Václav Hybš

Trumpetista, aranžér, skladatel, a hlavně kapelník svého „Orchestru Václava Hybše“.

Narodil se 3. června 1935 v Polici nad Metují.

Tam už začal hrát na trubku v amatérské kapele, kterou vedl jeho otec. I dědeček byl kapelníkem, takže cesta byla předurčena. Počátkem padesátých let vystudoval Státní konzervatoř v Praze, ale už od roku 1954 byl řádným členem Orchestru Zdeňka Bartáka. Dva roky na Slovensku na vojně, tatínek nebyl kádrový, a tak v dole tahal vozíky s uhlím.  Po vojně pak vystřídal hodně orchestrů zvučných jmen té doby, pořád jako „trumpeťák“: Richarda Adama, Kamila Hály, (pamatujete Orchestr Ladislava Bezupky?), hrál v Alhambře. Nakonec zakotvil u Karla Krautgartnera v Tanečním orchestru Čs. rozhlasu, který také dirigoval.

Po roce 68 už měl první vlastní orchestr v Divadle Rokoko. Nakonec to skončilo tak, že si založil vlastní Orchestr Václava Hybše. Je jedinečný tím, že nemá stálé členy, zaměstnance, ale je vždy složen z vybraných muzikantů. A čím Václav Hybš stárne, tím víc se zaměřuje na mladé. Spolupracuje s konzervatoří, vojenskými kapelami a sestavuje svůj orchestr podle potřeby. Sám aranžuje, má za sebou více než deset tisíc aranží pro různé orchestry, třeba i pro Liverpoolskou filharmonii.

Za ta léta s ním spolupracovaly snad všechny hvězdy pěveckého nebe. Karel Gott (právě mu předává dirigentskou hůlku), Helena Vondráčková, Simonová a Chladil, Josef Laufer (který si nedávno vzpomínal, že Václav Hybš mu dal první šanci zpívat anglicky, protože poznal, že je autentický a umí). První Hybšova deska vyšla v roce 1977 a bylo to „Jo, ho, ho“ s Waldemarem Matuškou.

Nejen, že hraje, diriguje, ale inspiruje muzikanty i zpěváky k novým pohledům na různé žánry. Proto také za ta léta nahrál a vystupoval třeba s operetou, lidovkami, dechovou hudbou, dokonce i s Josefem Sukem, Evou Urbanovou, Peterem Dvorským a dalšími hvězdami koncertních podií.

Podívejte se, jak mu kapela „šlape“ s Josefem Zímou (nedávný devadesátník).

Měl jsem tu radost s ním spolupracovat na mnoha největších plesech, Zahradníků, Květů, Mediků. Vždy dokonalý profesionál, přesný a přísný, ale přátelský a chápavý.

V roce 1916 obdržel ocenění MISTR zábavy a následně byl uveden do Síně slávy zábavního umění. Tady je při ceremoniálu s Petrem Jandou.

Hodně zdraví a invence do dalších let.

Václav Soldát