Umění a lékaři

Rád si občas čítám nejrůznější historky, tak trochu anekdoty, z lékařského prostředí. Proslavil je zejména MUDr. Svatopluk Káš, naposledy jsem měl v rukou jeho „Injekce, které nebolí“.

A napadlo mě podívat se po historkách ve vztahu k umělcům. Není jich moc, ale některé si vám dovolím představit.

V mladoboleslavském divadle jsou mezi posluchači dva zubaři. Starší sopranistka nasazuje k velké árii a ve fortissimu drží vysoké cé. MUDr. Bukovský se nakloní ke kolegovi a zašeptá „Vidíš tu korunku vlevo na pětce? Tu jsem jí dělal já. To je práce, co?“

Do lékárny přijde starší pacient a dožaduje se Tomanolu. Magistr mu vysvětluje, že to je lék z dovozu jenom na lékařský předpis, a jen na doporučení odborníka. Druhý den přijde starší paní „Pane lékárníku, ten Tomanol je pro mě“. Magistr trpělivě vysvětluje, že to prostě nejde. Paní se ale nedá „Já vím, mně to ale naordinoval odborník, pan primář Sova, ten tenhle lék dával v Nemocnici na kraji města na bolavé koleno, zrovna takové, jako mám já“.

V jedné televizní soutěži moderované paní Dietlovou, jí účastnice, zdravotní sestra psychiatrie dala klasickou otázku „Víte, jaký je rozdíl mezi psychiatrickým pacientem a psychiatrem? Náš pan primář říká, že pacient nemá klíče a lékař je má…“ A po chvíli dodala „Náš pan primář je moc často hledá“.

Tak to byla jen ochutnávka ještě k dubnovému aprílovému měsíci.

Václav Soldát