Kam za uměním? – Do Hradce Králové

Je to několik let, co jsem začal spolupracovat na projektu Dějiny sebevědomí (minulý rok jsem skončil), a díky tomuto projektu jsem se poprvé dostal do Hradce Králové. Hned napoprvé na mne to město zapůsobilo pozitivně. Domy architekta Gočára, muzeum od Kotěry, Adalbertinum, celé Velké náměstí s jeho domy, kostelem sv. Klimenta, kolejí jezuitů (tam jsem měl i možnost nocovat) a celou řadou dalších pamětihodností. V posledních měsících jezdím do Hradce opět pracovně, a to za spisovatelem a novinářem Jiřím Polákem, jehož knihu o Foglarovi a jeho kolezích z časopisů Vpřed a Mladý hlasatel nyní rediguji. Pokud to ale jde, vždycky se snažím zastavit za mými přáteli Alešem a Ivanem. Aleš má nejlepší obchod s fotoaparáty a fotografickými potřebami v Hradci. Když se v tomto městě podíváte na nějakou reklamu, je pravděpodobné, že je připravil a dodal právě on, stejně jako desítky dalších věcí, od vizitek přes kalendáře až po fotografické knihy nebo velká tištěná plátna. Ivan má zase vynikající uměleckou online galerii, a každá návštěva jeho kanceláře je jako přijít do skutečné galerie a muzea zároveň. Je totiž sám nadšeným sběratelem hlavně historických listin, hradeckých vedut a dalších věcí. Od přátel vím, že jeho dům kousek za městem, bývalá fara, je takových věcí plný.

Při každé návštěvě za prací jsem vždy využil zbylý čas, abych poznal další kouty Hradce, abych se prošel kolem jeho historických hradem, zkrátil si cestu průchodem po schodišti Bono Publico, kde si cestou můžete poslechnout hudbu, zašel si do pivovaru nebo se prošel kolem řeky k vodní elektrárně Hučák. Nenavštívil jsem ještě zdaleka vše, určitě budu muset do Hradce jezdit ještě dlouho.

Hradec Králové, kdysi královské věnné město a později důležitá pevnost, bylo ale vždy zároveň významným centrem vzdělanosti, osvícenství a kultury. Dnes se vydáme tímto městem po stopách významných osobností i kulturních institucí, které tu najdeme.

Netradičně začněme ve zdejším Muzeu východních Čech. Netradičně proto, že se jedná hlavně o městské muzeum, zatímco jinde se spolu vydáváme hlavně do muzeí literárních, hudebních nebo filmových. Slavná budova Jana Kotěry, která zaujímá místo na břehu Labe mezi Pražským a Tyršovým mostem, nás ale pokud jde o umění rozhodně nezklame. V jednom z výstavních sálů se totiž nachází i expozice zaměřená na místní osobnosti, mezi kterými vyniká například Ignát Herrmann, spisovatel, který prožil v Hradci Králové svá studentská léta a je autorem celé řady dobových textů, přibližujících život ve městě v 19. století. Herrmann měl k psaní vlohy od dětství a měl je po kom zdědit. Jeho dědečkem byl známý hradecký nakladatel a knihkupec Jan Hostivít Pospíšil, který udělal z Hradce jedno z center Národního obrození. V další části, která seznamuje návštěvníky s městem za první republiky, můžeme vidět jak vypadalo zdejší kino a co divákům nabízelo.

Jen kousek proti proudu řeky se nachází rovněž prvorepubliková budova zdejší filharmonie. Jen pro zajímavost – tento stánek hudebního umění je součástí zdejší budovy Sokola. Není to obvyklé, ale původně se jednalo o kino, což byla jedna z institucí, jimiž se Sokolové opravdu v minulosti dotovali i na jiných místech Československa (třeba na Žižkově).

Překrásná historická budova Albertina je sídlem amatérského loutkového Divadla Had. Loutková divadla měla mají v Hradci vůbec bohatou minulost. Určitě nejvýznamnější je v tomto ohledu zcela unikátní, a i ve světě slavné Divadlo Drak, které najdeme na úplně opačné straně blízko řeky Orlice mezi historickými vilami. Jako první ho řídil Vladimír Matoušek a s jeho produkcí jsou spojeni například Matěj Kopecký nebo Věra Říčanová. Skutečným průkopníkem mnoha nových metod a přístupů k loutkovým představením se ale stal Josef Krofta, režisér, který povýšil loutkové divadlo na žánr i pro daleko náročnější diváky, než jsou děti. Když ho v týmu ještě doplnil scénograf Petr Matásek, začalo divadlo sbírat ceny i na mezinárodních festivalech.

Na městských hradbách nad Žižkovými sady (kde mimochodem najdeme pomník už jmenovaného nakladatele Pospíšila) se nachází Klicperovo divadlo s dlouholetou tradicí. O jeho postavení rozhodlo zastupitelstvo města už v roce 1882, ovšem nová budova, která byla postavena na dnešním místě, se už po roce provozu částečně zřítila z hradeb kvůli vadě zdiva. Musela tak být rekonstruována a přestavby se jí nevyhnuly ani v dalších letech. Od začátku byla nicméně pojmenována po jednom z první skutečně českých dramatiků Václavu Klimentu Klicperovi, který v Hradci učil, zapojil se mezi místní obrozence a také tu na Malém náměstí provozoval vůbec první městské divadlo v hostinci U zlatého orla.

Na Malém náměstí se opět zastavíme. V místech hotelu U Královny Elišky totiž žil během studií na zdejším gymnáziu později známý spisovatel Karel Čapek. Jen kousek vedle se narodil etnograf, slavista, pedagog a spisovatel Adolf Černý, píšící jako Jan Rokyta. Na náměstí je také prvotřídní antikvariát, odkud jsem si pokaždé odvezl nějakou tu knihu nebo gramofonovou desku. Náměstí ale neopouštíme v Mýtské ulici najdeme vchod do Studia Beseda, které funguje jako vedlejší scéna Klicperova divadla, a také tu najdeme zajímavou pamětní desku zdejšího rodáka a známého herce a baviče Josefa Beka, kterého známe z celé řady dnes již kultovních komedií a filmů, třeba z role Martina Kabáta v pohádce Hrátky s čertem.

Projdeme-li se po Velkém náměstí, narazíme na množství pamětních desek různých osobností, které se nějakým způsobem objevily v historii Hradce Králové. K nim patří Alois Jirásek, který zde studoval v letech 1867 až 1871, na zdi Jezuitské koleje se nachází busta Bohuslava Balbína, historika, hagiografa a spisovatele, který se v Hradci narodil a část života tu působil, a za kostelem na Náměstí Jana Pavla II. najdeme pamětní desku Antonína Petrofa na jeho rodném domě.

Rodina Petrofů proslavila Hradec Králové výrobou klavírů, prodávaných po celém, světě. Tato značka začala svoji historii už v roce 1864, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír. Od té doby rodina pokračovala v tradici a klavíry se prodávaly a stále prodávají do celého světa, celkem do 65 zemí. U nás se jedná o jednu z nejfrekventovanějších a nejuznávanějších značek vůbec. S bohatou historií této firmy se můžeme seznámit v muzeu v ulici Na Brně. Obdobně se stal ve světě známým také František Červený, jehož rodina se zase specializovala na dechové nástroje, z nichž některé můžeme dokonce rodině Červených připsat jako vynálezy. Z této významné rodiny pochází také zakladatel kabaretu Červená sedma Jiří Červený (mimochodem celá řada zakladatelů tohoto kabaretu pocházela právě z Hradce, nebo zde studovala) a také známá česká operní pěvkyně Soňa Červená.

Ve výčtu bychom mohli pokračovat snad donekonečna. Studovali tu Václav Hanka, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Narodil se zde spisovatel a znalec zvířat Bohumil Bauše, básník a dramatik Jaroslav Durych, první česká režisérka Zeta Molas, židovský autor Viktor Fischl, dirigent Václav Jiráček, herec Ota Sklenčka a nebo z novějších osobností herečky a herci Ljuba Krbová, Pavel Kikinčuk či Jan Dolanský nebo kytaristka a skladatelka Dagmar Andrtová-Voňková.

Úplně samostatnou kapitolou by mohla být ta o zdejších festivalech a kulturních akcích – ovšem to je na jiný a samostatný článek. Stejně tak by se dalo dlouze psát o zdejší architektuře, pomnících a sochách, kterých je Hradec plný a provází návštěvníka doslova na každém rohu. Každopádně pokud máte chuť udělat si krásný výlet do místa doslova „srostlého“ se zábavním uměním ve všech jeho formách, Hradec Králové je jasná volba. Navíc je to místo dostupné výborně vlakem i autobusovou dopravou a pro návštěvníka velmi přívětivé městskou hromadnou dopravou, optimálními cenami nebo množstvím kaváren a restaurací. Já osobně doporučuji tradiční „hospůdku“ Na Hradě, ze které dýchá kolorit, dobře se tam vaří a chodí sem štamgasti, od kterých se, zejména v pozdních hodinách, ledacos zajímavého dozvíte.

Tomáš Hejna