MISTR V NOVÉM! DEVÁTÝ ROČNÍK BYL VE ZNAMENÍ NOVÝCH KATEGORIÍ, VZPOMÍNEK DO NEBE A SLAVNÝCH JMEN.

I letos udílel Artes ceny mistr zábavního umění, a to tentokrát v nádherných prostorách Studia Ypsilon ve Spálené ulici v Praze. Hlásíme se tak znovu po roce k myšlence, že naše místo je především po boku divadel malých scén a výkonných umělců, kteří k těmto menším podiím neodmyslitelně patřili a patří. Ostatně posíváte-li se na sestavu, která se letos na Mistrovi zábavního umění sešla, jistě mi dáte za pravdu.

O průběh letošního ročníku se postarali Petr Salava, který nejen připravil precizní scénář včetně několika uměleckých výstupů, ale také celý pořad moderoval, a to svým jedinečným stylem komentátora nad věcí, ale uprostřed všeho. Výhodou samozřejmě bylo, že se s řadou osobností osobně zná, a tak je mohl vítat o to srdečněji. Produkci potom zajišťovala Majka Schillerová a vše zastřešoval Tomáš Magnusek, současný již desátý předseda Artesu. A protože Artes v minulém roce oslavil již své 55 výročí, přišlo na řadu i drobné připomenutí velkých osobností, které se v této pozici za dobu fungování Artesu vystřídaly, od Jiřího Poppera přes Karla Vlacha, Naďu Urbánkovou, Eduarda Hrubeše, Jiřího Valu, Dalimila Klapku, Richarda Adama a Václava Junka až k předposlednímu předsedovi Jožkovi Zemanovi, který vykonával svoji funkci do řádné valné hromady v letošním únoru. Poslední jmenovaný nás nedávno opustil, a tak se dostal i mezi zesnulé osobnosti připomenuté na pozadí písně Ennia Morriconeho Tenkrát na západě, kterou zazpívala Tereza Mátlová. Na jevišti se jako účinkující objevili také Stanislav Hložek a mladou zpěvačkou Kristýnou Svobodovou, a to ve slavném duetu Můj čas, dále mladý zpěvák Jan Smignator, který zazpíval vlastní text na slavnou píseň My Way a v neposlední řadě v závěrečném vystoupení Pavel Větrovec a Felix Slováček mladší s úvodní znělkou seriálu Cirkus Humberto.

Právě Pavlem Větrovcem se dostáváme k samotným oceněným. Jako první v nové kategorii MISTR DO TŘICETI LET vstoupil na jeviště Štěpán Kozub. Málokomu se chtělo uvěřit, že tomuto již dnes nesmírně populárnímu umělci, kterého můžeme znát z několika komedií, seriálů, ale také z žánru stand up comedy nebo jako divadelního herce i improvizátora z tria Tři tygři, ještě nebylo třicet let. Právě za neuvěřitelnou pracovitost, výdrž, také odvahu podnikat, a především pro jeho nesmírnou oblibu u divácké veřejnosti získal jako vůbec první ocenění Mistra v této kategorii. Cenu mu předala Petra Řehořková a hlavně Karel Šíp. Jak prozradil v závěru Tomáš Magnusek, bylo to Kozubovo přání, aby se mohl při předávání setkat právě s Karlem Šípem. Je pravda, že ten vzal této ceně poněkud lesk – vyznamenal totiž Štěpána Kozuba na jevišti po svém a před diváky mu nabídl tykání.

To Jiří Štědroň, který vešel na jeviště krátce poté, neměl s oslovováním dalšího laureáta ceny žádný problém. Byla jí totiž Eva Hrušková, s níž se zná již opravdu dlouho. Nejméně od roku 1969, kdy spolu natočili již legendární Popelku. Dojetí Evy Hruškové vyplynulo i z toho, že poslední roky se věnuje především svému loutkovému divadlu pro děti, a tak byla ráda, že i v této působnosti, která je v současné době značně podhodnocovaná a trpí konkurencí nejrůznějších jiných lákadel pro dětská představení, se jí dostalo právě takového ocenění. Spolu s Jiřím Štědroněm jí cenu předával ředitel Nakladatelství Olympia pan Karel Hejna a v hledišti samozřejmě nechyběl její manžel Jan Přeučil.

Po hudební vsuvce se na jevišti objevili Jan Jiráň a výkonná ředitelka Nadace život umělce Svatava Barančicová. A přivítali jednu z nejstarších osob v sále, Jaroslava Suchánka. Dlouholetý sportovní moderátor z Československého rozhlasu a Československé televize byl přivítán znělkou pořadu Branky body vteřiny, kde se dlouhá léta objevoval den co den na obrazovkách diváků. Kromě toho pocházel z generace těch moderátorů, kteří živě komentovali každý zápas i závod. Podle jeho knihy jich bylo víc než 4000! Poslední roky se věnoval hlavně pořadům pro seniory a přátele zábavního umění, a to zejména pod názvem Vikýř. Ten poslední se s podporou Artesu konal 21. června tohoto roku. Jaroslav Suchánek je jedním z posledních žijících zakládajících členů Artesu v roce 1968.

„Jako malá jsem byla u místní věštce a ten povídá mojí babičce: Z tebe, děvče, bude… A ona na to: Ne, já nechci vědět, co z ní bude. A tak dodnes trpím nejistotou, co mě čeká a co ze mě bude. Ale teď už to vím. Mistr v Artesu.“ To je zhruba obsah závěrečné věty, kterou pronesla na jevišti další laureátka ceny Zuzana Bubílková. Cenu jí předával Martin Dejdar spolu s ředitelem Nadace život umělce Oldřichem Smolou. Martin Dejdar, který je v Ypsilonce na domovské scéně, připomněl její nedávné šedesáté výročí a také smrt jejího zakladatele a dlouholetého ředitele Jana Schmida, rovněž připomínaného „mezi našimi kolegy, kteří se na nás dívají z obláčků“.

Další novou kategorií je MISTR IN MEMORIAM, cena udělovaná posmrtně významným osobnostem našeho zábavního umění. Artes se v minulosti tomuto ocenění vyhýbal a soustředil tyto velké osobnosti pouze do své Síně legend zábavního umění. Nicméně každý z nás si uvědomuje, že kdyby tyto osobnosti žily, byly by mezi prvními, kdo by měl takovouto cenu od kolegů kolegům dostat. Proto se letos nový výbor Artesu rozhodl Mistra rozšířit i o tuto kategorii a nebylo pochyb, že na prvním místě zvolí členové Artesu právě Vladimíra Menšíka. Cenu převzal jeho syn Jan Menšík, ovšem vybrat vhodného předávajícího, to nebyl snadný úkol. Většina Menšíkových vrstevníků s ním již hraje na nebeském jevišti. Volba nakonec padla na člověk, který s ním pravděpodobně vedl poslední telefonický hovor před smrtí a natočil s ním celou řadu filmů i zábavních pořadů – režiséra Jiřího Adamce. Menšíkův syn byl nadšený tím, že si ho nejen kolegové, ale i diváci stále pamatují, a jak podotknul: „Kdyby vyřadili z vysílání všechno to, kde hrál a účinkoval, tak by Česká – ale co Česká, žádná naše televize neměla co hrát.“ Je to pravda.

Pavel Větrovec patří k významným českým osobnostem hudby, o kterých se v posledních letech spíše mlčí. Nejsou kolem něj žádné skandály, bulvár si ho všimne jen výjimečně a celou dobu se striktně věnuje jen svému umění, které ostatně naživo předvedl v už zmíněním závěru celého předávání. Jeho skromnost je veliká. Na jevišti řekl, že když mu předseda Tomáš Magnusek oznámil jeho nominaci, jeho první reakce byla: „A za co?“ Cenu potom přijal jako ocenění celého hudebního odvětví, které je poněkud upozaděno za více viditelné umělecké disciplíny.

I poslední letošní laureát patři mezi lidi z oblasti hudby. Jazzový a swingový zpěvák, o němž mladý Jan Smignator prohlásil, že právě kvůli němu se rozhodl být rovněž zpěvákem. Láďa Kerndl, kterému předali cenu Tomáš Magnusek a ředitel Intergramu Ludvík Bohman, prošel v minulosti rakovou hlasivek, která značně ovlivnila jeho poslední roky života. I na jevišti měl problémy hovořit, přesto vystoupil před diváky s mikrofonem v ruce a zavzpomínal na své rodiče. Ti prý mu v pěti letech říkali: „Zpívej. Zpívej furt.“ A on to dělal a celou dobu čekal, až to někdo ocení. Dočkal se až dnes, po víc než sedmdesáti letech. A byl velmi šťastný, že si odnáší cenu Mistr zábavního umění.

Co dodat závěrem? Kromě uvedených osobností jsme se zde mohli setkat s Václavem Hybšem, Zdeňkem Bartákem, fotografem Františkem Jiráskem a celou řadou dalších osobností. Přestože byl letošní ročník v mnoha ohledech nový, podařil se na výbornou a posunul celé předávání cen o několik příček výš. Alespoň tak se vyjadřovali lidé, kteří se dnešního předávání cen osobně zúčastnili. A já nemohu než s nimi souhlasit.

Ani letošní ročník by nemohl proběhnout bez pomoci Intergramu a Nadace život umělce, kterým tímto ještě jednou děkujeme za jejich podporu nejen finanční, ale i programovou. Jsou to totiž právě tyto dvě instituce, které se starají o to, aby česká kultura dále existovala, aby fungovala, aby se starší umělci měli kde uchytit, neměli hmotnou nouzi a mladí umělci dostali prostor prosadit se. Jsme rádi, že jsme toho součástí, že je toho součástí také naše vlajková loď, cena Mistr zábavního umění. A jaký bude ten další ročník? Ještě zdaleka o tom není jasno, ale víme jedno – bude to jubilejní desátý ročník, a my uděláme všechno pro to, aby byl ještě lepší, než ročník letošní.

Tomáš Hejna

Více fotografií naleznete již brzy v samostatné fotogalerii na našem webu.