FENOMÉN DISKOTÉKY 2 – Jak to začínalo

Na začátky vzpomíná další ze známých „otců zakladatelů“ Miloš Skalka:

Když se Pavel Černocký vrátil v roce ´67 z návštěvy Londýna, byl nadšený z toho, že tam něco takového existuje. Že jsou tam kluby, kde je diskžokej, pouští desky, lidi u toho pijí příjemné nápoje, baví se, tancují, seznamují se a pak po dvojicích spolu odcházejí a je jim dobře. Přišel s nápadem udělat něco takového u nás za Slávkem Šimkem. Ten v té době vystupoval s Jiřím Grossmannem v pražském Divadle Sluníčko v podzemí Dětského domu.

Slávek Šimek se na to moc netvářil, byl to muž akce na jevišti. Nedovedl si představit, že na jevišti bude člověk, který bude „jenom“ pouštět desky, bude něco říkat a lidi se u toho budou bavit. Ale šeredně se zmýlil.  Pavel Černocký tam diskotéky začal provozovat a vlastně to byl náš první diskžokej. A pak se strhla taková menší lavinka první vlny diskžokejů, do které jsem spadal i já.

Když pak Bohouš Durdis otevíral tehdy technicky určitě nejlépe vybavený klub v Praze, diskotéku Dynacord na Vinohradské třídě, tak jsem se tam v roce ´69 stal rezidenčním diskžokejem. Slavné a ve své době až neuvěřitelně populární Déčko vybavila německá firma Dynacord tou nejmodernější zvukovou a světelnou technikou, která u nás tehdy neměla obdoby. Tam jsem vydržel jako diskžokej až do doby, kdy se v devadesátých letech z tohoto klubu stala pobočka jakési rakouské pojišťovny.

Diskotéky začaly růst po celé republice. Základní „stájí“ se jim staly Kluby mládeže zřizované mládežnickou organizací SSM. On tenkrát nemohl jakýkoliv klub či jiné zařízení zřizovat nikdo jiný než oficiální organizace. A to byly tenkrát svazáci (SSM), odboráři (Závodní kluby či domy ROH), někde svazarmovci či tělovýchovné jednoty. Tato velká éra diskoték trvala až do roku 1990, kde pak řada pořadatelských zařízení zanikla a provozy se zprivatizovaly.

K diskotékám ale patřila i diskotéková hudba a interpreti. Ostrý rytmus, „sladké melodie“, hity, jak se začalo říkat dřívějším šlágrům. Velkou vlnu vyvolali Bee Gees, hlavně jejich muzika k filmu Horečka sobotní noci z roku 1977. Stejně tak byli populární Abba, Amanda Lear, Boney M a další. U nás Skupina Kroky Františka Janečka a Michal David, Karel Vágner s Hankou Zagorovou a Holky z naší školky Kotvalda a Hložka, Petr Němec, Shut Up Františka Ringo Čecha, Viktor Sodoma a Jiří Schelinger, Golden Kids Kubišová-Neckář-Vondráčková i další hvězdy popu.

Mimochodem, všimly si toho i věhlasné symfonické orchestry, že disko „mává světem interpretace“. Takže i tak vážený Symfonický orchestr londýnského radia BBC nahrál výběr slavných převážně symfonických skladeb v disko rytmu. Zkuste se podívat na YouTube.

Důležité je, že diskžokejové „začali mluvit“, povídat o skladbách a interpretech, zvát si hosty, organizovat různé soutěže publika, hlasování o nejoblíbenějších skladbách, používat nápadité světelné efekty apod. Uváděli třeba malé módní přehlídky, ukázky moderních tanečních kreací jako je break dance aj. Vzorem se stala např. „Pouštěčina“ dvojice Miloš Skalka a Jakub Jakoubek.

Vzpomíná na to Petr Salava:

Mě se vždycky líbili dýdžejové, kteří uměli mluvit a bavili lidi. Pro každou taneční zábavu, ples, klubovou diskotéku je lepší diskžokej, který umí nejen vybrat vhodnou muziku, něco o interpretech ví a současně umí vytvořit dobrou náladu. To uměli třeba Jakoubek se Skalkou, když uváděli v „Déčku“ svoje „Pouštěčiny“.  Měli tam hosty, zpívali, dělali show. Dneska to už mnohdy není. Někdo si myslí, že je diskžokej, když na stůl postaví notebook, v něm připravený set muziky a zapne ho.

Diskotéky se také vydaly do velkých sálů. Mnohokrát vyprodaly i velký sál Lucerny, kde účinkoval velký Diskotým s hosty jako třeba Helenou Růžičkovou, Michalem Davidem.

Pokračování příště (7. 3.)

PhD. Václav Soldát