Vyladěný Semafor ve Velkých Přílepech. Přílepské ladění nepokazil ani déšť
Pokud pocházíte z kraje Přemyslovských středních Čech, není nutné vám festival Přílepské ladění dlouze představovat, má tu totiž už bohatou historickou tradici, a kdyby nepřišel covid, byl by letošní ročník již jubilejní desátý! Ten letošní tak měl díky tomu číslovku o trošku nižší, zato si diváci užili skutečný skvost – totiž slavné melodie divadla Semafor.
Přílepské ladění vzniklo jako hudební festival již v roce 2013, a to za velkého přispění tehdejší starostky Velkých Přílep Věry Čermákové. Nezačínalo se tehdy žádným malým představením, Přílepské ladění bylo od počátku pojato honosně. Festival se konal až na malé výjimky pod otevřeným nebem a návštěvníci jezdili z širého okolí, dokonce i z Prahy. Za tu dobu si diváci poslechli všechny možné žánry, rock, jazz, swing a šansony i mnoho dalšího. Na festivalu vystoupily i známé kapely a osobnosti, jako například kapela Brutus nebo Laco Deczi. Pokud byste v Přílepech hledali pokladnu, hledali byste marně. Jde o čistě nekomerční záležitost, kterou hradí obec ve spolupráci s dalšími partnery z místních firem. Těch několik hodin kvalitní zábavy si tak může každý užít zcela zdarma.
Letošní ročník byl opět pod širým nebem a je pravdou, že počasí již od rána působilo pořadatelům obavy. Zatažená obloha totiž napovídala, že přes den čeká na diváky mimo jiné i déšť, který například v roce 2018 festival předčasně ukončil – právě s Laco Deczim jako hlavním hostem. Tehdejší „přívalák“ s kroupami vyhnal diváky, ale zejména poškodil stan nad aparaturou a aparaturu samotnou. Pro festival pod širým nebem je tak počasí největším rizikem. I z tohoto důvodu měli organizátoři jistě radost, že stále se měnící předpověď neměla většinu času pravdu. Menší přeháňka přišla ještě před začátkem festivalu a další krátká sprška zahnala diváky pod postavené stany jen na pár minut.
Pomalejší začátek ve 14 hodin byl ve znamení dvou kapel studentů Konzervatoře Jaroslava Ježka, a to skupin NaOddBeat a Boil Band. Jednalo se o trohu experimentální formu jazzu, několik autorských písní a v případě Boil Bandu i několik známých melodií světových tvůrců. Po třetí hodině ovšem nastoupil Orchestr divadla Semafor pod vedením dirigenta David Vrobela a tvůrčího ředitele Jiří J. N. Svoboda. Mladší členové stálého orchestru tohoto nikoli jen divadla, ale vlastně již fenoménu českého zábavního umění, rozhodně nezklamali. Zazněly zde známé melodie počínaje instrumentální Babetou, potom písničky Evy Pilarové, Karla Gotta, Waldemara Matušky a všech dalších. O bohaté historii a osobnostech Semaforu si mohli přítomní přečíst na malé výstavce. Zvláštním hostem byl potom člen divadla Semafor, zpěvák, textař, skladatel a herec Jiří Štědroň. Historická legenda se divákům představila průřezem svého pěveckého repertoáru před působením v Semaforu, kdy nejvíc úspěchu sklidil s písní z pohádky Popelka (verze z roku 1969, kde hrál prince) a s jedním z jeho největších hitů Belinda.
Orchestr Semaforu nakonec bavil diváky Přílepského ladění až do šesti hodin, a účast diváků, přestože počasí nebylo nejlepší, nebyla malá. Lidé si zkrátka již zlidovělé a tradiční melodie ze semaforské dílny nenechali ujít. Hutné mraky nad obzorem ale slibovaly blízký liják, a tak byl opravdu konec. Na další přílepské ladění si tak musíme všichni opět rok počkat, stejně jako na výběr žánru, ve kterém bude probíhat. Jistě se ale budeme mít opět nač těšit. Přílepské ladění je totiž festival s tradicí, ale také s budoucností.
Tomáš Hejna
