Věčně svěží Iva Janžurová
Ať počítám, jak chci, když se v Žirovnici narodila 14. května 1941. je paní Janžurové již… ne, to ať si každý vypočítá podle svého, protože o věku dámy se hovořit nemá. A Iva Janžurová je skutečná dáma par excellence, k tomu dokonalá herečka, k jejíž velikosti a kvalitám – troufám si tvrdit – zatím nikdo z mladší generace ještě nedorostl. Ze všeho nejúžasnější přitom je, že kdykoliv ji vidím, ať už v nějakém televizním pořadu nebo na divadelních prknech, přestávám věřit v zákony času a prostoru. Připadá mi totiž, že vůbec nestárne.
Osobně jsem ji zažil bohužel jen několikrát, mimo jiné při předávání cen Mistr zábavního umění 2019 a v únoru 2020 na Ostravském knižním festivalu, který slavnostně otvírala pro návštěvníky. Jako vždy s úsměvem, humorem, a přitom nesmírnou elegancí. Ne, opravdu nehodlám skrývat svůj obdiv k ní jako herečce ani jako člověku. Zaslouží si ho.
Nejspíš nedokáži popravdě povědět, kdy jsem poprvé viděl Ivu Janžurovou v televizi. Ostatně za tu dlouhou řadu let ve filmu se objevila v obrovském množství rolí a filmů, někdy dokonce ve vícero rolích najednou, a drtivá většina těchto filmů má své pravidelné časy v programech všech českých televizních stanic. Kdybyste seřadili za sebe všechny filmy, seriály, televizní scénky různých revue a pořady, kde vystupovala, nejspíš byste je sledovali celý rok a snad by zbylo i na pár týdnů v roce dalším.
I když Iva Janžurová měla být původně učitelkou, a dokonce nějaký čas studovala pedagogické gymnázium, absolvovala v roce 1963 DAMU a zcela se ponořila do hereckého prostředí. Už během studií začala hrát ve filmech, i když ty z jejího nejstaršího období nejsou příliš známé. Kariéru divadelní herečky začala v Divadle F. X. Šaldy a už v roce 1964 odstartovala hvězdnou divadelní dráhu v Divadle na Vinohradech. Měla velký úspěch ve všech typech rolí, ale především se stala oblíbenou představitelkou komediálních postav.
Zatímco působila na Vinohradech, v roce 1988 se stala členkou činohry Národního divadla a v 90. letech jezdila s manželem a dcerami po „štacích“ s rodinným divadlem, věnovala se naplno filmové dráze. Byla univerzální herečkou, která dovedla zahrát i vážné, doslova dramatické role. Hlavní těžiště jejího mistrovství však tkví komediálních typech postav, které byly vždy osobité a nenapodobitelné.
Prvním výraznějším filmem se stal snímek Karla Kachyni Kočár do Vídně. Zde sehrála vážnou roli Kristy, které Němci popraví manžela a ona toužíc po pomstě musí dva z nich vézt ke hranicím. Tuto veskrze dramatickou roli zvládla natolik výborně, že ji mnoho kritiků považuje za jeden ze zlomových okamžiků její filmové kariéry. Následovala role ne až tak naivní dívky v téměř činoherním prostředí filmu Pension pro svobodné pány, kde excelovala po boku Josefa Abrháma, Jiřího Hrzána a dalších. Nezapomenutelné jsou její role v komediích Zabil jsem Einsteina, pánové, Světáci, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Ďábelské líbánky, Hodíme se k sobě, miláčku…?, Drahé tety a já, Marečku, podejte mi pero!, Což takhle dát si špenát a mnoho dalších.
Zřejmě nejvíc se její mistrovsví projevilo v komedii Pane, vy jste vdova!, kde hrála hned tři role najednou. Usměvavou ale vždy elegantní a distingovanou Evelinu Kenediovou, trochu zmateného a v ženském těle nezvyklého astrologa Hampla (původně Jiří Hrzán) a naprosto všemu se vymykající masovou vražedkyni paní Štubovou. Každé z těchto postav vtiskla naprosto odlišnou povahu, kterou role vyžadovala. Prokázala tak, že má v zásobě celou řadu projevů, jejichž kombinací umí vytvořit nepřeberné množství variací a vtisknout je i těm nejnáročnějším postavám.
Stejně jako na filmovém plátně se Iva Janžurová prezentovala a stále prezentuje i na veřejnosti osobitým projevem, v němž nikdy nechybí dávka přirozeného humoru. Ten vždy vychází přímo z ní. Naprostou klasikou jsou stále opakované televizní scénky Konverzace cizinců pomocí slovníku (s Jiřím Císlerem), Fuñés (s Milošem Kopeckým) nebo Včera dnes a zítra (s Felixem Holzmannem). Ty všechny vznikly před živý publikem a jenom dokládají její herecké umění.
Měl jsem možnost vidět Ivu Janžurovou v několika divadelních rolích v Divadle na Vinohradech a především v Divadle Kalich, kde v posledních let hostuje. Ve všech těchto hrách byla znát její svěžest, stejně jako v jejích dosud posledních filmech Teorie tygra, Teroristka, Chlap na střídačku, Jedině Tereza nebo v pohádce Jak si nevzít princeznu. Patří k tomu typu herců, kteří s věkem nestárnou, ale zrají.
Za své herecké výkony získala celou řadu ocenění, mimo jiné dva České lvy, Cenu Alfréda Radoka, Cenu Thálie, Křišťálový glóbus a v roce 2006 jí byla udělena medaile Za zásluhy druhého stupně. Diváci ji uvedli v roce 2014 do Dvorany slávy v anketě TýTý. A její kolegové z kolegia Uměleckého sdružení Artes ji ocenili za celoživotní dílo titulem Mistr zábavního umění v roce 2019.
Tomáš Hejna
Všechny odkazy na videa pocházejí z veřejně dostupných kanálů na YouTube. Za případné porušení autorských práv tak neručí Artes
