Jiří Lábus – talent od boha

Ale nejenom to, on je totiž vystudovaný herec z Divadelní fakulty Akademie múzických umění, a protože to je vysoká škola, tak má nárok i na titulování Magistr.

O to samozřejmě nejde žádnému z herců. Pokud je známo, tak každý je šťastný, když má co hrát, když je diváctvem žádaný (a třeba také trochu obdivovaný), když má dobré role a cítí se v branži uznávaný.

Rodilý Pražák z 26. ledna 1950. Řeklo by se, že měl prakticky standardní život: základní škola, gymnázium – resp. Střední všeobecně vzdělávací škola „SVVŠ“ jak se tenkrát říkalo a pak kýžená DAMU. Žádné velké umělecké kořeny a školní začátky. Na DAMU absolvoval v roce 1973 jako Meckie Messer v Žebrácké opeře.

Pak zcela normální vojenská základní služba na rok, měl štěstí, že byl ale přijat do Armádního uměleckého souboru, tam rukovalo mnoho budoucích známých umělců. Ale, aby se jen tak neflákali, tak museli získat profesi zdravotníka. Jiří tam působil především jako konferenciér, dnes by se řeklo moderátor, programů tanečního orchestru AUSU.

Hned po škole se stal členem již tenkrát legendárního divadelního souboru „Studio Ypsilon“ v Ústí nad Labem, které založil zcela osobitý tvůrce a režisér Jan Schmidt. Ten dokázal soustředit skupinu mladých nekonvenčních herců a zpěváků a dělat s nimi naprosto netradiční „spektákl“ – tedy nejen divadlo, ale současně efektní podívanou. Na „své“ umělce byl náročný, museli umět nejen hrát, ale i zpívat, hrát na nějaké nástroje, tančit atd. Roku 1978 se celý soubor přestěhoval do Prahy, kde působí dodnes. A Jiří Lábus je stále jeho stěžejním členem.

 „Vyřádil“ se ve slavných inscenacích jako např. Praha stověžatá. Prodaná nevěsta, Rusalka, snad ve všech Ypsilonky. Posléze hrál také v různých divadelních představeních ve Viole, Ungeltu, Divadle v Dlouhé, Divadle Kalich aj.

Jeho hlavním partnerem je dlouhé léta kolega z Ypsilonky Oldřich Kaiser. Společně jsou známi např. z nekonečného rozhlasového seriálu „Tlučhořovi“ a snad nejvíce ze série televizních show „Možná přijde i kouzelník“. Když v roce 1989 podepsal Jiří Lábus provolání „Několik vět“, tak byl nový „Kouzelník“ zakázán.

Jeho velkou „parketou“ je samozřejmě televize. Hodně v ní dělá pro děti. Třeba jen svým hlasem v sérii dětských vysílání, kde mluví za „Jů“ společně s „Hele“ Oty Jiráka.

A samozřejmě „seriál Arabela“, kde k překvapení mnoha expertů se stal u dětí nejoblíbenější figurou, i když hrál zlého čaroděje Rumburaka. Takže není divu, že posléze vzniknul samostatný film „Rumburak“.

Ve filmu začínal již v roce 1975 v dětském filmu „Páni kluci“, ale opět se zapsal u diváků hlavně v Troškově sérii počínaje „Slunce, seno, jahody“. Na třetí z nich vzpomínal, když v roce 2021 přebíral ocenění MISTR zábavního umění:

„Daleko těžší než hrát ve vážném filmu, je dělat legraci. Když jsem dělal Slunce, seno, erotika, pak se diváci ptali, jak to bylo s tou neslušnou rolí, kdy jsem vybíhal nahý ze stodoly. Vzpomínám, že ještě v té stodole, už jsem byl nahý, se mě nějaké děvče ptalo, kolik za to mám. Když jsem jí to řek, tak jen replikovala: tak za to bych to nedělala. Humoru je vždycky málo, dramatických herců je víc. Když se mi lidé smáli tak jsem měl radost. Maminka říkala: „děláš mi jenom ostudu, a já říkal, to víš, to je ten talent“.

Jiří Lábus byl zapsán do Síně slávy zábavního umění. Blahopřejeme.

Václav Soldát