MISTŘI perlili

Zbrusu nové divadélko Perštýn bylo v neděli 14. října 2018 zaplněné MISTRY zábavního umění a jejich hosty, novináři a fotografy, tvůrci zábavy. Plné vítání, halasu, zdravení a líbání na tváře, všeobecně dobré nálady. Vždyť to byla v poslední době jedna z mála možností, kdy se tvůrci zábavy, zpěváci, herci a baviči mohli setkat mezi sebou.

Navíc to nebylo vyhlašování jen tak nějaké ankety diváků a posluchačů. Připomeňme si, že tady se o ocenění hlasovalo jen mezi tvůrci zábavy a členy kolegia zábavního umění, tedy tzv. uvnitř branže. O udělení Mistrů rozhodovali vlastně vzájemní konkurenti.

Atmosféra byla výborná, všichni zúčastnění, jak na jevišti, tak v hledišti, se výborně a dlouho bavili. A jiskřilo to. Po krátké chvíli se někteří pánové začali předhánět, kdo o kolik zhubnul, i když to na tvaru postavy ani nebylo znát (nejvíce to bylo asi 8 kilo, při zachovalé asi 120 kilové hmotnosti).

Při podepisování do Pamětní knihy ARTESU se začaly malovat obrázky, dokonce to zkoušeli i ti, kteří malovat neumí. A všichni museli ukázat své malířské výtvory.

Josef Laufer byl vyzván, aby předvedl zpívání bez kapely. Potřeboval svlažit hlasivky, a tak mu z hlediště přistála do rukou lahvička s vodou. Předvedl, že zpívá čistě v dokonalé angličtině.

Tradičně rušil Karel Vágner, který komentoval děkovná vyjádření mnoha oceněných. Bylo tu hodně smíchu a dobré nálady.

Vše na scéně brilantně uváděl Petr Jančařík a zpovzdálí režíroval Jiří Adamec.

Bolek Polívka a Jaroslav Uhlíř se omluvili, hráli, cenu za Jiřího Menzela přijímala manželka s dcerkou, a začala oznámením, že „Jiří už je doma“, které všechny potěšilo.

Nečekaně se objevil Karel Gott, aby uvedl Jiřinu Bohdalovou do Síně slávy ARTESU. A zcela překvapivě i již omluvený Jiří Korn. Vše prokládáno velkým potleskem a mnohdy i „standing ovation“.

Připomeňme si některé momenty a reakce zúčastněných.

Lukáš Pavlásek: „tak přemýšlím, zda se to týká právě mě, moje přítelkyně mi sice říká zlato, ale někdy jindy mi zase říká úplně jinak…“, „já jsem spíš nějaký mistříneček, nebo mistránek“ a k divákům – kolegům: “Za ocenění moc děkuji a přeji vám hodně zaplacené kvalitní práce!!!“ (smích a potlesk).

Marie Formáčková: (Před předáním ceny udělal Petr Jančařík, malý test, kolik knih paní Formáčková napsala? Padala čísla od 40 do 170.) „Těch 170 je nejblíže. Dcera sice říká, že jsem sepisovatelka, protože většinou pracuji na různých pamětech, ale řada knih je i zcela mých.

Marie Formáčková spolu s předsedou ARTESU Václavem Junkem také pokřtili i zbrusu novou knihu o zábavním umění a jeho Mistrech.

Václav Junek při vyhlašování Josefa Laufera zlatým Mistrem ARTESU vzpomněl, že oceňovaného multiumělce poprvé viděl při premiéře rockové opery „Ondráš podotýká“. A že ten čas utíká.

Josef Laufer: „Není špatné být ve správný čas na správném místě. Dnes jsem sice měl v plánu být na Velké Pardubické, ale tam bych nedoběhl, sem jsem došel.“ …“Někdy mi vrstevníci říkají: kde na to bereš? Tak odpovídám: To jsi mě měl vidět, když mi bylo šedesát!“. Podělil se i to, že to není jeho první vyznamenání. Kdysi na vojně v rozkazu: „Povyšuje se vojín Laufer na svobodníka, dva kroky vpřed! Tak jsem vykročil.  Současně se degraduje svobodník Laufer na vojína, dva kroky vzad! To bylo snad nejkratší ocenění“. „A mohu poprosit: mohli byste všichni povstat? Pokud tedy můžete. Konečně jsem se dočkal potlesku ve stoje. Moc děkuji“.

Ocenění Jaroslava Uhlíře předcházelo „pátrání“ Karla Vágnera, kdože to vlastně má dostat. Přišla si pro cenu manželka a přečetla dopis, který Jaroslav napsal v šest třicet ráno, což je pro něj strašně brzo. „Včera jsem byl hrát v Litvínově a dneska jedu do Opavy, dokonce na dvě vystoupení. Proto mi nezbývá než nastrčit manželku, která je zvyklá.“

Miloš Skalka uváděl ocenění MISTR pro textaře. Podělil se o vlastní zkušenost, že „když potkáte textaře, tak jen mele, mele, mele o svých textech, až je z toho člověku zle. Ale jsou výjimky, nerecituje, nemluví, ale píše“. Pan Eduard Krečmar!

Eduard Krečmar dostál své charakteristice. „Ještě pořád píšu, už šedesát let, a třeba budu dál“.

Hudební aranžér Jiří Škorpík „jsem ještě moc mladej, abych nějakou cenu dostával“. A namaloval hezký obrázek „je to první cena, kterou jsem dostal, moc děkuji“.

Jitka Molavcová dostává cenu jako zpěvačka. Nastal velký halas, standing ovation. „Vážení kolegové a kolegyně, moc a moc si toho vážím. Před dávnými léty mě ocenil jedinečný muzikant, Karel Vlach, jako šansoniérku. A k šansonu se zase po létech vracím v samostatném recitálu Láska to nejsou jen písmena. Kruh se uzavírá.“ Karel Vágner neodolal „byl jsem tam, je to výborné!“.

Petr Jančařík vzpoměl, že mu kdysi řekla, že za mlada měla hladkou tvář a plizovanou sukni. A Jitka jen suše komentovala: „dneska je to obráceně, mám hladkou sukni….“.

Václav Neckář poděkoval všem kolegům, které má rád. „Já mám letos výročí 65 let na scéně“ (bouřlivý aplaus). „V březnu 1953 inscenovali v Divadle v Ústí na Labem Verdiho operu, kde má zpívat dětský sbor. Ten ale nebyl, tak jsem zpíval já, místo dětského sboru. Pak na umělecké škole v Ústí založila paní učitelka Hubičková, příslovečné jméno, dětský sbor a s ním jsem dlouho zpíval, Hubičku, Jakobína. Moje operní kariéra skončila, když jsem začal mutovat.“

Za Jiřího Menzela přebírala cenu manželka Olga a dcera Anežka. „Jirka už je doma, s náma!“ (celé divadlo vstává a tleská).

Luděk Sobota uvádí cenu Entertainera roku Jiřího Korna. Stěžuje si, že každý rok mu Jirka posílá blahopřání k svátku a letos zapomněl. „Já jemu ne a on mě každý rok! On tady není, asi zapomněl. Posílá vzkaz na plátně, tak se dívejte“.

Jiří Korn z video selfie děkuje a omlouvá se. Když má pokračovat udílení cen, tak se otevírají dveře a v nich Jiří Korn ještě v kostýmu z vystoupení. To by žádný režisér nevymyslel! Ani režisér Adamec to nečekal.

A na závěr přichází největší ocenění. Předávat ho má Karel Gott, a každý je zvědav, zda po zprávách bulváru o jeho zdravotním stavu, vůbec přijde. 

Karel Gott (bouřlivý potlesk a hlasité téměř hurá). Klasicky zdvořilý pozdrav „Dobrý večer dámy a pánové, vážení kolegové! Já jsem vlastně dostal tu první Síň slávy, protože se mnou si už museli pospíšit. Mám tu velmi příjemnou čest, a k tomu jsem byl ARTESEM vyzván, abych předal toto ocenění Jiřině Bohdalové!“ (nadšené výkřiky, potlesk ve stoje, všeobecná radost).

A následoval neskutečný dialog a vzpomínání na společné začátky. Mimo jiné Karel vzpomínal, jak po představení v Klicperáku v šedesátém druhém (Jiřina reaguje vyčítavým „no“) přišla k nám domů a povídala si s maminkou. A maminka vyslovila takové přání „Jiřinko, kdybyste si toho Karla vzala, to by musela být taková paráda. Vy byste museli asi mít hezké děti.“ A Karel pokračuje „Já jsem si vzal teď do tramvaje knihu (nevěřícný hluk a smích v sále)  a ta se jmenuje „Měla jsem štěstí na lidi“ a tak mě napadlo že jsi měla štěstí, že sis mě nevzala. Udělala jsi dobře. Já jsem si to v tramvaji tak prolistoval, jestli patřím mezi ty lidi, na které jsi měla štěstí. Tak jsem se tam našel, vystoupil jsem hrdě z tramvaje a ukazoval na tu knížku…“.

A dialog pokračoval vzpomínkami, jak Jiřina Bohdalová začínala, teď už to může říkat, v roce 1934 jako čtyřletá. (Vágner vykřikuje „neříkej to“, ale řekla) a opět radost, halasný smích a potlesk.

S přáním, že nás bude ještě dlouho těšit, převzala, stejně jako ostatní, krásnou masku klauna, jak se v kuloárech říkalo s Werichovým úsměvem, a podepsala se do Knihy cti ARTESU.

Předseda uměleckého sdružení ARTES Václav Junek již jen  poděkoval a pozval všechny na neděli 15. října 2019 na čtvrtého MISTRA znovu do Divadla Perštýn.

Václav Soldát