Labužnické vzpomínky Vladimíra Dvořáka

Nevím, jak vy, ale rád si občas přečtu různé historky a vzpomínky na známé umělce minulých let. Jednoduše tak trochu bulvár, který je dnes daleko rozšířenější než dříve, nejen v Blesku, ale i tzv. seriózních mediích.

Tentokrát jsem opět sáhl do vzpomínek mého oblíbeného moderátora, který se v životě potkal s mnoha osobnostmi.

Dobrá společnice i kamarádka pro mnoho, zvláště mladých mužů, byla Ljuba Hermanová. Mimo jiné i vynikající kuchařka a hospodyně. „Jsou kuchařky, které umí výborně uvařit, ale neumějí udělat atmosféru. Ljuba byla absolutně vždycky na úrovni“.  Jednou mu prý zavolala domů: „Co děláš odpoledne, hned přijď. Jeden kožešník, který mě hrozně miloval, poslal koš od Liprta (to byl známý lahůdkář) plný uheráku, vína, obrovský kus šunky, sýry. A já to nemohu sama sníst. Sešlo se nás hodně, všechno snědli a vypili. Kožešník byl asi hodně zklamaný, myslel si asi, že se s Ljubou sblíží, ale bohužel takhle dopadl“.

Ona Ljuba byla také známou sběratelkou mladých chlapců. „Bylo to její roztomilé hobby“. Je známo, že mezi její návštěvníky kdysi patřil i režisér Otakar Vávra či Oldřich Nový. Vladimír Dvořák vzpomínal, že se jednou k ní šel vyplakat, že ho nechala jeho velká láska a vzala si jeho soka. „Představ si, ona mě nechala, já nevím, co na tom člověku vidí?“ A ona odpověděla „To já taky nevím, člověče, vždyť já ho taky měla“.

Později se u ní také sešli Vladimír Dvořák s Mirkem Horníčkem. Dobrá večeře, vínko, ale někdy během večera oběma naznačila, že by mohlo být pokračování. Ale rozloučili se, před domem se každý dal jinou cestou domů. Ale za pár minut se oba sešli u otevřených dveří do domu a všechno se najednou vysvětlilo. A ten špás nakonec ocenili.

Mezi velice přátelské umělce patřili i Milan Chladil a Josef Bek. Navíc to oba byli známí labužníci. Milan třeba nezaváhal při zájezdech zajít do hotelové kuchyně, poplácat kuchařky a ochutnat co uvařili. Dokázal svým chováním si naklonit jak ty kuchařky, tak každého, s kým se potkal. A byl přitom stále dokonalý profesionál. Vzpomínám si, jak na jednom plese myslím CKM (Cestovní kancelář mládeže) v Parku kultury si popíjeli s Karlem Hálou, a téměř zapomněli na své vystoupení s Karlem Vlachem. Koncert už běžel a zpěváci nikde. Tak jsem rychle hledal všude v zákulisí, až oba našel hodně za scénou, kde si s lahvičkou a sklenkami družně rozprávěli s prasátkem v bedně, které bylo připraveno do tomboly. Včas doběhli, Karel Vlach zatím zařadil nějaký ploužák, ale oba odvedli dokonalý výkon.

Jenom letmo se teď vrátím k labužnictví. Pár osobních Vladimírových choutek:

Mezi mé nejoblíbenější polévky patří bramboračka. Hlavně, když je houbová sezóna a dostatek zeleniny. A nedávám mnoho jíšky. Raději hodně hub a všechnu zeleninu, která je k dispozici. A ona je pak tak hustá, že v ní stojí lžíce díky hřibům a zelenině.

Výborná je také kuřecí polévka – takové ragů. Opět hodně zeleniny, hrášek, květák, trochu mrkvičky i chřest. Samozřejmě kousky kuřete. A k tomu ragů knedlíčky. Jde o knedlíčky ze strouhané housky, másla a vajíčka. Žloutek se utře s máslem do pěny, přidá se strouhanky a z bílku se našlehá sníh. Udělá se těsto, okoření muškátovým květem a tvoří se malinkaté knedlíčky v průměru tak do jednoho centimetru a ty se zavaří do polévky.

Nejlepší chlapské jídlo je samozřejmě guláš. Ten chce stálou péči a kontrolu. Hodně cibule, čerstvá sladká paprika, samozřejmě kvalitní maso na guláš – kližka, loupaná plec, nic jiného. Někdo přidává i 2 – 3 oloupaná rajčata.

A vůbec nejlepší je Segedínský. Ten se správně dělá alespoň ze dvou druhů masa, hovězího a vepřového. A pozor, hovězí se musí dělat déle a vepřové tedy přidat později. Nejlepší je, když je v něm kousek bůčku. Běžné recepty se najdou všude. Někdo přidává i klobásku, trochu pálivé papriky, někdo experimentuje i se skopovým, chce to zkoušet. A samozřejmě dobré kyselé zelí.

Tak zkoušejte a experimentujte! Držím Vám palce!

Václav Soldát