Povříslo – snop -panák = SRPEN

O co jde? Tak to už si pamatují spíše jen ti dříve narození, možná také i děti z vesnice (i když mám podezření, že jim to ukázali jen v nějakém zemědělském muzeu).

Hlavním děním srpna jsou, vedle nejlepších dovolených pro měšťáky, žně. Sklízí se obilí, na silnicích překážejí kombajny, traktory a velké kontejnery s obilím.

Končí léto a začíná se prosazovat podzim.

Hlavní jsou žně! Sklízí se hlavně žito a ječmen. Je to hlavní událost roku. Možná, že si sami vzpomenete:

Na poli dozrálo žluté vysoké obilí. To už prakticky nikde u nás neuvidíte, pěstují se jiné odrůdy s nízkými klasy. Na pole nastoupili sekáči. Později na pole vyjely „žací stroje“, později kombajny. Za žacími stroji zůstávaly řádky posekaného obilí a teď nastoupily celé rodiny a brigádníci. Nejdříve se z hrsti klasů uvázalo „povříslo“, takový jakýsi hrubý úvazek, tlustý provaz. Mezi tím další sebrali svazek posekaných klasů a tím povříslem se pokud možno stejně velký svazek klasů převázal, a to byl „snop“. Za nimi šli další a ti s těch snopů, myslím, že jich bývalo tak osm, postavili „panák“ kdy byl jeden snop nahoře jako taková stříška. Možná se mýlím, pamatuji si to z dětství, kdy jsem u příbuzných ve Smrkově ty snopy tahal. To nějakou dobu zůstávalo na poli, pak přijel „žebřiňák“, panáky se na něj „vidlemi“ naházely, odvezly do statku a pak vidlemi naházely do stodoly, nejlépe na půdu.

Možná to znáte alespoň z filmu, třeba „Rodinné trampoty oficiála Tříšky“, kde se nechtěně hlavní hrdina Saša Rašilov musí zúčastnit žní.

Poté následovaly slavnostní dožínky, kde hospodář dostával na krk slavnostní dožínkový věnec z klasů a ten si ho pověsil na rok na slavnostní místo. A snop, či panák byl vnímán jako symbol plodnosti a štěstí do příštího roku. Konec konců, mnohdy právě při žních a v panácích k plodnosti docházelo, a bývalo z toho často i to štěstí.

Sbíraly se houby a byliny, které právě kolem svátku svaté Marie 15. srpna prý měly tu největší sílu.

Sklízelo se ovoce, hlavně švestky a hlavně!!!, pálila se z nich první slivovice. Ale ovoce se také sušilo a vařila se povidla na zimu.

Srpen přinášel chladná rána a ranní mlhy, lidé sledovali chování myší a vůbec zvířátek všeho druhu a odhadovali z toho, jaká bude zima.

5. srpna má dneska svátek Kristián, ale dříve to bylo na svatého Havla:

„Na svatého Havla, každá kapka dobrá“!

Největším svátkem bylo Nanebevzetí panny Marie 15. srpna:

„Panna Maria dává žně z polí“ a „Nejvíce prší“

V srpnu, vesměs v souvislosti s dožínkami a Mariánským kultem se často odehrávaly poutě. To nebyly dnešní dětské atrakce s kolotoči a jinými hejblaty. Byla to velká, i několikadenní shromáždění u klášterů a kostelů „na svatém kopečku“, kam přicházeli poutníci z okolních obcí i zdaleka. Někde jsem četl, že katolická církev je organizovala nejen k oslavě Panny Marie, ale také si byla vědoma toho, že se zde mohli potkávat chasníci z jedné vesnice s děvčaty odjinud. A to bylo nesmírně důležité. Tenkrát diskotéky, hudební festivaly a mnohé soudobé trachtace nebyly, mladí se ani nedostávali ke kontaktům na větší vzdálenosti. A možnost navazovat vzdálené partnerské vztahy, byla nesmírně důležitá, aby nedocházelo k degeneraci populace.

24. srpna už svatý Bartoloměj prorokoval, že „O svatého Bartoloměje prší, podzim se brzy přiblíží“.

Je toho mnohem víc, ale obecně asi platí:

  • „Srpnové hřmění – budoucí tuhá zima není.“
  • „Když pálí srpen, bude pálit i víno.“
  • „Jsou-li v srpnu hřiby, bude v zimě sněhu.“

Tak si to zatím užívejte!!!

Václav Soldát