Klasické hlášky ze života

Pokračuji v připomenutí „hlášek“ a dalších krátkých dialogů, které vstoupily do života a v mnohém platí dodnes.

Můžete si zpříjemnit současno a připomenout i své životní peripetie.

„Maminka a režisér mají vždycky pravdu!“

I když jí třeba nemají, což si ani mamince, ani režisérovi nedovolíme říct. Proto máme tolik úděsných režijních inovací klasických děl.

„Mnoho povyku pro nic“

Říká kralevic Dánský Hamlet (někdy smutně, někdy jízlivě, někdy naštvaně podle toho, jak jeho roli vykládá režisér hry) v reakci na projev tehdejšího premiéra.

Známá Shakespearova romantická komedie z roku 1599. Nepřipomíná vám to nějaké situace ze života, včetně politiky?

Hned mě v této souvislosti napadá další „hláška“:

„Slova, slova, slova…“

Princ Hamlet ve stejnojmenné tragédii Wiliama Shakespeara (kolem roku 1602). Jak často lze tento výrok použít hlavně na nejrůznější politiky, a dovolím si uvést i další výraz „slibotechny“ ve všech společenských režimech. Historie až na malé výjimky prokazuje jejich nesmyslnost.

Připomeňme si alespoň letmo další moudra z jeho her:

„Oloupený, jenž se směje, okrádá zloděje, kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.“

„Co se stalo, nedá se odestát.“ (Macbeth)

„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“

Je cosi shnilého ve státě Dánském“ (Hamlet)

„Kdo své křivdy pořád oplakává, jen nové neštěstí si přivolává““

„Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“ 

A tak se objevují nejrůznější parafráze a opět zažité „hlášky“:

Co slovo, to perla.

To je slovo do pranice.

Slyšeli jsme slovo boží.

Na slovíčko…

Škoda slov.      Atd., atd.

„Taková jsem já, matinko!“

Možná jste viděli v záznamu divadelní inscenaci v televizi Mamzelle Nitouche. Klasickou operetku, která byla už v roce 1890 uvedena v Národním divadle (sic!). Hrála se dlouhá léta, hlavně v Hudebním divadle Karlín od roku 1953, v úpravě Oldřicha Nového. Exceloval tu mj. Lubomír Lipský ve dvojroli Célesténa (varhaníka a operetního skladatele). Řekla to klášterní schovanka Denisa na chválu matky představené, že je anděl.

Někdy mívá člověk nutkání, použít tenhle slogan jako reakci na usměrňování manželky, tchýně, babičky, když napomínají a výjimečně chválí. Ale nedoporučuji používat moc často.

Navštivme Penzion pro svobodné pány v Činoherním klubu

„Ovšem Andělko, nezlob se, ale to je tedy úroveň…to je úroveň…No tak dobře, no tak za kolik?“

„Trošku sexu nemůže škodit!“ říká pacient Josef Somr

Pozor, vizita

„Jsem vodník Čochtan ze Zlaté stoky, okres Třeboň!“

představuje se ve slavné scénce z legendárního muzikálu „Divotvorný hrnec“ uváděného v padesátých letech v Divadle ABC Jana Werich. Existuje řada variant, nejmladší v podání Josefa Dvořáka.

Ale vraťme se k originálu a pokuste se slyšet svéráznou dikci a barvu hlasu Jana Wericha:

„To byla ženská, ta, když šla, to něco šlo!

Ona ale měla nohy jako písmeno, tiskací O! Ale když stála po kolena ve vodě, a padala mha…a ty nohy byly nečitelný, a ona takhle stála a vy ste se semhle dívala, tak ste měla dojem, že by tadyhle někde dál mohla bejt hezká ženská!“

„Ono mu takhle z té kánoe čouhalo břicho s opaskem, a na něm skautské heslo Buď připraven! Mě to nedalo, tak jsem za něj zatáh, a on nebyl připravenej! Ještě ho mám schovanej, ten opasek!“

Slavný americký swingový zpěvák Frank Sinatra:

„Nejlepší pomsta je velký úspěch!“

Klasický antický filosof Seneca:

„Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu celý život!“

„Nikdy neříkej nikdy“ (Never Say Never Again)

byl původně název velkofilmu z roku 1983 s Jamesem Bondem, kterého hrál Sean Connery. Stal se z toho známý idiom platný nejen v politice, kdy na tento přístup někteří mnohdy zapomínají, ale i my všude, když něco prohlašujeme.

Připomeňme si v této souvislosti motivační doporučení našeho slavného podnikatele Tomáše Bati:

„Neříkej, že to nejde! Raději řekni, že to zatím neumíš!“

PhDr. Václav Soldát