Vždycky se o nich psalo aneb Panoptikum čs. filmu

Miroslav Graclík, Robert Rohál, Ondřej Suchý, Blanka Kovaříková, ale také členové Artesu spisovatelka Marie Formáčková, publicista Václav Soldát nebo literární redaktor Tomáš Hejna, ti všichni a s nimi ještě řada dalších věnují svůj čas a literární nadání připomínání významných osobností české kultury a zejména potom zábavního umění. Ti všichni odvedli v posledních letech obrovský kus práce a jen díky tomu dnes někteří lidé mají alespoň základní povědomí o tom, kdo to byli Oldřich Nový, Lída Baarová, Nataša Gollová, Raoul Schránil a celá řada dalších. Ale co bude pro mnohé překvapivé – už dřív tu byli lidé, kteří se věnovali stejnému zaměření, ať už to byli třeba Rudolf Deyl, Bohumil Bezouška nebo Jaroslav Kvapil. A někteří to dokonce zvládli i „pouhou karikaturou“. Jako třeba Otakar Hanuš a karikaturista Ivan Sors, kteří v roce 1932 vydali působivou knihu Panoptikum čs. Filmu od Žet do A.

Pro mnoho lidí se jedná o bezvýznamnou starou knihu a řada lidí by si jí v antikvariátu nebo knihobudce ani nevšimla. Nicméně pro jiné se jedná o unikátní pohled do dob první republiky a na to, jak vnímali tehdejší umělce naši předci. Ne prostřednictvím fotografií, ale karikatur, které nejlépe znázorňují zvláštnosti jednotlivých osobností. Neberme tento přístup za hanlivý pokus osobnosti zesměšnit, ale vyzdvihnout to, co je na nich nejpozoruhodnější. Ostatně princip zůstává stejný jako dnes. Karikatury byly svým způsobem součástí tehdejšího „bulváru“.

Ivan Sors byl slovenský malíř a ilustrátor, který zemřel v roce 1950 v emigrafci ve Spojených státech. Laikům je dnes víceméně neznámý, ale ve své době, hlavně v prvních 30 dekádách 20. století, plnily jeho karikatury většinu českých novin a satirických časopisů. Občas se některá jeho práce objeví na umělecké aukci, nicméně jeho skici se prodávají v řádek stovek nebo tisíců korun. Vyznačují se jednoduchými a rychlými linkami, nevyumělkovaným stylem a vzácnou schopností jednoduchým detailem vystihnout podstatu věci – tedy osobnosti. Ani druhý z autorů není úplně známou osobností, přestože jeho stopa v oblasti zábavního umění je podstatně výraznější. Bohužel v roce 1940 přerušila jeho nadějnou kariéru předčasný smrt v pouhých padesáti letech. Přesto se Hanuš zapsal do světa hudby, filmu i publicistiky. Psal scénáře, písňové kuplety pro kabaretní scény i články věnující se tématice filmu, které vycházely v několika různých časopisech a denících už od první světové války. Podle několika jeho románů vznikly i filmy, ovšem všechny dnes řadíme mezi snímky archivní a na obrazovkách se objevují jen zřídka. Asi nejvýrazněji si ho připomenete, když si pustíte film Ta naše jedenáctka válí, pro který složil stejnojmennou píseň. V tomto případě doplnil Sorsovu knihu karikatur o lehce satirický, ale velmi pěkný úvod. Citujme z něj:

„Krásní pánové a duchaplné dámy,

račte bez ostychu vstoupit do našeho Panoptika československého filmu, které jest kulturně-výchovné a přístupné s prominutím dávky ze zábav, ne však zábavnosti, i útlé mládeži do šestnácti let. Rozprostírá se na 248 stránkách světového formátu a každé jeho jednotlivé katalogizované číslo je vlastně superčíslo, vélkočíslo, zlatý hřeb a jedinečné překvapení pro naše zákazníky; proto račte naše Panoptikum československého filmu ihned termínovat. Znamená návaly u pokladny, poněvadž v něm vystupují nejzářnější hvězdy, jejichž řeč byla zavčas podrobena jazykové revisi. Rozděleno jest na několik přísně ohraničených oddílů, které se navzájem pestře prostupují a přes vědecké roztřídění poskytuje ucelený pohled na representanty československého filmu. Presentujíc vám tyto representanty, máme na mysli, že jedenkaždý z nich je váženým a hledaným odborníkem ve své branži. Je to pěkná branže, kterou zde uvidíte pohromadě; ve všední den se scházívá v kavárně Urbanově, v neděli a na Velký den jinde. Všichni, jak je u nás spatříte, byli svému uměleckému i obchodnímu cíli od nejněžnějšího mládí předurčeni, prošedše před tím ohromnou školou života, která jim leckdy byla vítanější, než život ve škole. A každý z nich má sice své velké vůdčí heslo, původní a svérázné, ale jedno zavolání jest jim všem společné; hlasitě praví s básníkem Janem Nerudou: ,Vším, čím jsem byl, tím byl jsem rád!´“

Kniha obsahuje skutečně průřez všech zaměstnání v oblasti zábavního umění, od samotných umělců přes tvůrce zábavy. Někteří z nich jsou dodnes v širokém povědomí veřejnosti, jiní už méně nebo dokonce vůbec. K těm prvním patří Jan Werich a Jiří Voskovec, Vladislav Vančura, Zdeněk Štěpánek, Čeněk Šlégl, Jiřina Šejbalová, František Smolík, Saša Rašilov, Karel Poláček, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, Antonie Nedošínská, Jaroslav Marvan, Adina Mandlová nebo Josef Hlinomaz. Do druhé skupiny potom patří například herec Otto Zahrádka, režisér a libretista Václav Wassermann, Kameramana Václav Vích, filmová herečka Jarmila Vacková, herec Josef Šindler, filmový dramaturg Josef Švára, filmový herec J. W. Speerger a mnoho dalších.

Kniha karikatur může kdekomu připadat jako historický dokument málo hodnotná. Nicméně v tomto případě to neplatí. Významné jsou zejména ty karikatury, které nám představují osobnosti související se zákulisím zábavního umění, které už často neznáme, a jejich skutečná podoba se v některých případech ani nedochovala. Tak například Vladimíra Wokouna, jednoho z prvních předsedů Ústředního svazu kinematografů ČSR, Antonína Valacha, ředitele společnosti Lloydfilm, Františka Tichého, majitele kin Hollywood a Illusion, Emila Sirotka, ředitele kina Flora, hudebního skladatele Josefa Kumoka, Filmového publicistu Františka Kocourka, Josefa Kobíka, filmového vlásenkáře nebo Rudolfa Jellinka, ředitele společnosti Paramound. Pojďme si je teď ukázat prostřednictvím Sorsových karikatur a někdy v budoucnu si jistě některé z nich také blíže přiblížíme.

Tomáš Hejna