Pár dopisů Zdeňka Nejedlého

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Já ho potkal u sebe v práci, a když jsem měl nedávno narozeniny, přinesl mi kamarád Roman několik listů popsaných velmi tence napsaným ručním písmem. Netušil jsem, co mi vlastně dává, i když v jeho případě se nemohlo jednat jen tak o něco. Nečekal jsem ale, že mi přinese hotový poklad.

Součástí života každé významné osobnosti je i její korespondence. Tedy byla – dnes se už jedná většinou o e-maily a facebookové zprávy, těžko z nich bude jednou někdo dávat dohromady knihy a dokazovat tak nějaký hlubší význam pro kulturu. Ale to bychom se příliš vzdálili od tématu. Tím je už zmíněný dárek, který jsem dostal a teprve nedávno prostudoval. Jen několik, ale za to opravdu zajímavých listů, které pocházejí z roku 1909 a nesou podpis Zdeňka Nejedlého.

Brust, halb links. Bildnis Album zur Beethoven-Zentenar Feier. Wien, März 1927.

Bohužel si zatím nejsem jistý, kam v rozmezí rozsáhlé pozůstalosti Zdeňka Nejedlého tyto dopisy přesně zařadit. Po konzultaci s mým známým z Ústavu T. G. Masaryka, který shodou vzácných okolností právě před nedávnem pracoval na třídění a katalogizování knihovny právě Zdeňka Nejedlého, je v jeho pozůstalosti extrémní množství materiálů všeho druhu, počínaje osobními zápisky a deníky, přes osobní korespondenci a různé další materiály a konče jeho rozsáhlou knihovnou. O dopisech zatím netuší, ne do doby, než vyjde tento článek. Na něm si ovšem ukážeme i něco jiného – jak se postupuje při rozboru podobných dokumentů a jejich zařazování do kontextu. Pro začátek tedy pojedeme absolutně nechronologicky. Několik věcí se dá o dopisech říct celkem jednoznačně.

V jednom z nich hovoří Zdeněk Nejedlý o svých kontaktech se skladatelem J. B. Foersterem. Bohužel se mi nepodařilo určit, komu byl původní dopis adresován, jen víme, že to bylo jisté ženě, která se snad přes Nejedlého obrátila na Foerstera s žádostí o určitou službu – podle charakteru dopisu, kde se mimo jiné píše: „Z důvodů, jež plně uznávám, jest pí. Foerstrová nucena odříct, ač snad jednou by mohlo k tomu dojíti, ne však letos,“ se nejspíš mohlo jednat o žádost o setkání, ale na druhou stranu pokračování dopisu: „Žádané balady jsem si dovolil Vám dodati, při čemž jsem zvěděl o Vaší, doufám že pouze chvilkové nemoci. Prosím pak možně, by bylo dbáno toho, že rukopisy jsou unikáty, proto bych byl velmi vděčen, kdyby se k provedení rukopis opsal. Ovšem potom by bylo nutno vrátiti rukopis, vzhledem k autorskému právu skladatelovu. Foerster ovšem dává milerád svolení k provedení,“ naznačuje, že se mohlo jednat nejen o osobní setkání, ale také o žádost o svolení k přednesu některých jeho skladeb s tímto setkáním spojených. Dodejme, že v té době byly populární soukromé salóny, uzavřené koncerty a přednesy, a to i za účasti autorů. Třeba se Nejedlý zapojil takto korespondenčně do pořádání jednoho takového setkání. Podle stylu rozloučení byla nejspíš respondentkou osoba, kterou Nejedlý osobně delší dobu znal. Dopis je totiž zakončen slovy: „V dokonalé úctě poroučí se Vám, milostivá paní, vždy zcela oddaný Zdeněk Nejedlý.“ I když na druhé straně byla tehdy podobná zdvořilost v písemném styku celkem běžná. Dopis je datován k 20. 10. 1909.

Dopis, který shora zmiňuji, je takto vytržen zcela z kontextu. Mnohé ale napovídá dopis, který tomuto předchází, a kde se píše toto:

„Milostivá paní, račte prominout, že si dovoluji Vás obtěžovati prosbou, jež jest sice nenáležitým zasahováním do cizí kompetence, již mi však zajisté prominete. Letos 30. prosince slaví J. B. Foerster 50té narozeniny. Jest zajisté u nás velmi málo tak plodných a znamenitých skladatelů písní, jako jest F. Proto prosím, aby Váš spolek pro pěstování písní vzpomenul toho dne Foersterovým večerem.“ Dopis je datový ke dni 4. 10. a je tedy chronologicky předřazen tomu předchozímu. Z obsahu vyplývá, že celou korespondenci začal sám Nejedlý, který se snažil zařídit koncert k významnému životnímu jubileu našeho velkého skladatele. Zároveň se z dopisu dočteme, že v té době měl Nejedlý v držení nejméně půl sta skladatelových originálních a do té doby ještě neznámých partů. Jak se do jeho držení dostaly? Třeba se časem k tomuto vysvětlení dopátrám.

Zároveň poskytuje tento dopis i několik vodítek k objevení adresátky dopisu a tedy druhé strany této hádanky. Jednak víme, že dotyčná byla předsedkyní jistého hudebního spolku. Těch byla tehdy v Praze i celých Čechách celá řada, nicméně kolik předsedkyň mělo za manžela profesora? V další pasáži totiž Nejedlý píše: „Panu profesorovi se zároveň co nejuctivěji poroučím.“ A dál je zde vodítko: „Právě nyní 1. října vystoupil jsem z Musea. Mohl jsem se teprve nyní věnovati volně skutečné práci, jak jsem vždy toužil. Vzpomínám přitom stále, že jsem tím díky zavázán jedině energickému zastání pana profesora, bez něhož bych byl odsouzen k dlouhému čekání.“ Co nám tento úsek dopisu poskytuje? Vodítko, díky kterému se později bude možné dopátrat, komu byl dopis adresován. Stačí v poznámkách, korespondenci a dalších materiálech najít, kdo mu na začátku října 1909 pomohl při spolupráci s Národním muzeem (tehdy Museem království českého).

Poslední dopis z dárku od mého kamaráda bohužel z řady zcela vybočuje, je až z roku 1926. Nicméně co tedy můžeme zrekonstruovat z uvedených dvou dopisů? Nyní již chronologicky za sebou:

  • 4. 10. 1909 napsal Zdeněk Nejedlý manželce jistého profesora, kterému vděčil za určitou službu v „Museu“, a která byla ve vedení některého z hudebních spolků – podle všeho v Praze.
  • Byl to právě on, kdo celou korespondenci započal s žádostí, aby byl na pořadí koncertů onoho spolku zařazen i koncert věnovaný významnému výročí skladatele J. B. Foerstera. Pokud se v tomto případě zasazoval právě Nejedlý a věnoval tomuto koncertu tolik času, muselo se jednat o jeden z významných spolků, což je důležité.
  • Podle uvedených reálií měl v té době Nejedlý u sebe v držení zhruba padesát originálních partitur do té doby nehraných a neznámých Foersterových skladeb. Z toho je možné usuzovat, že existuje také korespondence mezi Nejedlým a Foersterem, a že byli přáteli.
  • Foerster se aktivně zapojil do přípravy výročního koncertu a korespondenčně řešil se skladatelem možnost použít na něm jeho skladby, snad i jeho osobní účast. Podle obsahu druhého dopisu se Foerster dostavit nemohl, ale s uvedením písní souhlasil, včetně zapůjčení části originálů. Zároveň se tím dozvídáme, že chybějící „prostřední dopis“, tedy odpověď paní profesorové, byl nejspíš v pozitivním duchu, a že se koncert opravdu připravoval. Opět nám bohužel chybí další korespondence do celého konceptu a kompozice výsledku – odpověď oné dámy za její spolek, a v tuto chvíli také jakékoliv informace o událostech kolem Foerstera a výročního koncertu k jeho padesátinám.

Ve výsledku se nám tedy podařilo přibližně zařadit dva Nejedlého dopisy do dobového kontextu a dohledat z nich cenné indicie pro objasnění komu je psal, za jakým účelem a jaký byl výsledek. K dokončení celé „záhady“ jsou nyní zapotřebí: knižní vydání Nejedlého deníků, životopis Nejedlého o Foerstera, publikace a materiály o fungování Národního muzea v době života Nejedlého, rejstřík dopisů Nejedlého z archivu T. G. M. a další obdobné materiály. Zkrátka – abychom dokázali zařadit jen tyto dva zmíněné dopisy do reálného kontextu s nějakým reálným výsledkem, je zapotřebí projít velké množství materiálu, který je i dnes uspořádán pouze v malém procentu. Na tomto článku tedy můžete jasně vidět, kolik práce má spisovatel, publicista nebo historik, aby mohl přinést lidem co nejvíc informací a historických reálií, jako třeba já v tomto velmi prostém a vlastně až příliš jednoduchém případě.

Tomáš Hejna