Mistr opět jinak! Desátý ročník zvedl laťku

Deset let, to je první dekáda, první kulaté výročí. Skeptici nám občas říkali, že nebude koho oceňovat, že po pár ročnících cena skončí a Artes se tak zapíše na seznam těch, kdo se svými cenami přežili jen krátce. Víte co? Nebyla to pravda!

Už mnohokrát to zde zaznělo – Mistr zábavního umění je cena od umělců umělcům a tím se liší od všech ostatních. Žádné ankety, žádné hlasování veřejnosti nebo odbornou porotou. Lidé ze zábavního umění prostě oceňují ty kolegy, kteří se nějak zasloužili o rozvoj zábavního umění, o jeho vysoké renomé, o českou kulturu jako takovou. A že není koho ocenit? Omyl! Každý rok máme úplně opačný problém. Těch „mistrů“ je hodně, a cen jenom několik. A zdaleka není možné ocenit skutečně každého, kdo by si to zasloužil. A tak je vlastně udílení cen Mistr zábavního umění náročné hned dvojnásobně. Zaprvé – příprava vždy zabere nejméně půl roku, často i víc. Výběr místa, smlouvání, dohadování, zajištění natáčení, výběr laureátů, výzdoba prostoru, propagace, samozřejmě scénář, režie, práce na place, osvětlení… Těch položek je tak 100, možná víc. A potom to nejdůležitější. Kdo cenu dostane?!

Na začátku je seznam, který předloží členové Artesu a výkonného výboru na základě několikadenního uvažování, lovení v paměti, zvažování, prosívání, zdůvodňování. A ten se potom pošle našim kolegům, kteří se k němu vyjádří, hlasují, ale také ho často doplní o další jména, na které se zapomnělo. A tak se martýrium s výběrem nových Mistrů prodlužuje. Co dodat? Zkuste najít diamanty v hromadě sklíček. Je to neuvěřitelná práce, která chce čas – a odborníky.

Během deseti ročníků předávání cen Mistr zábavního umění jich Artes předal už víc než osmdesát! A ani letos to nebylo jednoduché. Přesto se zadařilo, a tak mi nyní dovolte představit Vám nejen průběh předávání desátého ročníku, ale také nové Mistry v našem albu TOP umělců.

Tentokrát jsme si vybrali velkolepý prostor Divadla Na Fidlovačce, slavné scény, kde působila a stále působí řada významných osobností zábavního umění. Hrály se tu hry klasických světových i českých autorů, vystupovaly tu hvězdy našeho divadla a vystupují tady dál. Ale to je na jiné povídání.

V posledních letech se snažíme s Artesem co nejvíce vracet k našim kořenům, takže jistě nikoho nepřekvapí, že doprovodným orchestrem byl ten, který založil už velmi dávno jeden z prvních předsedů Artesu Karel Vlach. Neměl to v té době jednoduché, Artes byl dítětem roku 1968 – a jako takový byl také brzy zakázán. Ale Karel Vlach bojoval, i když marně.

Dnes řídí Orchestr Karla Vlacha Dalibor Kapras, se kterým jsme na několik akcích spolupracovali už v minulém roce. Sám také výběr z tohoto jinak rozsáhlého orchestru dirigoval, a není jistě třeba říkat, že hudba byla opravdu vynikající, že žestě dokázaly rozvibrovat nejen okolní éter, ale i nohy většiny posluchačů. Já osobně jsem si například při skladbě Glena Millera málem prošoupal podrážky bot!

A teď k samotnému Mistru zábavního umění 2025.

Letošní ročník byl opět v režii režiséra a předsedy Artesu Tomáše Magnuska, moderování se ujal známý diskžokej Petr Salava. A měl skutečně co moderovat. Na jevišti se totiž objevily skutečné hvězdy, a to ať už jako předávající, nebo jako noví laureáti. Při tomto významném jubileu nezapomněl Petr Salava zmínit, kolik Mistrů už Artes ocenil a kteří z nich si převzali třeba mistra číslo deset, nebo padesát. K tomuto seznamu se ještě dostaneme jindy, protože opakování je samozřejmě matkou moudrosti. To už ale přišla na jeviště zpěvačka Leona Machálková a s ní generální ředitelka TV Barandov Andrea Mia Geyer, aby předali první cenu večera. Podruhé se letos předávala cena Mistr do třiceti let, a tak jsme na jevišti mohli vidět rozhodně ne nepostřehnutelnou zpěvačku Terezu Maškovou s její typickou růžovou barvou vlasů a v k tomu ladícím oblečení. Cenu převzala s nadšením, protože je v tomto ohledu její první, a od kolegů. Že je výrazná nejen svojí typickou vizáží, ale i talentem, to ukázala hned nato při zpívání jedné ze svých hitovek, kde ukázala nádhernou práci s hlasem a také předvedla, jaké hlasový rozsah dokáže divákům nabídnout.

Po několika letech, kdy se objevoval pravidelně v hledišti Mistrů a kdy v minulém roce předával cenu své herecké kolegyni Evě Hruškové se ceny dočkal také zpěvák, skladatel, spisovatel a podnikatel Jiří Štědroň. Bylo to symbolické. V minulém roce dostala „Popelka“ cenu od něj, letos on od ní! A s jakou jinou písní lze spojit toho zpěváka spolehlivěji, než s populární Belindou, která tu od něj zazněla. Současný herecký partner Jiřího Suchého a Jitky Molavcové v Divadle Semafor před zraky diváků dokázal, že je duší stále mlád, a že umí diváky pobavit a dokonce rozpohybovat.

Za Felixe Slováčka st., který se nemohl zúčastnit kvůli pracovnímu vytížení, nakonec převzal cenu jeho syn, který divákům v doprovodu orchestru zanotoval úžasnou melodii ze seriálu Zdivočelá země. Mimochodem mezi diváky byli jak hlavní herecký protagonista tohoto jedinečného díla Martin Dejdar, tak i autor hudby skladatel Zdeněk Barták. Dostavit se nemohl ani Bolek Polívka, a i on za sebe poslal jednu ze svých ratolestí. Herec Jan Polívka je sice o poznání mladší, ale otcův smysl pro humor ani herecké vystupování, které se v této rodině dědí, rozhodně nezapře. A talent zaujmout diváky nezapřel ani Michla Nesvadba, který od něj získal za léta skutečné dřiny na poli zábavního umění právem cenu Mistr zábavního umění. Slovo právem u něj, s dovolením ostatních, podtrhuji! Protože pobavit děti, a pobavit je tak, že je zároveň něco naučíte, to je to vůbec nejtěžší a Michal Nesvadba to umí už několik desítek let.

Eva Holubová, další laureátka letošního ročníku, diváky nezklamala. Cenu jí předávali člen rady Nadace život umělce Dušan Bitala a herec Martin Dejdar. Skvělá herečka ale v danou chvíli nepostřehla, že ještě nenadešel její čas, a tak zvládla Martinu Dejdarovi „vynadat“, že jí ani nepomůže na jeviště. Teprve o vteřinu později si to uvědomila, za vtipného komentáře Martina Dejdara a Petra Salavy, a tak se instinktivně přikrčila na jevišti, čímž pobavila všechny přítomné. Ale o tom přeci Mistr zábavního umění je, aby ocenil ty, kteří umí pobavit. A Eva Holubová to skutečně umí.

Významným jubilantem letošního kalendářního roku je bez pochyby Václav Hybš, žijící legenda, ke které se obrací stovky žáků, možná ještě víc. Tento geniální a všemi ctěný dirigent měl letos již 90 let! Úžasný věk, ke kterému dostal od Artesu malý dárek – píseň Měsíční řeka v podání Bohuše Matuše. Hybš byl potěšen a publikum mu nadšeně tleskalo. Symbolicky se ale jednalo o předehru nejsmutnější části předávání Mistrů. V následujících minutách jsme si připomněli řadu kolegů, kteří nás v posledním roce opustili a odešli do uměleckého nebe. A nebylo jich tentokrát právě málo.

Stejně jako u Mistra do třiceti let se i letos podruhé uděloval Mistr In Memoriam. Na řadě byl Miloslav Šimek, geniální spisovatel, scénárista, dramaturg, režisér, herec, humorista a glosátor. Kdo mu předával cenu? Další z Mistrů, stále stejně zábavný Luděk Sobota, který se Šimkem a později také s Petrem Nárožným vystupoval v Semaforu i v řadě televizních scének. Vzpomínal na svého kolegu a nezapomněl připomenout, jaký byl Miloslav Šimek na jevišti. A aby dodal svým slovům váhu, přečetl Miloslavu Šimkovi svůj dopis do nebe. Cenu si převzal jeho vnuk David Voráček, potěšený tím, že se na Šimkovo dílo stále nezapomíná, a že je stále živé.

Předposlední vystoupení Orchestru Karla Vlacha doprovázel svým zpěvem Jakub Rousek s písní Já bych chtěl mít tvé foto. Jen pro zdůraznění – všimněte si, že většina uvedených písní je stará skoro půl století, a jsou stále populární. Kéž by to vydrželo i těm dnešním.

Nejstarším oceněným byl v letošním roce významný herec a divadelní ředitel Antonín Hardt. Jeho věk by mu ale díky skvělé kondici nikdo nehádal, a tak ho ani nebudeme uvádět. Nicméně tento vynikající herec si převzal ocenění od své „spolužáky“ z DAMU, rekordmanky českého herectví a také Mistrině zábavního umění, od „Nesmrtelné tety“ Jiřiny Bohdalové. Spolu s ní předával cenu Ludvík Bohman, ředitel Intergramu, který paří mezí generální partnery cen Mistr zábavního umění. On sám zakončil předávání glosou o tom, že Tereza Mašková převzala svoji uměleckou cenu první a on nejspíš poslední. Ale to určitě nedopustíme.

V sále zazněl potlesk, a najednou jsme zjistili, že jedna cena na pultíku přebývá. Zjišťovali jsme, na koho se zapomnělo. Vše ale úspěšně vyřešil předseda Artesu Tomáš Magnusek a s ním programový ředitel TV Barrandov Roman Mrázek. Poslední oceněný byl totiž překvapením na samotný závěr a do poslední chvíle o ničem nevěděl. Petr Salva tak byl skutečně zaskočen tím, že si po mnoha letech těžké práce v zábavním umění, ať už jako diskžokej, moderátor, režisér nebo organizátor, odnesl právě v letošním roce cenu Mistr zábavního umění jako zatím poslední v řadě. Gratulujeme mu!

Poslední skladba In The Mood, v podání skvělého Orchestru Karla Vlacha, byla dokonalou tečkou za celým večerem. Sám věřím, že kdybychom nebyli v divadelních prostorách Fidlovačky, našli by se lidé, kteří by se pustili s chutí do tance. Já alespoň vnímal otřesy laviček kolem mě, jak si každý přítomný alespoň podupával do rytmu. A když žestě spustili ty nejsilnější pasáže, člověku se chtělo začít swingovat. Jenomže předávání cen, to není ples. A tak se museli členové orchestru spokojit s opravdu bouřlivým potleskem na konci Mistra zábavního umění 2025, stejně jako všichni, kteří se ho zúčastnili. Ale jistě jim to nevadilo.

Letošní ročník – jubilejní, desátý, ověnčený plejádou hvězd a osobností – pozvedl předávání cen znovu o jednu příčku pomyslné laťky výš. Ještě nejsme Thalie, stále nejsme Anděl. Ale Mistr už není jen „někde na okraji“. Při desátém ročníku předávání cen Artesu si můžeme s čistým štítem říci: „Oceňujeme ty nejlepší z nejlepších, předáváme ceny od kolegů kolegům a každým rokem vylepšujeme atmosféru, ve které se s nimi scházíme. A že nejspíš nikdy nebudeme předávat Mistra v Národním divadle nebo v Rudolfinu? Nevadí. Artes je sdružení umělců z oblasti zábavního umění, a patří tak k divadlům malých forem, a tím stejným dílem k herectví, hudbě, mimice – a tak je nám lépe v malých divadlech, ale s VELKÝMI MISTRY. A v tomto duchu se zase spolu uvidíme v příštím roce, a to už po jedenácté.

Tomáš Hejna