Opomíjené filmy – Můj obchod se psy
Režisér: Miroslav Sobota
Předloha: Jaroslav Hašek
Dramaturgie: Jaroslav Kotouč
V hlavních rolích: Oldřich Kaiser, Veronika Freimanová, Pavel Zedníček (Mistr zábavního umění 2021), Josef Dvořák (Mistr zábavního umění 2017), Petr Nárožný, Veronika Žilková a další
Tento dvoudílný a tedy i dvouhodinový snímek podle Haškova životopisného vyprávění o zkušenostech s redakcí časopisu Svět zvířat a celkově o obchodu se psy natočil v roce 1986, za spolupráce scénáristy Zbyňka Vavřína a dramaturga Jaroslava Kotouče, režisér Miroslav Sobota (U svatého Matěje, Hlas krve, Variácie slávy, Králův šašek, pohádková trilogie Zkřížené meče, Zvonící meče a Zázračné meče, Peklem s čertem ad). Roli Haška zde bravurně sehrál s veškerou svojí výmluvností a mimikou Oldřich Kaiser, tehdy ještě mladý herec, který se naprosto dokonale vžil do role „chvástavého“ a přitom v mnoha ohledech geniálního humoristy a bohéma, který nikdy nešetřil velkými slovy ani gesty, pokud to bylo právě ku prospěchu věci (nikoli pokud to bylo právě vhodné, protože to většinou nešlo dohromady). Dnes málo známá inscenace podle předlohy Haška je však celkově obsazena navýsost skvělými herci, a to až do nejmenších rolí, i těch vedlejších. Inu, dnešní režiséři by se mohli učit o poctivé filmařině.
Problém s vlkodlaky
Bývá občas prezentována historika, že si Jaroslav Hašek vymyslel do Světa zvířat články o vlkodlacích, které inzeroval jako milé a vlídné hlídače zvyklé na lidi a k dostání u jeho šéfa Fukse ve „zvěřinci“ na dvoře rodinné vily, která zároveň sloužila i jako redakce časopisu. A když se podíváte do archivu Národní knihovny na výtisky zmíněného periodika redigované Haškem, je nutno přiznat, že se ta historka zakládá na pravdě. Ovšem přiznejme na vrub Haška, že samotný majitel, v podání nedostižného herce Petra Nárožného, si při jeho přijímání přál, aby o některých věcech hovořil s nadsázkou a zvýšil tak za každou cenu náklad čtrnáctideníku na co nejvyšší. Tak se také stalo. Dokazuje to i návštěva moravské selky kupující párek vlkodlaků po „120 až 240 korunách za kus podle maskování a žíhání“ a není jí líto dát za každého zálohu 50 Kč. Tuto selku se skutečně výrazným moravským akcentem hrála skutečně velká česká herečka Míla Myslíková, v moravském kroji s upnutým límcem pod krkem a cestovní taškou k tomu.
Hašek vymýšlel kuriozity, které částečně čerpal z Brehmova naučného slovníku, ale mnohem víc si domýšlel, vymýšlel a vůbec se nestyděl uvádět naprosté lži, jen aby pro svého šéfa dokázal zvýšit odběr časopisu a pro sebe výdělek. V inscenaci se přitom odkazoval na skutečného mistra podvodu, falše a zároveň reklamy – na proslulého amerického cirkusového magnáta P. T. Barnuma, který se svým panoptikem abnormálních lidí objel nejen Spojené státy, ale i Evropu a velmi dobře na nich vydělával. Jak moc ho Hašek znal, těžko povědět. Je ovšem bez nadsázky vhodné tvrdit, že právě takovýto Barnum mu musel být povahově velmi blízký, protože Hašek byl velikánem především díky své bezbřehé představivosti.
Dcera pana vydavatele
Je velmi dobře známo, že Hašek měl velmi blízko ke dvěma věcem – anarchismu, i když politický radikál by byl ve skutečnosti jen těžko, a k alkoholu, i když, jak uznávají i navýsost velcí odborníci zvaní Haškologové, kdyby pil tolik, jak se o něm povídalo, sotva by dokázal napsat tak obrovské množství povídek, článků a fejetonů, jak dokázal – a že je jich na několik stovek, ba víc než na tisíc. V čem měl ale Hašek opravdu problémy, to byl milostný život. A to se nezmiňujeme o tom, že byl později bigamista a vězení unikl jen proto, že Československo za první republiky neuznávalo jeho manželský svazek ze sovětského Ruska. Ale to je jiné povídání.
Náš výše uvedený film se ovšem zabývá obdobím Haškovy největší životní lásky, Jarmily Mayerové – Jarmy, jak jí říkal. Tu ve filmu ztvárnila oblíbená herečka Veronika Freimanová, jejíž tragické výrazy zkoušené mladé ženy střídané výrazy dívky zamilované do věčného flamendra jsou neuvěřitelně přesvědčivé. Právě tak si dovedeme představit skutečnou Jarmilu, která to se skutečným Haškem rozhodně neměla lehké.
Právě kvůli ní se přestal zaobírat anarchistickými setkáními a dal se zaměstnat jako redaktor časopisu, což vidíme hned v prvních záběrech, kdy Hašek, Jarmou oslovovaný jako Míťa, oznamuje své milé tu slavnou novinu, že získal stále zaměstnání a přijde si o ni říct otci. Povahu Haškovu ovšem podtrhuje hned další scéna, kdy se mu k nohám zaparkuje pes a na Haška udeří místní policajt. Psovi pak Hašek uštědří monolog: „Ty rošťáku chlupatej! Tebe taky nemá nikdo rád, viď,“ ale přitom se Hašek dívá na policajta, protože „chlupatej“ se tehdy říkalo právě jim.
Hašek se opravdu stal redaktorem Světa zvířat, kde vystřídal svého přítele básníka Hájka, ale musel se přirozeně utkat i s majitelem listu panem Fuksem (který měl hlavní zájem v odbytu svého časopisu) a nečekaně i s jeho dcerou Žofií (Veronika Žilková), která se zamilovala do Hájka a teď, osamělá, už dlouho čeká na jakýkoliv jeho dopis. A Hašek se na chvíli ocitá v jejích sítích – mohl by se z fleku ženit, ovšem k nelibosti pana majitele se dceři ani Haškovi nechce. Naopak. Hašek miluje Jarmu a Žofka chce svého milého.
Konec ve Světě zvířat
Víte, co to je žaludník? To je sojka! A právě za odpověď na článek Haška od jednoho poslance ze Selského hlasu (noviny vycházející u Agrárníků) byl Hašek plísněn majitelem časopisu. Hašek tehdy pojmenoval ve svém článku tohoto ptáka právě takto na základě překladu z němčiny. A to se, spolu s další kritikou, kterou mu dcera do té doby zatajovala, majiteli listu pranic nelíbilo. Ba co víc. Ještě několik dní předtím si myslel, že Hašek si chce jeho dceru vzít, a přitom se Hašek oženil s Jarmou. A tak mu nezbylo, než se vrátit k osvědčenému Hájkovi. Dcera s otcem se tak vydají do Poděbrad za ním a otec svolí k jejich sňatku.
Asi už nikdy nezjistíme, jak se doopravdy Hašek cítil, když opouštěl své první šéfredaktorské místo. Jestli byl nadšen, že se zbavil „jha majitelských představ“, nebo jestli si dělal vrásky, jak uživí sebe a svoji ženu. Anebo jestli se radoval, že má náměty pro další povídky? Každopádně děj v tomto bodě rozhodně nekončí. Graduje!!! (Jak by řekla na tři vykřičníky moje malá neteř – tytyty, Hašku!!!)
Kynologický ústav pana Haška
Ihned po výpovědi si Hašek usmyslel využít svých znalostí a dovedností, jež posbíral ve Světě zvířat a majitelově zvěřinci, že si otevře vlastní „komisionářský obchod se psy“. „Slyšte, slyšte – lidi polní, přespolní i přespolnější. Všechny druhy psů máme na skladě, přímé spojení s cizinou. Slyšte, slyšte, slyšte – náš pes nejvhodnější dárek k sňatku, svátku k biřmování. Pes od nás – nejlepší hračka pro děti. Kam se psem o prázdninách? K nám! Do kynologického ústavu!“
Jarmu přesvědčil Hašek k tomu, že její otec podpoří jeho podnikatelské aktivity a že budou žít z tohoto „bohulibého podniku“, ke kterému se cítil být Hašek oprávněn na základě svých zkušeností. U Haška je velmi těžké odlišit, kolik z jeho vyprávění je na základě vlastních zkušeností kolik na základě fantasie, ale víc než u kdejakého jiného autora u něj platí, že na každém šprochu…
Do světa obchodu se psy nás každopádně zavádí druhý díl, který začíná nejdřív setkáním „jistého autora“ s Arbesem a dál podáním inzerátu právě založeného kynologického ústavu Jaroslava Haška na spolehlivého zaměstnance, který by se staral o přísun psů. Stal se jím „spolehlivý trestanec“ Leopold Čížek zvaný Fešák, kterého hraje Pavel Zedníček. Ten nás, spolu s Kaiserem a tedy Haškem, provádí celým druhým dílem jako věrný přítel a zaměstnanec – i zdroj všeho zla. Už při prvním shánění propil předem zálohu na nové psy a přitáhl koště, než ho „vytrestal“ jeho kolega Blahník (Josef Dvořák). Později ukradl, jakého psa mohl. Hašek se tak dostal i na kobereček před komisaře, kterému prodal absolutně nevychovaného psa – běžně za 50, pro něj však z přátelství za 100 korun. A také polochcíplou dogu, ze které podloudnými triky udělal za dva dny bestii budící hrůzu.
Hašek v blázinci
„Můžu vám dát jen 600 zlatých měsíčně. Když tak prosíte, tak 1 200. Maximálně 1 800.“
„Kdo to byl, a co chtěl?“ ptala se Jarma při návštěvě Haška v blázinci.
„Takový chudák. Žádal mě o zvýšení příjmu.“
„A proč tebe?“
„Protože jsem Ferdinand I. Habsburský, zvaný též Dobrotivý. A protože nestíhám vyřizovat všechny žádosti o milodary, najmul jsem toho člověka, aby mi vyřizoval korespondenci.“
První díl končí nespokojeností Jarmina otce, který do té doby financoval zeťův obchod, a sérií incidentů a anonymních dopisů přestal. Tím skončil Haškův obchod se psy.
A dál?
Ve filmu jsou ale i další zajímavé inkunábule ze života Jaroslava Haška. Kromě jeho zkušeností z redaktorských let ve Světě zvířat a z doby, kdy se živil prodejem psů, je zde například znázorněno jeho upřímné přátelství s Josefem Ladou (hraje Jan Hrušínský), kterému nejdřív sehraje na schodech scénku o zamilovaných dětech pro „bábu domovnici“ a později navrhne reklamní slogan. A tak bychom tu mohli pokračovat dál.
Můj obchod se psy pod lupou
Ať se díváme na oba díly najednou nebo na každý zvlášť, není možné filmu v podstatě nic vytknout – snad jen skutečně pod velkou lupou bychom nalezli nějaké ty drobné chyby a nedostatky, což ovšem běžný divák nikdy neodhalí. Herecké výstupy jednotlivých herců jsou přirozené, vžité, velmi uvěřitelné. To samé platí i o prostředí, kde se celá inscenace odehrává. Zvolená místa jsou klasickou pražskou scénou dostaveníček vyšší společnosti i zamilovaných párů z 19. století, jak je známe z dobových obrazů a kreseb. Na pozadí se objevují významné české památky a parkové celky, a i když víme, že se inscenace natáčela až ve druhé polovině 20. století, nádech historie zde stále zůstává. To samé lze říci i o kostýmech. Je pravdou, že z původní předlohy se ztratily některé dialogy a další podrobnosti. To jde ovšem na vrub omezené „časomíře“ a u filmu všudypřítomné nutnosti krátit předlohu.
Kromě zmíněných rolí se v obou dílech objeví v menších rolích například Naďa Konvalinková, Vladimír Krška, Alena Kreuzmannová, Jiří Lábus, Ivan Vyskočil, Karel Augusta, Jiří Wimmer, Karel Houska, Lubomír Kostelka, Petr Vacek a další. I obyčejného poslíčka z redakce, který si jen jde pro povídku Haška, hraje tehdy mladý Michal Suchánek, a to jde jen o „štěk“ na dvě minuty! Obsazení je tedy skutečně neuvěřitelné…
Celkové hodnocení je rozhodně pozitivní. Dobré obsazení herců zajistilo dvoudílné inscenaci Haškových povídek reálný dojem z děje, kvalitní režie zajistila výborný celkový dojem a ten je jen potrhnut dobrým výběrem natáčecích lokalit. Kdo se tedy rozhodně shlédnout oba díly, rozhodně toho nebude litovat. Naopak.
Tomáš Hejna
