Vzpomínka na Radima Uzla

„Hlavně si, děvčata, dávejte pozor na čínské pastelky. Ony se lámou a my s tím pak máme problémy dostat je ven,“ vysvětloval nám jednou Radim Uzel ještě na základní škole v Divadle U Hasičů, že čínské lámavé pastelky opravdu nejsou tím ideálním „šidítkem“ pro mladé slečny bez přítele. Netřeba říkat, že celým sálem se nesl výbušný smích, kterého se nezdržely ani ty nejprotivnější učitelky rodinné výchovy, co zrovna doprovázely své žáky.

Nebylo to mé první setkání s Radimem Uzlem, ale je první, na které si vzpomínám. Jinak jsem se s ním ale setkával pravidelně na knižní veletrzích v Praze a Havlíčkově Brodě a dokonce ještě než jsem se stal literárním redaktorem, povídal jsem si s ním párkrát o literatuře, protože jeho knihy v posledních letech téměř výhradně vydával můj kolega, přítel, kamarád a téměř rodný strýc Zdeněk Pobuda v Epoše.

Asi před pěti lety jsme vedle sebe seděli u spojeného stánku Olympie a Epochy na veletrhu v Ostravě na Černé louce. „Nemáte, kolego, panáka?“ oslovil mě z ničeho nic v mezipauze. A Zdeněk dodal: „Tome, ty máš sebou tu Becherovku, nalej trochu Radimovi, já zapomněl přivézt flašku.“ Tak jsem vyndal kovové kalíšky, nalil nám každému plnou dávku a s ťuknutím jsme do sebe obrátili jeden, druhý a nakonec i třetí pohárek. Za odměnu jsem tehdy dostal od Uzla pár peprných historek z jeho praxe, které nebyly, a myslím, že ani nejsou, v žádné z jeho knih – a tak si je, s dovolením čtenářů, ponechám pro sebe. Kdo ví, jestli nebyly příliš důvěrné.

Naposledy jsme se potkali na posledním předcovidovém veletrhu Svět knihy Praha. Neměl u sebe lístek a já mu ho předával na Infocentru. Kupodivu si mě dobře pamatoval, pozdravili jsme se a já si vyslechl jeho humorné vyprávění o dříve proběhlém diskusním fóru na téma MeeToo, kam přišel kde kdo, ale horlivé feministky, o které šlo především, si odmítli na akci koupit drahé lístky a zkrátka chyběly. S humorem dodával, že kdyby každé přátelské poplácání sestřičky, manželky nebo kamarádky po zadečku bylo sexuálním harašením nebo dokonce útokem, tak by dávno seděli všichni chlapi včetně něj za mřížemi.

Nemohu tvrdit, že jsem znal Radima Uzla příliš dobře, protože naše setkání byla opravdu jen namátková a spojovala nás jen literatura a společní přátelé. Ale jak jsem ho poznal, byl to velmi otevřený člověk, přátelský ke svým čtenářům i lidem celkově. A humor, kterým obdařoval veřejnost skrze své knihy, přes televizní obrazovky nebo prostřednictvím rozhlasu, si nosil všude stále s sebou.

Mnoho lidí to neví, ale Radim Uzel, který dnes, 3. května 2022 zemřel, byl jako aktivní spisovatel i bavič dlouhodobě členem našeho Kolegia. Loučím se s ním tedy touto vzpomínkou nejen za sebe, ale i za nás všechny. Sbohem!

Tomáš Hejna