Žižkovská kronika – Vila bouřliváka Neumanna

Když jsem chodil na dětské zdravotní středisko vedle školy Na Rybníčku, viděl jsem vždycky v pozadí panelových budov šikmou střechu s červenými taškami, která prosvítala mezi zelení okolních stromů. Bohužel jsem byl malý a kolem byla vysoká zeď, takže jsem tehdy neviděl, jakému domu střecha patří. A když jsem zase chodil s rodiči druhou stranou na hřiště na Křížku, o domy kolem jsem se příliš nezajímal. Až později, to už jsem měl zájmem o historii a literaturu, jsem se v knize Literární toulky Prahou Vladimíra Kováříka dozvěděl, že se jedná o Neumannovu vilu. Dnes to již vím, ale zarazilo by vás, kolik lidí zapomnělo, že nějaký Stanislav Kostka Neumann žil, natož že bydlel na Žižkově, a že se zde, mezi panelovými domi, dosud ukrývá jedna perla původní zástavby.

Vila byla původně součástí statku, ale zbyla jako jediná z celého okolí a zázrakem unikla přestavbě tohoto místa, snad právě pamětihodností i pro minulý režim v naší zemi. Vždyť právě Neumann patřil k zakladatelům české komunistické strany. Statek byl v držené Neumannovi rodiny již dříve. Šlo o zchudlý šlechtický rod z Polska s původním příjmením Nowakoviczové. Jenomže otec S. K. Neumanna Stanislav Neumann, advokát, se stal politikem, a tak se mu polské jméno nehodilo. Vila byla postavena v roce 1878 a byla součástí usedlosti, která zasahovala téměř až k dnešnímu Nákladovému nádraží. Otec S. K. Neumanna si bohužel usedlosti příliš neužil, zemřel již v roce 1880. Zato jeho syn, poté co byl propuštěn z vězení na Borech, se ve vile na dlouho usadil a proslavil ji. Po svém uvěznění, samozřejmě z politických důvodů při tak zvaném procesu s Omladinou, vydal svoji první sbírku a začal se poezii usilovně věnovat.

Ne nadarmo nazvala Neumanna jeho druhá žena Božena ve své monografii bouřlivákem. Byl známým představitelem dekadence a posléze především anarchismu. Ve vile se často scházeli Jiří Karásek ze Lvovic s Arnoštem Procházkou, jako domů sem chodili František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Antonín Sova, Victor Dyk i Neumannova milenka (a ne jediná) Marie Majerová. Zde diskutovali nad literaturou i politikou a vytvářeli svůj anarchistický časopis Nový kult i satirickou revui Šibeničky. Podle první manželky se za Neumannem také často snažil dostat Jaroslav Hašek, ale jeho cesta vedla tolika hospůdkami, že ho v podroušeném stavu nikdy nepustila do domu.

Neumannovi postoje se ale opět otočily na přelomu dvacátých let, kdy se obrátil k přírodě a dal se do spolku s bratry Čapkovými. Mohla za to i jeho nová láska a pozdější druhá manželka, kvůli které utekl od rodiny i z rodného domu, který přenechal první ženě a dětem. Na rozdíl od Čapků se ale nevyhnul první světové válce. Sloužil v Albánii jako sanitář a po svém návratu se stal zakládajícím členem Komunistické strany Čech.

Neumann se často zdržoval v žižkovských hospodách, kde se scházel s četnými kolegy spisovateli a novináři. Vzpomínal na to třeba František Langer ve své knize Byli a bylo, když psal o příteli Haškovi, rovněž anarchistovi. Kromě vily na Olšanech se potom často vracel také do vily Terezy v sousedství Riegrových sadů, kde bylo první vyslanectví SSSR, dlouho ještě neoficiální.

Když se Neumann rozešel se svojí první manželkou, protože se zamiloval do spisovatelky Boženy Hodačové, kterou si v roce 1915 vzal, zůstala ve vile jeho první žena Kamila se zbytkem (mezi nimi byl také budoucí herec Stanislav Neumann). Přátelé Neumannových byli naštěstí společní, a tak se Kamila Neumannová pustila na této adrese do vlastní vydavatelské činnosti, podporována nakladatelem Antonínem Boučkem a básníkem Šrámkem. Svoje nakladatelství nazvala Knihy dobrých autorů a jeho činnost trvala celých dvacet šest let. Bylo totiž nesmírně populární, a to především díky vysoké kvalitě, na které si dala Neumannová záležet, i díky samotnému Neumannovi, který bývalé manželce pomáhal a vydatně ji propagoval. Nechyběly zde knihy českých autorů, jako byl Karel Hlaváček, ale ani knihy zahraniční, třeba od Baudelaira nebo Wilda.

Dnes je vila soukromá a není přístupná veřejnosti. Bohužel, protože její starorůžová fasáda s bílými obrysy okenic láká k nahlédnutí do sídla slavného básníka a tvůrčí „kuchyně“ jeho přátel. Přes vysokou zeď však uvidíte jen patro a jasně červenou střechu, která stále prosvítá zelení.

Tomáš Hejna

Kapitola pochází z knihy Tomáše Hejny Žižkovské střípky a je upravena jako součást seriálu pro Artes o zábavním umění a jeho osobnostech na Žižkově