Zdeněk Gina Hašler

V roce 1997 natočil Ivo Paukert ojedinělý kvalitní pětidílný seriál o nejslavnějším českém písničkáři Karlu Hašlerovi. Všichni ho známe z televizních obrazovek, jmenuje se Písničkář, což je paralela ke stejnojmennému filmu, v němž Karel Hašler sám hrál hlavní roli a zpíval své písničky. Na scénáři se výrazně podílel Gustav Oplustil, hudbu „zařídila“ skupina Šlapeto. Roli Karla Hašlera zde bravurně sehrál Victor Preiss. Snad poprvé (i když si tím nejsem tolik jistý) se tu naplno projevil i jeho skvělý hudební hlas. A vedle toho se tu objevil také jeho syn Martin, který hrál Hašlerova syna Zdeňka Gina Hašlera.

Zdeněk Gina Hašler, jehož pravé jméno bylo Zdeněk Miloš Hašler, se narodil 31. října 1909 v Praze herci, písničkáři, kabaretiérovi a podnikateli Karlu Hašlerovi a jeho ženě Zdeně, sestře slavného skladatele Rudolfa Frimla. Byl jejich druhým dítětem, jeho starší bratr Karel se narodil o dva roky dříve. Zatímco prvorozený syn dostal jméno po svém otci, druhorozený dostal křestní jméno po své matce. Ke svému podivnému prostřednímu jménu se dostal právě díky staršímu bratrovi, který si Zdendo, jak na něho volali rodiče, upravil nejprve na Deno, později na Dino a nakonec na Gino. Zůstalo mu potom až do konce života, a dokonce ho dal jednomu ze svých synů.

Starší syn Karel Hašlerovi mnoho radosti neudělal. S partou svých přátel jednoho dne ukradl automobil a byl potom vláčen v novinách, což byl skandál především pro jeho slavného otce. Ten sice vše nějakým způsobem ututlal, ale mladého Karla také vyexpedoval do Německa do práce v garážích a už se s ním nikdy nesetkal. Zato mladší Gina zdědil po svém otci lásku k umění, především filmu, ale také hudbě. Jenomže otec na něj měl jen málo času, jeho umělecké a obchodní zájmy mu zabíraly tolik prostoru, že se často neobjevil ani doma. Přespával někdy v kanceláři kabaretu, občas také v hotelech, a také se říkalo, že se občas s nějakou svojí herečkou „zapletl“.

Když mu bylo přibližně 14 let, odjel do Vídně na zkušenou a vyučil se zde jemné mechanice u gramofonové společnosti His Master´s Voice. Díky tomu se později uchytil ve filmu například jako střihač. Aby se uživil, hrál v jazzovém orchestru a o dva roky později, tedy když mu bylo pouhých šestnáct let, si založil vlastní školu moderních tanců. Ale nezůstal pouze ve Vídni a u umění, například ve Francii a Anglii jezdil chvíli závodně pro firmu Citröen. A dařilo semu. Stejně se ale nakonec vrátil domů.

Dobrodružná povaha mu byla celkem vlastní. Když mu bylo 19 let, do Prahy na čas zavítal jeho strýc Rudolf Friml, tehdy již úspěšný a světově uznávaný skladatel vyškolený stejně známým Antonínem Dvořákem. Ginovi, který právě neměl v Čechách moc co dělat, nabídl, že ho vezme s sebou zpátky do Ameriky, kde se usadil a prožíval roky své největší slávy. A Gina samozřejmě souhlasil a do Ameriky na pozvání svého strýce odjel.

Ačkoli strýc byl zámožný a měl četné kontakty, Gina se musel protloukat v zámoří na vlastní pěst, jak se jenom dalo. Friml mu totiž zanechal vzkaz s malým obnosem peněz v tom smyslu, že s takovými prostředky začínal kdysi v Americe i on, a ať se snaží sám. Může se to zdát příkré a nepřiměřené, ale pro Gina to byla zásadní životní lekce, a nejspíš byl za ni později strýci vděčný. Ostatně jeho vlastní otec, který byl zase velmi majetným podnikatelem v tehdejším Československu, k němu nepřistupoval v tomto ohledu o moc jinak. Karel Hašler sice poskytoval rodině dostatek peněz k velmi hladkému přežití i k volnému užívání, ale své syny nikdy nijak nerozmazloval. Vždyť on sám začínal ve skromných poměrech, jako ochotnický a kočující herec. A tak se Gina na své cestě Spojenými státy protloukal bez strýce všelijak. Byl myčem nádobí i mechanikem v továrně na motory, čističem bot na ulici a určitě dělal ještě řadu dalších drobných povolání včetně krátké práce v Hollywoodu. Na konci dvacátých let, po několika letech získávání životních zkušeností, se potom z tohoto vpravdě užitečného výletu vrátil zpátky do Čech a začal pracovat na své kariéře v oblasti filmu.

Jako herec se příliš neprosadil a snad o to ani tolik nestál. Objevil se pouze v několika menších rolích, například ve filmech Hříchy lásky (1929), Grandhotel Nevada (1934), Král ulice (1935), …a život jde dál (1935) nebo Svět patří nám (1937). V jednom filmu si dokonce zahrál i se svým otcem. Ve druhé polovině 30. let ale nastal zvrat a Gina se poprvé ocitl na druhé straně kamery jako asistent výroby. Později se z něho stal i velmi kvalitní střihač, protože v tomto oboru měl možnost se už dříve uplatnit jako pomocník. V titulcích ho tak najdete například ve filmech Tři vejce do skla, Hordubalové, Svatební cesta, Panenka, Krok do tmy a v dalších. Jako asistent se podílel na filmech Martina Friče Jánošík, Svět na dlani a Hordubalové. Jako později známý režisér tedy začínal od píky, od pomocných prací a drobných rolí.

Od asistence režie a střihačství už byl jen kousek k jeho vlastní režisérské tvorbě. V roce 1939 zažil úspěšný debut své komedie Svátek věřitelů, kde hlavní role sehráli Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a Čeněk Šlégl. Úspěšná byla jak u diváků kin, tak u kritiky, která byla v té době nesmírně náročná. Ovšem i když se od Gina očekávaly hned další podobné úspěchy, jeho druhý film Okénko do nebe zcela propadl a nezachránilo ho ani hvězdné obsazení, kdy se v rolích objevili Ladislav Pešek, Nataša Gollová, Antonie Nedošinská nebo Theodor Pištěk. I tak nelze říci, že by byl Gina jako režisér zcela neúspěšný, a navíc si sám řadu filmů kvalitně sestříhal. Jeho komedie Prosím, pane profesore! už opět měla úspěch a ve filmu Za tichých nocích se objevil jednak jeho vlastní otec, ale také poprvé Karel Höger jako představitel role v celovečerním filmovém díle. Ještě stihl v roce 1942 natočit komedii Host do domu, ale tím jeho filmografie končí. Přišel rok 1943, otec Gina Karel Hašler byl již dva roky mrtev a on sám byl přinucen nastoupit v Rakousku do služeb společnosti UFA a Leni Riefenstahl, nacistické režisérky. Paradox, že musel pracovat pro ten samý režim, který zavraždil jeho otce, je zřejmý a on si ho byl velmi dobře vědom.

Po skončení druhé světové války se Gina stal spolupracovníkem americké OSS, tedy Office of Strategic Services, pozdější CIA. To mu bylo nakonec osudným. Gina měl k dispozici byt na Loretánském náměstí v budově, kde dočasně sídlila americká vojenská mise. Jeho rodina, manželka Božena a synové Gina mladší a Karel, žila v bytě ve Spálené ulici. Gina byl považován za agenta západních mocností a jako takový byl přirozeně pro nastupující komunistický režim nepřijatelný. Naštěstí ho kdosi stihl varovat a on včas požádal u Američanů o pomoc. Ti ho propašovali v koloně automobilů za hranice a odtud do Ameriky. Jeho rodina (s manželkou už nebyli pohromadě) zůstala v Čechách a byla pod dozorem Státní bezpečnosti. Dvacet let potom trvalo, než se starší syn se svým otcem opět shledal, když rovněž emigroval do Spojených států.

Gina ve Spojených státech nadále spolupracoval s různými vládními organizacemi a podruhé se zde také oženil. Se svojí druhou manželkou měl syna Michaela. Zemřel v kalifornské Santa Monice 11. listopadu 1972, aniž by kdy znovu spatřil svojí zem.

Jméno Hašler ale ve světě ani zdaleka nevymizelo. Zdeněk Gina Hašler měl děti, a především staršího bratra, který ještě před začátkem druhé světové války zmizel z Evropy. Hašler ho poslal do jakési autodílny v Hamburku, ale tomu se takový život příliš nelíbil. Odjel proto nejprve do Spojených států, kde se pokoušel prosadit v New Yorku. Jenomže se mu příliš nedařilo, a tak nasedl na loď a odjel do Brazílie, kde ve státě Bahia pracoval jako zeměměřič na stavbách silnic přes amazonský prales. Byl podnikavý, začal skupovat nevyužitou půdu kolem a později ji přeměnil v plantáže na pěstování kávy a kakaa. Jeho rodina žije v Jižní Americe dodnes. V USA potom žije rodina mladšího Gina Hašlera, který se zde v Los Angeles podruhé oženil. Jeho syn Gino junior se stal úspěšným malířem, dcera Lucie se usadila v Čechách a spolupracovala s Českou televizí. A zapomínat nesmíme ani na druhého syna Zdeňka Gina Hašlera Karla, který dnes žije s rodinou v arizonském Tusconu. A to jsme jen na okraji. Jméno Hašler je tak díky Hašlerovým synům hojně rozšířeno zejména po severní a jižní Americe.

Tomáš Hejna