Lady Soul z Ostravy

Je jednou z posledních žijících představitelek české populární hudby 60. a 70. let, tedy z našeho nejsilnějšího moderního hudebního umění vůbec. A i když se dostala na samý vrchol, vždy zůstávala skromná a také věrná své rodné Ostravě. Dokonce natolik, že první léta svého hudebního vystupování odmítala i výhodné nabídky z Prahy, jako třeba nabídku na spolupráci s Karlem Gottem. Teprve později se rozhodla aktivně zapojit do dění a přijímala nabídky na účinkování na mnoha tuzemských festivalech po boku dalších velkých hvězd. Na rozdíl od jiných za ni ale celý život mluvilo hlavně její umění, a nikoliv bulvár.

Marie Rottrová se narodila 13. listopadu 1941 v Ostravě v části zvané Hrušov a hudbu měla od malička v krvi. Její otec byl varhaníkem, matka zpěvačkou, a tak jistě nikoho nepřekvapí, že se už jako malá naučila hrát na klavír a zpívat. Překvapivě to ale nebyl počátek její umělecké dráhy, a tak kdyby nebylo jedné hudební soutěže, zřejmě by ji dnes nikdo neznal, kromě jejích kolegů úředníků z Československé státní spořitelny. V roce 1960 se ale skutečně přihlásila do soutěže talentů v Ostravě za doprovodu slavného orchestru Gustava Broma a sklidila zasloužený úspěch, i když nakonec skončila až čtvrtá. Dokonce takový, že nedlouho poté poprvé ve svém životě vystoupila v Československé televizi s písní Rozmarné stvoření od Jana Hammera a Jaromíra Hořce v televizním pořadu Poprvé před kamerou. A měla vyhráno – tedy skoro. V rozletu ji poněkud brzdil už zmíněný patriotismus.

Začala vystupovat s různými skupinami při kulturních akcích v Ostravě, kde se objevovala pravidelně třeba po boku skupiny Františka Trnky, Oktetu, Samuela nebo Majesticu. U diváků byla populární, a to i pro neobvyklý repertoár, který si pro sebe vybírala pro svůj hlasový fond. Kdyby se už tehdy snažila prosadit ve velkém světě showbyznysu, jistě by uspěla. Takto se dočkala své první gramofonové desky až v roce 1968. Tento rok byl pro ni významný z mnoha dalších důvodů, zejména kvůli spolupráci s kapelou Flamingo (později Plameňáci), se kterou tehdy poprvé vystoupila, a s níž v dalších letech objížděla jeden koncert za druhým. Také vystoupila na 2. beatovém festivalu v pražské Lucerně, kde se objevila po boku Hany Zagorové a Petra Němce. Pokud bychom chtěli někde hledat opravdový začátek jejího nejslavnějšího období, bylo by to nejspíš zde.

Roku 1970 natočila s Flamingem svoji první dlouhohrající desku, která se dočkala i vydání pro zahraničí. Už zde se Rottrová projevila jako ideální interpretka zejména soulových skladeb a dalších lehčích stylů, které se později staly její doménou. Úspěch nové desky, na které se objevila spolu s Petrem Němcem, byl fenomenální a Rottrová ihned získávala jedno angažmá za druhým s předními orchestry té doby. Ozvali se také první význační textaři a skladatelé, kteří se ujali jejího repertoáru. K těm nejvýznamnějším patřili Jaroslav Wykrent, Jaromír Nohavica, Zdeněk Borovec, Vladimír Čort, ale i jedna z mála českých textařek Jiřina Fikejzová. Postupně tak Rottrová vystupovala s pozdějšími hity Lásko, Řeka lásky, Markétka, Bouda Na hororu, Hodina H, Lásko, voníš deštěm, Ten vůz už jel, Skořápky ořechů, Večerem zhýčkaná a mnoha dalšími. Vedle soulu, v němž našla inspiraci u populární americké zpěvačky Arethy Franklin, se brzy vyprofilovala i jako zpěvačka šansonů, odlehčených rockových balad, bluesových balad, gospelových chorálů a tak zvané black dance music. Jen pár jejích blízkých vědělo, že v tomto ohledu byla ovlivněna posloucháním tehdy nelegálního Radia Luxembourg. Rámec svého oblíbeného a diváky žádaného repertoáru překračovala jenom výjimečně.

V roce 1973 se umístila jako třetí v populární anketě Zlatý slavík a v roce 1981 získala titul zpěvačka roku. Až do roku 1985 byla Marie Rottrová věrná především své Ostravě, ale objevovala se samozřejmě po celé republice (od roku 1985 žije se svým manželem střídavě v Praze a Německu). Mimo jiné také v Československé televizi, kde dokonce moderovala vlastní pořad Divadélko pod věží se slavnými osobnostmi, jako byli třeba její pěvečtí kolegové Karel Gott, Pavel Bobek a další. S mnoha z nich nazpívala populární duety. Bohužel pro ni přišel rok 1989, který pro ni znamenal vážnou přestávku v kariéře.

Do nové doby se údajně nehodila, protože se do české hudby začaly stále více prosazovat zejména zahraniční vlivy. Nejspíš o tom byla sama přesvědčena, tento její názor musela podpořit i dvě její neúspěšná alba z let 1992 a 1994, která narazila na tehdejší nezájem nových rozhlasových stanic o českou produkci, ovšem jako řada dalších interpretů se mýlila. Když v roce 1997 vyšla její deska s vánočními písněmi Vánoční čas, mizela z pultů tak rychle a v takových počtech, že za ni získala Zlatou desku. To jí znovu dostalo do popředí divácké popularity a i v dalších letech oslavila řadu úspěchů. V roce 2001 získala platinovou desku za album Podívej a o dva roky později se dočkala i vydání alba To nejlepší, kde byl výběr jejích top hitů. Věrní fanoušci ji znovu nezklamali. Prodalo se přes čtyřicet tisíc nosičů a Marie Rottrová získala další dvě platinové desky do sbírky, druhé album získalo o několik let později desku zlatou.

Mezi tím vyšla i úspěšná alba duetů s Karlem Gottem a Pavlem Bobkem, Rottrová byla přizvána k výjimečnému koncertu ve Státní opeře, kde zpívalo sedm „Královen popu“ a v roce 2005 se Marie Rottrová znovu objevila po boku kapely Flamingo. Úspěšná kariéra dostala zkrátka nový impulz, staré hity získaly nové posluchače a Marie Rottrová naopak získala několik nových písní do repertoáru. Mezi lety 2005 a 2021 vyšlo ještě několik úspěšných alb. Zatím poslední bylo jubilejní album k jejím 80. narozeninám, které vyšlo v Supraphonu na tradiční vinylové desce pod názvem Lady Soul. Seženete ho jen s velkou námahou.

Slávu a úspěch Marie Rottrové neohrozila ani stále se zvětšující nabídka zahraničních interpretů, ani mladší konkurence. Naopak, řada jejích mladých kolegů otevřeně přiznává obdiv k této velké zpěvačce. A své posluchače má i mezi mladšími ročníky. Sláva Marie Rottrové zkrátka nekončí, a jen roste.

Tomáš Hejna