Režisér a herec Tomáš Magnusek
Dlouho jsem vzpomínal, kdy jsem se s ním vlastně potkal osobně poprvé. Vzpomněl jsem si. Bylo to na Václavském náměstí v knihkupectví Dobrovský, kde jsme s Olympií křtili novou knihu novináře a spisovatele Jiřího Poláka Kluk ze Žižkova o Jiřím Krampolovi. Mezi kmotry byl právě Tomáš Magnusek. Asi půl hodiny jsme měli možnost sedět v odděleném prostoru, kde seděli Jiří Krampol, fotograf Miloš Schmiedberger a právě Tomáš Magnusek. Někde hluboko v archivu mám ještě uložené fotky, které jsem tehdy pro Olympii dělal – až je najdu, podělím se. Pamatuji si, že byl tehdy plný rozhořčení z recenze jistého časopisu na jeden z jeho filmů nebo seriálů. Podruhé jsme se potkali osobně na předávání cen Mistr zábavního umění ve Studiu dva v divadle Na Perštýně. My tehdy vydali knihu Tvůrci zábavního umění Václava Soldáta (tehdy jsme se potkali vůbec poprvé) a Tomáš Magnusek celý večer natáčel. Osobně jsem, ale byli seznámeni až o rok později, kdy jsme se oba stali v Artesu členy výkonného výboru. Od té doby jsme se poznali, tykáme si, já mu předával cenu Mistr zábavního umění za rok 2021 a pracujeme spolu dál.
Naší spolupráci pomáhá nejen společný zápal pro zábavní umění a prezentaci jeho osobností, což Tomáš dělá především na filmových plátnech a televizních obrazovkách, zatímco já „perem“ v knihách na tisku, ale i fakt, že jsme od sebe věkově jen pár let. Tomáš Magnusek se narodil 7. července 1984 v Náchodě, kde také vystudoval Evangelickou Akademii. Zatímco dnes ho všichni známe především jako režiséra a příležitostného herce a moderátora, původně je Tomáš Magnusek pedagogem. Vystudoval speciální pedagogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského a své zkušenosti z tohoto povolání, kterému se věnuje i dnes, zúročil v některých svých filmech, především v populární sérii Bastardi. A to doslovně. Ve filmové trilogii (čtvrtého dílu bychom se měli dočkat v roce 2022) jsou okamžiky, které přímo vychází z jeho profesních zkušeností. Například scéna zmlácení učitele tělocviku, kterého ve filmu ztvárnil Saša Rašilov, byla inspirována případem, k němuž došlo v místě prvního Magnuskova pracovního zařazení krátce před jeho nástupem. Běh žáků za autem je dokonce jeho osobní zkušenost se vším všudy.
Když mu bylo roku 2009 25 let, rozhodl se splnit si životní sen a veškeré své peníze investoval do natočení filmu Pamětnice po boku režiséra Vlado Štancla. Navíc se kvůli filmu zadlužil, a protože film u diváků propadl, splácel tyto dluhy ještě několik let. Tehdy si poprvé uvědomil, že natáčení filmu je spojeno i s velkou reklamou a nemalým finančním obnosem na ni. Tento prvek už nikdy v budoucnu nepodcenil, naopak začal postupovat jako tak zvaně komerční režisér, zaměřený především na ziskové filmy spojené s masivní propagací. Za tento svůj přístup bývá kritickou veřejností často tepán, nicméně on sám se tímto faktem nikdy netajil. Teprve v letošním roce (2022) se pustil do natáčení vážnějšího tématu, a to do historického filmu Ležáky o osudu této vesnice v roce 1942 po atentátu na Heydricha. Právě při tiskové konferenci k tomu filmu se zmínil, že Ležáky by ho měly u diváků posunout ze škatulky komerční autor někam dál.
Skutečný úspěch Magnuska coby režiséra začal až v roce 2010, kdy natočil i přes finanční obtíže ve spolupráci s Petrem Šíchou film Bastardi. Vznikl na základě jeho osobních zkušeností se školským prostředím a žáky na severu Čech. Magnusek se v něm nebál pracovat s tématem cikánského problému v oblasti, s otázkou inkluze zvláštních a běžných základních škol nebo s problematikou organizovaného zločinu. Zvlášť za motiv cikánského obyvatelstva byl některými lidmi kritizován. Film se opět nedočkal u kritiky velkého ohlasu, zato u diváků se ihned stal hitem a brzy se zařadil k nejsledovanějším filmům. Díky finančnímu úspěchu se podařilo Magnuskovi splatit největší dluhy (i tak je splácel sedm let) a už v dalších dvou letech natočil Bastardy 2 a Bastardy 3, které doplnily příběh Tomáše Majera, hlavní postavy. Tu si zahrál samotný Magnusek a poprvé se tak objevil před veřejností i jako herec hlavní role. Všechny tři filmy měly divácký úspěch a byly výdělečné. Horší ohlasy byly na sestřihový seriál Bastardi, který vznikl v roce 2014 a obsahoval kromě nových záběrů i záběry ze všech tří filmů. V roce 2022 by měl Tomáš Magnusek uvést čtvrté pokračování a z trilogie tak udělat kvadrologii (podrobněji jsme Vás informovali v rozhovoru s Tomáše Magnuskem v časopisu ARTmagazínES, ročník 1, číslo1).
Po úspěchu Bastardů se Tomáš Magnusek více méně osamostatnil a začal točit filmy sám, dokonce založil vlastní filmovou produkční firmu Magnusfilm. Od té doby režíroval filmy Jedlíci aneb Sto kilo lásky (2013), Modelky s.r.o. (2014), Kluci z hor (2018), Voda, čo ma drží nad vodou (2019) a Stáří není pro sraby (2021). V jeho filmech se často objevují herci zvučných jmen. Jen namátkou uveďme Martina Dejdara, Jiřího Krampola, Ladislava Potměšila, Luďka Sobotu, Jaroslavu Obermaierovou, Ladislava Županiče, Kateřinu Brožovou a mnoho a mnoho dalších. Zajímavostí je, že Magnusek tyto osobnosti obsazuje i do vedlejších a epizodních rolí. V případě Bastardů pracoval ve velkém s neherci. Režíroval i seriály, z nichž kromě zmíněných Bastardů musíme uvést hlavně seriál Stopy života a Čechovi, o kterém Magnusek prohlašoval, že se jedná o českou obdobu slavného amerického seriálu Dalas.
Jako herec se objevuje Magnusek většinou ve svých vlastních filmech, ale menší role si zahrál i v několika dalších filmech a seriálech, třeba v Hranařích, Kameňáku 4, Taxikáři nebo úspěšné komedii Shoky & Morthy: Poslední velká akce. Mohli jsme ho vidět také v seriálech Ulice, Ordinace v Růžové zahradě, Kriminálka Anděl, Helena, Ohnivý kuře či Krejzovi – vždy v epizodních rolích.
Vedle filmových projektů a pedagogiky se Magnusek věnuje i mnoha jiným projektům. V roce 2002 založil ve svém rodném městě organizaci Společné cesty zaměřenou na služby osobní asistence. Jako autor scénářů se stal v roce 2011 předsedou Obce spisovatelů a tuto funkci zastává až dodnes. Sám napsal několik knih nebo k jejich sepsání dal podnět. Jsou to tituly Ještě jsme tady…, Stateční Češi a Pamětnice. Poslední kniha se jmenuje Slasti a strasti Tomáše Magnuska (2020) a jedná se o vyprávění o jeho hubnutí, kdy za krátké období několika měsíců zhubnul neuvěřitelných 75 kilogramů. V roce 2017 otevřel v Babiččině údolí v budově Penzionu Viktorka herecké muzeum.
Tomáš Magnusek spolupracuje již několik let aktivně s Uměleckým sdružením Artes, pro které v roce 2019 natáčel 4. ročník předávání cen Mistr zábavního umění a k režii se vrátí i v letošním roce v Divadle Lucie Bílé. Několik let je také členem výkonného výboru a aktivně se podílí na posouvání působnosti Artesu a jeho aktivit kupředu. V roce 2021 získal cenu Mistr zábavního umění.
Tomáš Hejna
