Osobní zamyšlení nad ČT
Je to už přibližně sedm let, co jsem měl možnost se poprvé osobně setkat s legendou Gustavem Oplustilem na předávání nějakého ocenění v Lidicích, v prostorách zdejší knihovny. Mluvili jsme o všem možném, ale mezi tím vším se tehdy Oplustil zmínil o archivu ČT, a že je tam takové množství filmových pokladů s velkým P, a nikdo o nich v podstatě neví a nejeví o ně zájem. Když přišel covid-19 a pandemie, zdálo se, že Česká televize zmoudřela a konečně si na svůj víc než obsáhlý archiv vzpomněla. Na ČT3 se začaly objevovat historické filmy, ale také dlouho nevysílané inscenace a záznamy z různých besed, představení, pořadů a všeho možného. Věci, které jsme dlouho nikdo neviděli, a které dělaly radost nejen seniorům, i když hlavně pro ně měly být v době omezeného vycházení určeny. A teď se zdá, že se nad archivem ČT opět zavírají těžká vrata, a že tisíce kilometrů nahraného materiálu je odsouzeno utopit se v moři prachu.
Česká televize se totiž rozhodla kvůli inflaci šetřit. A kde jinde šetřit, než na obsahu veřejnoprávních projektů, na které dostává peníze od daňových poplatníků. Podle posledních zpráv se má zrušit kanál ČT3, který je mimochodem od pandemie jedním z nejsledovanějších kanálů ČT vůbec, právě kvůli svému kvalitnímu historickému obsahu, který těší nejen seniory, ale i řadu běžných diváků, kteří mají zkrátka raději filmy a inscenace se Sovákem, Menšíkem, Horníčkem a dalšími než současnou televizní produkci. Nestydím se na to, že k této skupině patřím – ale také vím, že v mé věkové kategorii (30+) nejsem sám. Hned vedle milovníků kvalitního filmu budou škodní také diváci sportovních programů na ČT Sport. Produkce sportovní redakce se má výrazně omezit – a opět se ptám, jestli si může ČT dovolit omezit právě program, který patří k nejsledovanějším. ČT už nepotřebuje své diváky?
Přirozeně oceňuji, že se Česká televize rozhodla omezit tvorbu svých nových seriálů. Stejně nestály většinou za nic! Určitě neměly takovou hodnotu, kterou za ně ČT zaplatila. Ale když už, tak tím plnila alespoň své poslání vytváření zábavních programů pro širokou veřejnost, která za ně pravidelně a nemálo platí. Od svých blízkých přátel, kteří se podílí na dokumentární tvorbě ČT, vím, že úspory začaly již před časem. ČT omezila výrazně tvorbu dokumentů, rozvázala spolupráci i s kvalitními externisty a budoucnost českého dokumentu v režii české veřejnoprávní televize visí ve vzduchu. Pokus nahradit dokumentární tvorbu tvorbou žurnalistickou, tedy reportážemi atd., jistě v tomto ohledu neuspěje. Ovšem co je po tom vedení ČT. Úspory jsou to hlavní.
Zatím jsem se dočetl o propouštění řadových zaměstnanců – nejprve 50ti, potom dalších 200. Aby se ušetřilo! A o apelu na vládu, aby se zvýšily koncesionářské poplatky. Pokud se bude vláda inteligentní, ale i ti, kteří mají ČT na starost v její radě, nepřistoupí na to. Protože tak jako platilo za covidu starořímské heslo: „Chléb a hry“, platí toto heslo ještě více teď, kdy se řítíme do největší finanční krize posledních desetiletí. Energie a pohonné hmoty vláda neuhlídala, stejně jako nedokáže uhlídat ani základní potraviny a jejich nepřiměřené ceny. Jediné, co jí tedy ještě zbývá, je lidi bavit a udržovat v dobré náladě, aby neměli čas přemýšlet, do čeho se se svými rodinami řítí. A to bez České televize zvládne jen stěží.
Velmi by mne zajímalo, zda vedení České televize při myšlenkách na úspory myslelo také na sebe. Jestli si vedoucí pracovníci, počínaje ředitelem a všemi možnými radami a výbory, sníží i svoje platy, aby mohli peníze daňových poplatníků využít lépe tak, jak jim to ukládá zákon i povinnost vůči jejich zaměstnání. Nebo se podobně jako u dalších institucí brzy dozvíme, o kolik si zvedli tito činitelé své platy a kolik si rozdali na odměnách? A nebylo by lepší, kdyby bylo méně vedoucích pracovníků s vysokými platy, a rozdělilo se víc peněz mezi kumštýře, kteří umí?
Tomáš Hejna
Tento článek je vyjádřením názoru autora, není názorem Uměleckého sdružení Artes ani členů Kolegia, kteří s ním mohou, ale také nemusí souhlasit.
