televize a jednoho dne jsem viděl takový pořad, kde byly sesbírané ptákoviny na videích od lidí z celého světa. Začínala Nova, a tak jsem byl za panem Železným, ale ten mě vypoklonkoval. Neřekl ani ano, ani ne, ale elegantně se rozloučil. Tak jsem to řekl v Ostravě a ti to vzali. Ty obrázky dodávala nějaká Holandská firma, která to dává do celého světa. A mělo to až nečekaný úspěch a rádi v tom účinkovali i další kamarádi ze zábavy, dnes se říká šoubyznysu. Bylo to fajn.

Naprosto profesionální, nápaditý a příjemně ironický laskavý moderátor. Eduard Hrubeš má svůj specifický styl moderování. Vypadá, že si zrovna v daný okamžik formuluje svůj vstup, je jaksi „nad věcí“, pro někoho může působit až přehlíživě, je klidný a věcný.

Můžete si přečíst podrobnější rozhovor, který jsme spolu měli před několika lety. Je v rubrice Zajímavé čtení/Rozhovory.

Václav Soldát