REŽISÉR DOBRODRUH
Steve L. Lichtag
Režisér, producent, spisovatel, učitel, cestovatel a dobrodruh. Filmař žraloků a velryb.
Narodil se 4. března 1954 jako Zdeněk Loveček ve Znojmě v rodině vojenského pilota.
Po absolvování Konzervatoře v Brně začal hrát nejdříve v karlovarském divadle, pak v Jihlavě až zakotvil v Praze. Začal hrát i ve filmu a hned se docela chytil. Už v roce 1971 se objevil v populární sérii „Pan Tau“, pak třeba 1976 „Náš dědek Josef“. Každoročně dostával několik zajímavých rolí. Dokonce mu prý nabídli, aby moderoval s Oldřichem Kaiserem „Možná i přijde kouzelník“, ale už věděl, že chce do světa, a tak místo něj nastoupil Jiří Lábus. Jak se říká, měl našlápnuto k herecké kariéře a na stole měl nabídku rolí a scénářů i od Jaroslava Dietla.
Jeho známá milovnická role byla v dodnes populárním filmu “Holky z porcelánu“ (1974). Tam svedl krásnou blondýnu a „udělal“ jí dítě a pak „zdrhnul“. Ono to tak vyšlo i v životě, i když žádné dívce asi neutekl, tak za pár let emigroval do světa. A tam z něj byl současný Steve Lichtag a z jeho původního jména zůstalo jen prostřední „L“.
Rád se potápěl, a tak se doslova „vrhl do moře“ a začal natáčet postupně větší a náročnější filmy z podmořského světa a další přírodovědné dokumenty. Ale k tomu měl ještě dlouhou cestu.
Mezitím se ale v USA, kde nakonec skončil, musel nějak živit. Od různých pomocných profesí se nakonec dostal k tomu, že jako záskok mohl rok učit na floridské vysoké škole „Academy of Dramatic Arts“ herectví. Vyprávěl, že přišel do třídy a tam seděli adepti herectví v lavicích a čekali, co jim bude přednášet. A on jako odchovanec našich metod je posadil do kroužku, pryč z lavic, a začal s nimi dělat herecké etudy a rozebírat charaktery postav a jak je zahrát. Pro ty studenty to byl objev, takže ho ani nechtěli pro příští rok ztratit. Ale film a moře volalo. Řadu let také působil v divadle Ta Fantastika v USA. A pak už série filmů z podmořského světa.
Velkou příležitostí bylo natočení šestidílného seriálu „Sibiř: země žalu – země naděje“ v letech 1989-91 o pracovních táborech, tzv. Gulazích. A také byl prvním, který natáčel žraloky a jiné mořské predátory mimo ochranné klece. Říká, že „každý z mých filmů mi vzal kus duše“.
Připomeňme si jen některé TOP:
Hledání křišťálového světa (2000)
Dobrodružství oceánů – Carchadias – velký bílý žralok (2001 pro NBC)
Čekání na bílou smrt (2002)
Zajatci bílého boha (2005)
Tanec modrých andělů (2006 – zabíjení velryb japonskými rybáři)
Alchabra – Byl jednou jeden ostrov (2014)
Tyto a jeho další filmu mu přinesly více než osmdesát ocenění na festivalech po celém světě.
Od té doby je také vítaným a častým členem mezinárodních porot na různých filmových festivalech. Sám je prezidentem dvou festivalů přírodovědných filmů, připomeňme „Příběhy země“. Působí v mnoha mezinárodních společnostech zabývajících se ochranou moří a přírody.
Své zážitky zpracoval i v mnoha novinářských příspěvcích, rozhovorech v rozhlase i televizi, i knize „Čekání na bílou smrt“, která se zařadila mezi bestsellery.
Téměř tři roky připravoval celovečerní dokument o našem asi největším cestovateli po Hanzelkovi a Zikmundovi, který dokonce sám bez doprovodu projel více zemí světa, Miloslavu Stinglovi. Měli podobný smysl pro humor a oba objevovali nové a zapomenuté světy. Natočil o něm film „STINGL – malý velký Okima“.
Miloslav Stingl byl známý a slavný hlavně v zahraničí, napsal desítky cestopisů, které vyšly ve statisícových nákladech. Navštěvoval zcela sám poslední primitivní společenství, stále ne zcela civilizované končiny, od Eskymáků, přes Novou Guineu až po zastrčené Havajské ostrovy. Jeden z indiánských kmenů ho zvolil svým náčelníkem, s posvátným jménem „O – ki – ma“. Dekret a pravou indiánskou čelenku mu v Praze předal americký velvyslanec.
Jsem moc rád, že jsem mohl osobně poznat jak Steve Lichtaga, tak Okimu Miloslava Stingla (toho v Karlových Varech, když mě bylo asi sedmnáct). Oba mi otevírali oči do života.
Právě jste přečetli jednu ukázku z připravované knihy Nakladatelství Olympia ve spolupráci s ARTESEM „Síň slávy zábavního umění“. Připravuje se k vydání koncem roku. Bude v ní více než osmdesát medailonků. Ještě vám několik představíme vždy k datu jejich narození. Máte se na co těšit.
Václav Soldát
