OHLÉDNUTÍ ZA MISTRY TROCHU JINAK
PODĚKOVAT A POPŘÁT JE UMĚNÍ!!!
Před několika dny se uskutečnil slavnostní ceremoniál vyhlašování titulů MISTR zábavního umění 2024. Již po deváté je udělovalo Umělecké sdružení ARTES na základě návrhů a hlasování předchozích MISTRŮ, tedy zcela ojedinělého případu, kdy kolegové (a třeba i konkurenti) vybírají k ocenění další garnituru umělců zábavy.
A tak jsem se díval, bavil se, a současně mě napadlo, jak není jednoduché, i pro profesionály, vystoupit na podium a poděkovat. Něco chytrého, zábavného a upřímného říct, když vám moderátor pokyne, abyste si vzal mikrofon a krátce reagoval na své ocenění.
Ale nemusíme připomínat jen profesionální scénu. Mnozí jste někdy zažili, že jste měli promluvit třeba na svatbě svých dětí, na nějaké slavnosti místního charakteru, popřát zajímavě oslavenci nějakého výročí, pronést slavnostní přípitek kdekoliv a kdykoliv atd.? A najednou člověk, i když se na to mohl připravit, dostane trému, neví, co s mikrofonem, zrychlí řeč, nějak se přestává slyšet, ztrácí myšlenky a neví co vlastně chtěl říct, má pocit, že nějak blábolí a připadá si trapně.
Navíc má pocit, že vypadá hrozně, jako na fotce na občance. Také občas nevím, jak se obléci pro tu či onu událost, třeba na rodinné setkání při jubileu dětí. Aby to bylo na úrovni, ale ne moc, abych nevypadal příliš staře, neupraveně, sešle. Jen si zkuste zahrát roli váženého čestného hosta. Co na sebe (otahané džíny a vytahané tričko asi není to nejlepší), oblek, košile a kravata?, naštěstí se kravaty teď moc nenosí, a vůbec, jak vypadám? (raději se ani moc nechci dívat do zrcadla), a jak se tvářím úsměvně a radostně, když se spíše přes den mračím. A mohu ve smíchu otevírat pusu, když už mám málo zubů, a jak budu vypadat na fotkách atd., atd. A co mám vlastně povídat, aby to nebylo dlouhé a trapné.
Navrhuji: zkuste si to a postavte se před zrcadlo v předsíni a mluvte! Bude to třeba zážitek.
Aktéři MISTRŮ prokázali, že jsou MISTŘI, i když se některým trochu chvěl hlas dojetím. Bylo to krásné, pohnuté i radostné. Snad mohu prozradit, že třeba Ladislav Kerndl, který přes své operace hlasivek sotva mluvil, vzpomínal na svá dětská léta, kdy nerad zpíval v kostelním sboru, ale maminka mu říkala „jen zpívej“ a tak opravdu zpíval dál. A tahle cena je první v jeho životě. Režisér Jiří Adamec dojatě vzpomínal na svůj určitě poslední rozhovor s Láďou Menšíkem, který se omlouval z natáčení a v noci zemřel. Sopranistka Tereza Mátlová svým kouzelným hlasem doprovodila vzpomínky na ty, kteří odešli do hvězdných nebeských výšin. Ale optimismus naladili mladí, v nové kategorii do 30 let třeba Štěpán Kozub i jeden z předávajících Felix Slováček syn, který si svým výkonem na klarinet nezadá se svým známějším otcem.
Bylo to odpoledne plné krásných vzpomínek, setkání, připomenutí současné a určitě i budoucí existence zábavního umění.
Podívejte se ještě na několik fotek kamaráda Františka Jiráska, kterému jsme nadělili titul „Fotograf hvězd“. On si to za ta léta odpracoval a skutečně si to zaslouží!
Popelka Eva Hrušková je pořád v péči Jiřího Štědroně
Mladičká Krystyna Svobodová si krásně notuje se Standou Hložkem
Super sopranistka Tereza Mátlová září úsměvem i talentem
A tohle je ta nejlepší sešlost: Laďa Kerndl, Václav Hybš, jeho žák Jan Smigmator a dlouholetý šéf orchestru Karla Gotta Pavel Větrovec.
S Láďou Kerndlem, největší osobností letošních MISTRŮ se rádi vyfotili i ředitel Intergramu Ludvík Bohman a člověk, který za všechno může režisér Tomáš Magnusek.
Všechno produkovala a zezadu jistila usměvavá Majka Schillerová
Letos se fotek sešly snad stovky, tyhle byly jen na další ukázku.
Ale nedá mi to, abych Vám ještě připomněl, jak za ocenění umí děkovat Luděk Sobota
Všechny zdravím
Václav Soldát