Příběh všestranného herce

Je to bohužel tragická skutečnost, že zapomínáme na stovky našich významných umělců doma, a už vůbec si nevzpomeneme na ty, kteří v sobě mají českou krev a přitom šířili kulturu a umění v zahraničí. Mnohdy přitom šlo o osobnosti skutečně významné a slavné, a také velkých jmen. Příkladem byl i Walter Slezak, syn nám snad známějšího operního pěvce a tenoristy Leo Slezáka, rodáka z Moravy.

Jeho syn se už nenarodil v Čechách ani na Moravě, ale ve Vídni, kde měl jeho otec právě angažmá. Během své kariéry Leo Slezák cestoval do mnoha zemí, a samozřejmě bral sebou i svoji rodinu. Walter tak sice neměl nejlepší vzdělání, protože se každou chvíli učil jinde a něco jiného, zato získal obrovský talent na jazyky. To, spolu s hudební průpravou, kterou získával od otce, ho v podstatě předurčilo k budoucí umělecké dráze. A to i přes to, že měl v mládí daleko větší zájem o sport než o umění.

Otec ho samozřejmě učil zpěvu a také hře na klavír, takže přes svoji zálibu v tenisu se občas musel věnovat doprovázení svého otce na jeho recitálech a výstupech na různých večírcích a koncertech. Na jednom z nich si pohledného mladíka všiml německý filmový režisér Michael Curtis (původně Kertesz). Zalíbil se mu jeho vzhled i vystupování, a tak ho oslovil, jestli by si nechtěl zahrát ve filmu. Otec zprvu nebyl nadšený, jeho postoj k filmu, jako operního zpěváka, byl velmi vlažný. Nakonec ale souhlasil a dal synovi volnou ruku. Kdo ví, jak by se tvářil, kdyby byl tušil, že první film jeho syna bude snímek Sodom and Gomorrah. Nebyl to žádný extra šlágr, ale otevřel Waltru Slezakovi, který si mezi tím zkrátil jméno o čárku nad A, cestu do světa. Film se totiž točil v Berlíně, a tam se Walter Slezak dostal mezi zcela jinou sortu umělců. A brzy poté se mu naskytla i další příležitost zazářit.

V té době se v Berlíně natáčela také filmová verze operety Dorine und der Zufall, kterou napsal skladatel Jean Gilbert Dorine, a protože původní herec hlavní role náhle onemocněl, padl los režiséra právě na Waltera Slezaka, o kterém měl nejen dobré reference z natáčení předchozího filmu, ale o němž zároveň věděl, že umí díky svému otci velmi dobře zpívat. Slezak, který uměl v té době německy už prakticky bez přízvuku, nabídku přijal a údajně se svoji roli, včetně rozsáhlého hudebního partu, dokázal naučit za jediný den. Natolik se osvědčil, že v roli zůstal i několik dalších měsíců a jezdil s ní po evropských jevištích s klasickým operetním představením. Mělo veliký úspěch například v Holandsku a i v dalších zemích, a po návratu získal Slezak další výbornou šanci. Společnost UFA, největší tehdejší německá filmová společnost, jedna z největších tehdejších Evropských filmových společností vůbec, která spolupracovala i s českými filmaři, režiséry a herci, mu nabídla smlouvu na tři roky dopředu. Walter Slezak tak měl poprvé v životě jistotu výdělku na dlouhou dobu dopředu. Současně s tím vystupoval i v divadle.

Jedním z přelomových roků jeho života byl rok 1929, kdy vystupoval v jedné z nejúspěšnějších jevištních hudebních komedií té doby, která se ve Spojených státech objevila pod názvem Meet My Sister. Právě pod tímto názvem ji zde uvedli dva producenti německého původu Leo a Jacob Schubertovi, kteří koupili nejen práva na hudbu a text, ale spolu s nimi „si koupili“ také Waltera Slezaka! Tím vstoupil podruhé do Ameriky – poprvé to totiž bylo na zájezdu s jeho otcem Leo Slezákem, když pohostinsky vystupoval jako Othelo v Metropolitní opeře. Meet My Sister se nakonec hrálo jako muzikál a Slezakovi se uvolnila cesta na Brodway. Bylo to v roce 1930, tedy těsně na jeho konci, při premiéře v roce 30. prosince, a šlo o další významný moment jeho kariéry. Tato premiéra ho totiž definitivně zavedla do Spojených států, kde už jako zkušený herec nastartoval skutečně velkolepou kariéru světového formátu.

Jeho role v Meet My Sister se pro něj na dlouhou dobu dopředu stala velmi lukrativní, objel s ní celé Spojené státy a všude s úspěchem. K tomu se přidaly další trumfy v různých operetách, které se v Americe mezi tím proměnily na muzikály. Některé jím nazpívané písně se staly hity, a to samozřejmě vedlo k jeho popularitě a věhlasu. Bohužel jenom tam. V Evropě se na něj pomalu zapomínalo, a u nás se postupně stal zcela neznámým. V New Yorku jako takovém, tedy na jevišti jednoho z brodwayských divadel, se poprvé objevil až v roce 1934 ve hře Ode to Liberty. Rok nato už byl celebritou, když hrál jednu z ústředních rolí v představení May Wine. V dalších letech hrál desítky dalších velkých rolí a vydobyl si uznání jak laické, tak i odborné veřejnosti. Alespoň tak lze soudit z dochovaných recenzí, které chválí nejrůznější jeho herecké kvality, jakými byly serióznost, vážnost, lehkost, komediální přístup a mnoho dalších. Walter Slezak byl jednoduše univerzální herec, který se dokázal vžít do každé role, do každého charakteru.

Z filmového hlediska byla Slezakova kariéra na poměrně dlouhou dobu přerušena a rozjela se až ve 40. letech, kdy si oblíbeného divadelního a muzikálového herce všiml konečně Hollywood. Dostal zde hned několik velkých rolí, třeba v tehdy oblíbených válečných filmech. Vzhledem ke svému profilu na něj často vycházely role nacistických důstojníků ve válečných filmech. V pozdějším věku značně přibral na váze. Proto nemohl mít už role filmových milovníků, které by si jako mladík jistě zasloužil, a kterými by si zřejmě v Hollywoodu získal ostruhy. Jeho herecké kvality to ale nezmenšovalo. Tak třeba ve filmu Cornered hrál zápornou roli tak výborně, že zastínil i hlavního kladného hrdinu. Ještě v roce 1949 se objevil v úspěšné verzi Gogolova Revizora. Potom na víc než deset let z uměleckého průmyslu odešel. Jeho návrat byl ale o to triumfálnější.

Během roku 1953 a v dalších letech po něm se hrálo celkem 342krát představení My 3 Angles, kde hrál Walter Slezak titulní roli, a díky jeho uměleckému přenesu, díky jeho prožitku, díky jeho vystupování se jednalo o jednu z nejúspěšnějších inscenací té doby. Opět se ukázaly jeho kvality, a diváci je poznali. A nešlo o jediný úspěch. Ve stejné době získal cenu Tony od newyorských kritiků za svoji roli v muzikálu Fanny, kde zazpíval „hitovku“ To My Wife.  Později se objevoval také v televizi a v rádiu, ale nikdy nepřestal být i hercem operetním a operním, a tak se v roce 1957 znovu podíval do Metropolitní opery, kde kdysi vystupoval před jeho očima jeho otec Leo Slezák. Walter Slezak se zde tehdy objevil v roli v novém nastudování Strassovy opery Cikánský baron. Po mnoha letech tak se tak tehdy nejspíš naplnil sen jeho otce, aby i úspěšný syn pokračoval v jeho kariéře.

V roce 1972 vyšly jeho memoáry, které odhalují jeho životní kariéru a dráhu a jsou tak cenným zdrojem informací. Bohužel nikdy nevyšly u nás. A to je nejspíš také důvodem, proč toho o něm příliš nevíme, proč na něj, i když měl v sobě českou krev, zapomínáme. On sám trpěl v závěru života nevyléčitelnou nemocí a rozhodl se předejít jejím následkům. 21. dubna 1983 si vzal život. Do své rodné země se už nikdy nevrátil.

Tomáš Hejna