Opomíjené filmy – Klíč

Režisér: Vladimír Čech

Předloha: filmový námět Kamila Pixy

Scénář: Vladimír Čech, Kritian Topič, Kamil Pixa

Dramaturgie: Josef Šilhavý

Hrají: František Vicena, Wilhelm Koch-Hooge, Oldřich Velen, Miloslav Holub, Oto Ševčík, Josef Beyvl, Josef Chvalina, Vítězslav Jandák, Jan Dejmek, Oleg Reif a další

Silně ovlivněný dobou svého vzniku je Klíč výjimečným filmem hned v několika ohledech. Tak především pokud byste hledali nějaký skutečně ideologií ovlivněný film, byl by to právě on. V příběhu, odehrávajícím se za druhé světové války v době po atentátu na Heydricha, je v úloze hlavního hrdiny nikoliv jen jeden člověk, ale ilegální komunistické odbojové hnutí a jeho členové. Samozřejmě že bez hlavních postav by to nešlo, ale k nim až později. Nicméně samotný fakt, že je film zaměřený právě na toto odbojové hnutí, by ještě tolik nevadil, kdyby nebyl veden až do absurdních rovin.

Nicméně nemůžeme se divit. Film vznikl k 50. výročí vzniku KSČ, což byl pro tuto stranu samozřejmě velmi důležitý historický mezník, a je veden jako vůbec první normalizační český film. A vzhledem k tomu, že se psal rok 1971, bylo v nejvyšším zájmu strany historii trochu poupravit a lidem představit komunistický ilegální odboj za války jako hlavní sílu odporu. Hodí se na to klasické klišé v českých dějinách – taková byla doba. Ta doba vedla tvůrce k několika radikálním krokům. Když pomineme skutečně tvrdý politický vstup, je to až komicky naivní zápletka celého filmu, která se točí kolem osudů jedné z hlavních postav odbojáře a komunistického funkcionáře Jana Ziky. Ten při nacistické razii v Praze při stanném právu prchá po tenké prádelní šňůře z koupeny rodiny, která ho ilegálně ukrývala. Šňůra je ale krátká a navíc se přetrhne, Zika spadne a při pádu na chodník si těžce poškodí páteř. Ihned je nacisty zatčen, a s ním i rodina, která ho ukrývala. Ta je vzápětí popravena, ale cenný zajatec, který by mohl dovést nacisty k dalším složkám odboje, leží v nemocnici a je podrobován výslechům.

Nejhorší ovšem je, že se u něj v kapse najde klíč, který by mohl dovést nacisty k dalším odbojářům. Právě tato část zápletky působí nakonec ne historicky, ne dramaticky, ale komicky. Ve filmu se totiž pustí nacisté do detailního pátrání po celé Praze, aby našli příslušný zámek, k němuž klíč pasuje. Neodradí je ani fakt, že v zámečnické dílně jim oznámí zámečník, kolik zámků tohoto typu může po Praze být. Až tisíc! A nacisté rozjedou neuvěřitelnou pátrací akci dům od domu… Statečným komunistickým odbojářům ovšem došlo, že jejich kolega musel být odhalen, a zámek preventivně vyměnili (náhoda, že?). Tím byli zachráněni a celé úsilí komunistického odboje samozřejmě s nimi.

Jistě jste sami pochopili, že nacisté v době stanného práva těžko mohli chodit dům od domu a hledat nějaký zámek od bytových dveří, natož v celé Praze. Také je absurdní, že by jim ihned došel význam takové maličkosti, jako je obyčejný klíč v kapse, když k němu neměli žádné jiné indicie. A to už vůbec nehovořím o způsobu, jakým byly ve filmu vykresleny razie. Naivní je také myslet si, že by ztráceli nacisté s takovým pátráním tolik cenného času a plýtvali takovým množstvím lidí a prostředků. Na to měli dostatek jiných zdrojů. Zkrátka hlavní zápletka tohoto filmu byla vykonstruovaná a měla vést jednoznačně k hlavnímu tématu, tedy oslavě hrdinného boje KSČ za Protektorátu. To ostatně podtrhují i další fakta, jako jsou narážky na nesmyslnost atentátu na Heydricha nebo závěrečné jednání zástupců komunistického odboje s ostatními skupinami, kdy jsou právě ty ostatní skupiny vykresleny jako věrolomné, lživé a ke komunistickému odboji otevřeně nepřátelské. Tak se ale o této části odboje tehdy běžně uvažovalo i učilo.

Přesto je nutné i několik věcí vyzdvihnout. Tak především je to celkem slušná kamera a střih filmu, které vyzdvihují celkem dramaticky některé podstatné části filmu. Nelze tvrdit, že by po „řemeslné“ stránce věci byl film nějak ošizen. Například vykreslení Pankrácké sekyrárny, chování zdejších katů a poprava odbojářské rodiny – to vše se podařilo vykreslit skutečně věrohodně, včetně samotné gilotiny. A velmi kvalitní jsou také herecké výkony. Někteří herci nám budou prakticky neznámí, ale ve filmu se i v okrajových rolích objevují známí a kvalitní čeští herci. Duch doby podkresluje kombinace češtiny a němčiny, užití bojové techniky a dobových zbraní i výběr kostýmů – což jsou ale veškerá historická plus celého filmu. K těm lepším momentům ještě patří znázornění rozhlasové protihry, kterou se snažili nacisté po zabavení vysílačky odhalit zbytek sítě. To je ale skutečně už vše, co lze o filmu říci dobrého.

Film měl premiéru 14. 5. 1971 a ani tehdy nevzbudil oproti očekávání žádnou velkou odezvu, přesto samozřejmě získal několik ocenění, jako třeba vítězství na 10. festivalu českých a slovenských filmů v Plzni, na 22. filmovém festivalu pracujících, Múzách pražských diváků 1971, 7. mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě a tak dále. Za roli Jana Ziky získal také cenu herec František Vicena, a to v roce 1972 v Plzni. Nakolik se ovšem tato ocenění zakládala na kvalitě filmu a nakolik na jeho politickém významu si lze dobře představit. Co je pozoruhodné – i sama strana si byla vědoma vysoké angažovanosti filmu, a protože ho potřebovala a potřebovala v něm i kvalitní herecké obsazení, byly všem hercům navýšeny honoráře o 50%, stejně jako členům výrobního štábu a režisérovi Čechovi. Řada harců také role ve filmu z různých důvodů (často ale právě pro vysokou míru politické angažovanosti) odmítala.

Samozřejmě, že jako vyloženě komunistická propaganda se film nakonec postupně dostal do archivů české kinematografie mezi odložené filmy. Až nedávno se 97 milimetrový film dočkal uveřejnění na YouTube a zdarma se s ním tak mohlo seznámit větší množství diváků. Je to dobře? Samozřejmě! Jednak kvůli kvalitním hereckým výkonům, kterých si není možné nevážit jen proto, že jsou součástí nějakého propagandistického filmu. Ale hlavně proto, že tento film je velmi vypovídajícím svědectvím o tehdejší filmové produkci a o úloze filmu v tomto historickém období našeho národa. Jako takový má svoji nezpochybnitelnou úlohu, i když se divák musí smířit s výše nastíněnými nedostatky.

Tomáš Hejna