NA ZDRAVÍ !!!
11. 11. v 11,00 hodin se křtí Svatomartinská vína.
Tak mě napadlo, že vám při té příležitosti představím jednu kapitolu z připravované publikace nakladatelství Olympia „Nebuď buran“. Jde o poněkud volnéjší povídání o životě mezi lidmi, chcete-li o současné etiketě.
Vím, že vy to určitě všechno víte, ale pro jistotu a připomenutí!
Jak se drží sklenička!
Za poslední léta se u nás výrazně změnila kultura pití. Dokonce se vytvořila celá společnost znalců a milovníků dobrých vín i dalších nápojů.
Je to dobře, protože i podle toho, jak umíme „držet skleničku“ a víme „co se do ní hodí“ i jaká vína třeba dávat jako prezenty v soukromém i pracovním styku, lidé hodnotí naší společenskou a kulturní úroveň.
Pivo se často již podává na stůl buď již rozlévané do vhodných menších sklenic, 2 – 3 dc. V pivnicích a „pubech“ se běžně používají půllitry, třeba pro jednotlivá piva stylová a značková. Ve světě se ale používá spíše „evropský standard“, tj 0,4 litru proti našim zažitým 0,5 litru. V zahraničí je poměrně běžné, že se v restauracích pivo pije z dvoudecových sklenek na nožičce. Vypadá to výrazně estetičtěji než nalévání do silného skla. Můžete se setkat i s tím, že se v baru i soukromí pivo pije běžně rovnou z třídecových lahví.
Dávejte si ale pozor na zažité představy cizinců o Češích jako pivařích. Vyprávěl obchodní delegát po služební návštěvě Kanady: skončilo dlouhé jednání, partneři poslední den uspořádali raut na rozloučenou, bylo vedro. Pivo v třídecových lahvích, krásně vychlazené. Vypil hned tři za sebou. Druhý den, když se loučil, tak mu na chodbách zdviženým palcem dávali najevo, že je borec, usmívali se a klepali na ramena. Ptal se, co se děje! Průvodce mu potajmu sdělil, že ho obdivují, je borec. Tři piva!!!
¨Někdy i pivo může být podáváno, jako téměř exkluzivní nápoj. Jako mladík jsem byl na studentském festivalu v Marseille, slavnostně nás přijal starosta. Těšili jsme se na dobré víno na přípitek, ale dostali jen lahvičky piva. Když jsem si postěžoval francouzské partnerce, tak se divila „To je přece pocta, starosta vás pohostil pivem, to není běžné, to je pocta, je to drahé“.
Noblesním nápojem je víno!
Vína se nalévají do sklenek na nožce. Bílá do otevřenějších a červená do kulatějších (dnes se více používají sklenky tulipánového tvaru na vysoké nožičce pro obě vína). Láhev se na stůl má dávat v ubrousku, vychlazená a uzavřená. Pokud jsme v dobré restauraci, tak nám jí číšník, někdy i důstojný someliér (tedy sklepmistr a znalec vína) tzv. prezentuje, ukáže vinětu, něco o vínu řekne a obřadně otevře. Je slušné ho vyslechnout.
Kvalitní červená vína se také mohou tzv. „dekantovat“, tedy přelít z lahve do speciální nádoby s širokým dnem a v láhvi zůstane trochu usazeniny vinného kalu ze dna. Je to výraz úcty k hostovi a kvalitnímu vínu, aby bylo dokonalé.
Pokud sami třeba doma naléváme, tak nejdříve odlijeme trochu vína do své sklenky (abychom odstranili případný zbytek korku) pak rozléváme ostatním hostům – nejdříve ženám a pak mužům. Naposledy doléváme sobě. Víno se nikdy nenalévá až po okraj sklenky (spíše tak do poloviny až 2/3).
Pamatujte si, že při oficiálních a jiných významných příležitostech (i v domácím prostředí) sklenku vždy bereme „za nožičku“, nikoliv rovnou za tělo sklenky. Později, třeba po přípitku a v soukromí je možné sklenku vzít již za spodní stranu sklenky, ale vždy se snažit, aby naše držení bylo alespoň do jisté míry elegantní.
Při degustacích, ochutnávkách a koštech berou znalci sklenku za dýnko, tedy spodní část, a to tak, že sklenku drží ve třech prstech, ukazováčkem a prostředníčkem za spodní část a palcem za horní. Zkuste si to cvičně doma. Tvrdí se, že takto sklenku drží znalci ale i snobové, kteří tím ukazují, že jsou na úrovni.
Když Vám číšník, someliér či hostitel nabídne víno k ochutnání, tak následuje tradiční rituál ochutnávání a vlastně i hodnocení kvality vína.
V lepších podnicích someliér může otevřít láhev a nabídne vám na talířku nebo v ruce korkovou zátku ještě na vývrtce. Sluší se jí vzít do ruky a přivonět ke spodní části (pozná se tak, zda třeba víno není cítit po korku, nebo není zoctovatělé). Pak Vám nebo nejvýznamnější osobě u stolu odlije trochu vína do sklenky k ochutnávce.
Už to znáte třeba z filmu. Podívejte se, jak to dělá Vladimír Menšík (i když jenom s koštovačkou):
Sklenkou máme mírně zakroužit, aby se uvolnil „buket“, tedy vůně, pak se proti světlu podívat, jak víno zanechává na sklence jakýsi „film“, viditelné stopy na skle. Podíváte se na barvu vína, kvalitnější bývá obvykle výrazněji zabarvené. Teprve poté k vínu přivoníte. Pak ochutnáte malý doušek, říká se, že můžete „poválet po jazyku“, zejména nechat sklouznout až na kořen jazyka (tam jsou nejvíce chuťové buňky) a pak polknout. Chvíli vyčkat, a pak vydat zvuk potěšení „ách“ nebo „hm“ a pokynutím hlavou schválit, že lze nalévat ostatním.
Může se vám stát, že je víno zakalené, zakyslé, že je cítit korkem, prostě se vám nezdá. Někdy se to stává u vín starých ročníků, tzv. archivních. (Pozor na to, že některé víno může tzv. perlit, to ale může být i charakteristika mladého vína). Pak slušně upozorníte číšníka, že je asi někde chyba, můžete ho vybídnout, ať sám ochutná. A můžete víno vrátit a požádat o jiné. Ne ale proto, že jste si to rozmysleli a víno vám nechutná, ale jen proto, že má nějakou prokazatelnou vadu.
Na sekt se používají speciální skleničky. Buď tzv. flétny (vysoké úzké) nebo misky (na Brut jsou ale vhodné flétny!). Sektem se předem netřepe (jako to dělají vítězové sportovních klání), ani záměrně nebouchají zátky (pokud to zrovna není nějaká extra oslava).
Pokud sami otevíráte sekt, tak je nejlépe odstranit okrasný obal a kovovou košilku, držet lahev ve sklonu cca 45 stupňů, uchopit zátku do ruky a krouživými pohyby lahví ji postupně uvolnit. Sekt pak nebude bouchat, ale jemně si vám vydechne do ruky.
Sekt pak naléváte opatrně jen asi do třetiny flétny, když trochu odšumí, můžete dolít da cca 2/3, aby sklenka nepřetekla.
Destiláty se nalévají do speciálních skleniček. Koňak do koňakových (napoleonek), brandy do menších „brandy“ skleniček, likéry do „likérovek“ někdy i na nožce. Koňak se nalévá jen na dno, aby se mohl „kutálet“ a zahřívat v dlani, brandy a jiné destiláty opět v množství cca 0,04 – 0,05 cl. sklenky. Pití na „ex“ je možné jen u čirých, „tvrdých“ alkoholů. U koňaků a kvalitních brandy je to považováno za barbarství. Whisky se podává nejlépe ve sklenici se silnějším dnem.
Pokud si „ťukáme“ (dnes se ”ťuká” jenom vínem, jinak je lépe sklenky jen mírně náznakem přípitku pozvednout), pak držíme skleničku za nožku a ťuknutí je jen takové, aby sklo jemně zazvonilo. Nealkoholickými nápoji se neťuká, odborníci říkají, že se např. také nemá ťukat různými druhy alkoholických nápojů mezi sebou (např. vínem a pivem).
Pokud ale slavíte třeba narozeniny vnoučat, seniorů a jiné soukromé události, tak klidně „střílejte šampáňo“ a „ťukejte si se všemi kolem“. Samozřejmě je to jinak u piva, tam se dokonce sluší ťuknout si půllitry hlavně při prvním napití kdykoliv a kdekoliv.
Víno červené i bílé se dnes již běžně dolévá. Jen ve vybrané společnosti se ještě můžeme setkat s tím, že bílé víno je doléváno až poté, když je sklenka zcela prázdná (jde o udržení správné teploty nápoje). Koňaky, brandy, destiláty, likéry a whisky se nalévají či dolévají jen do prázdných skleniček.
Do whisky můžeme na přání přidávat sodovku (and soda) nebo led (on the rock). Správně se soda či led nemá do sklenice dávat předem, ale má se nabídnout v samostatné skleničce či misce, aby si host posloužil podle chuti sám. Skotové vám ale řeknou, že čistá whisky je nejlepší a že voda ve whisky je barbarství. Nicméně se běžně ředí Burbony (znalci říkají, že nejlepší je voda z ledovců!?)
Stále častěji se ovšem stává, že i při nabídce alkoholického občerstvení někteří hosté za toto občerstvení poděkují a budou se spíš věnovat „nealku“. Zejména
v anglicky mluvících zemích (zvl. v USA) dnes patří k „dobrému tónu“ při pracovním jednání nepít alkohol. Takže neváhejme při setkání se zahraničními partnery zásobit stůl bohatou nabídkou kvalitních nealkoholických nápojů.
Důležité je dodržovat správnou teplotu nápojů. Velmi podchlazené se podávají sekt, vodka, cola. Mají mít cca 5 stupňů C. Pivo, bílé víno, ostatní nealkoholické nápoje, ale i pálenky (slivovice, meruňkovice aj.) a některé likéry (např. Becherovka, Fernet ap.) mají být také podchlazené. Whisky má mít teplotu kolem 10 stupňů. Jen mírně se schlazují červená vína, desertní vína (aperitivy), likéry a brandy. Říká se, že mají být podávány v tzv. pokojové teplotě. Ta ovšem představuje pro odborníky teplotu mezi l5 – 18 oC.
Pokojová teplota byla teplota pokojů na hradech a zámcích v 15 století. Z jedné strany hřál roztopený krb, z druhé nepříjemná zima a průvan a mezi tím víno a whisky.
Koňak se nemusí chladit vůbec, ovšem při vyšších okolních teplotách může být i on mírně přichlazen (např. v létě u moře).
Správné pořadí podávání nápojů na večeři či při společenské události je: aperitiv-pivo-víno či sekt-tzv. digestiv (po jídle koňak či likér). Nikdy se nepodává pivo po vínu. Host ovšem má dnes právo a možnost setrvat u svého oblíbeného nápoje po celou dobu jídla. Upozorňujeme, že to ve světě nebývá pivo.
A jen pro zajímavost uvádíme několik základních přípitků
anglicky “ Cherrio!“ (čiriou)
spíše se dnes používá hovorovější „Cheers!“ (čírs),
francouzsky “ A votre santé!“ (a votr santé, vesměs se užívá jen „santé“)
italsky “ Salute!“
německy “ Prosit!“ nebo „Zum Wohl!“
španělsky “ Salud!“
švédsky “ Skól!“
Takže: “ Na zdraví!“
A ještě drobnou radu odborníků:
- Alkoholické nápoje se prý nemají při popíjení navzájem míchat (např. víno a tvrdý alkohol, pivo a víno a slivovice aj. kombinace). Ještě tak alkoholické a nealko nápoje. Jinak se brzy a těžce opijete.
- Pozor na množství! Lékaři prý změřili, že cca 1 dcl středně alkoholického vína se v organismu vstřebá za zhruba l hodinu. Pro jistotu tedy doporučuji sedat za volant minimálně tak za hodinu a půl po vypití 1 dcl vína. U tvrdých alkoholů si to vypočítejte sami, anebo radši nejezděte autem, nebo alespoň použijte alkoholický tester, vhodný je jako přívěsek ke klíčům.
