Je to tak a občas i jinak.

Mnohokrát si to ani neuvědomujeme, ale jídlo, názvy pokrmů, ingrediencí, jména různých zvířat, jednoduše všeho možného z kuchyňského světa se dostalo i do obyčejného života. Často to používáme, aniž si vzpomeneme na jejich původ.

Jak často o někom třeba říkáme „To je ale blbec“, někdy i „Blbec nejapný“. Tak pro jistotu se můžete znovu podívat na úvodní obrázek, kde je s Alenkou v říši divů. Jmenoval se dronte (dodo) mauricijský. Protože neuměl ulétnout a nebál se lidí, tak ho vystříleli. Slovo dodo pochází zřejmě z portugalštiny, kde znamená malý hlupák, tedy hlupáček. Zmizel ze světa tak rychle, že se dodnes vědci přou, jak vlastně vypadal, co jedl a jakým způsobem žil.

Na soudce ve fotbale jsme křičívali „Soudce mrkev!“, teď spíše „Soudce je vůl“. Vzpomněl jsem si na historku, která se vyprávěla o nějakém slavném a až příliš slušném a vychovaném herci. Ten prý jednou byl na fotbale a k pokřikům na rozhodčího se nepřidal. Ale když se křik uklidnil, tak vstal a v tichu nahlas pronesl svoji nadávku „Soudce je ošklivé káčátko!“ A bylo „vymalováno“. Ale to prý není prokázáno.

Jak často se také říká o někom „to je ale kůň“, ale o nějakém výkonném mladíkovi se také říká „to je ale hřebec, či hřebeček:“. Určitě se nesluší hodnotit nepříliš chytrou dámu „to je ale kráva“. Často také slýcháme o nějaké paní „to je slepice“, slyšel jsem i označení „slepičí prdelka“ (to je ovšem použitelné i pro pány, když rozkecá co jde). Běžně slýcháme charakteristiku „je to osel“, „mlčí jako ryba“, „je to studený psí čumák“, jako prvoročák na vojně jsem byl „bažant“, ale jednou jsem bažanta musel používat i v nemocnici, a nikoliv k jídlu, donedávna naštěstí jsem „zdravý jako řípa“.

Mladé dívky pánové hodnotí „je to milé koťátko“ nebo „je to jahůdka“, někdo i láskyplně „moje třešnička“, a když je něco navíc, tak to může být dokonce „třešnička na dortu. Běžně známe výraz „je to kus!“ Ale také se používá skutečně kuchyňské označení „roštěnka“ (Vladimír Menšík dokonce zjistil, že možná z toho vzniklo označení „rošťačky“). Ale i muž bývá „rošták“. Zrovna tak třeba „je to kus chlapa!“, asi mu něco stejně chybí a musí se to odříznout, aby to nejlepší zbylo.

K těmto vzpomínkám mě inspiroval mistr slova Vladimír Dvořák. Ten si právě různá synonyma z kuchyňské oblasti také vybral k zamyšlení. Dovolím si některé úvahy připomenout:

Tak třeba, že zavalitému člověku i někomu pomalejšímu se říká „buchta“, a někdo mívá břicho jako „meloun“. Vzpomíná, že jednou na jakési dlouhé poradě v televizi řekl, že mu jednání připomínalo „bramboračku“, tedy něco, co se smíchalo dohromady a nemělo to nakonec žádnou chuť. To prý mu nemohli šéfové dlouho zapomenout.

O něčem výborném se říká „bylo to jako víno“, když se daří, tak to „jde jako po másle“, ovšem často někdo „má máslo na hlavě“.

Když se neví, jaký ten člověk je, tak se říká „je to takový lívanec“. Je to něco jako „buchta“, to ale u žen může být i v pozitivním významu. Opakem pak je „řízek“.

Když má někdo horečku, ale třeba i strach, tak se říká „třese se jako sulc“, tedy huspenina. Blízko tomu je také „tlačenka“, když má někdo protekci, chce se dostat na nějaké lukrativní místo, získat přednost.

V milostných vztazích se nevaří, tam se spíše „peče“. Ten peče s tou a ta peče s tím. A za tím jsou nějaké „techtle mechtle“ (vzpomenete si na slavnou scénu s Laďkou Kozderkovou a Jiřím Lírem?).

A o některých filmech či televizních programech se nedá říct někdy nic jiného, než že to byla „kravina“, „volovina“ či „konina“.

Je toho mnohem víc a určitě se Vám vybaví i další zajímavé příklady. Hlavně v současnosti se objevují stále nové a nové jinotaje a souvislosti.

Krásné dny a zážitky v novém roce!!!

Václav Soldát