Nezničitelný mladík Karel Vágner – 80 let!!

Je to k nevíře, ale 22. března mu je osmdesát. Vyučil se nástrojářem, ale už na vojně sběhl k muzice. Na Pražské konzervatoři vystudoval kontrabas, ale protože to je obří nástroj, tak z něj raději je baskytarista. Navíc a dnes hlavně ale je producent, skladatel, zpěvák, samozřejmě kapelník svých různých orchestrů a vlastně se dá říct, že je podnikatel v showbyznysu.

Poprvé jsme se potkali nějak před padesáti lety. A to už jsem ho znal z rádia a desek, z koncertů. Pak jsem měl to potěšení s jeho orchestrem, Hankou Zagorovou, Kotvaldem a Hložkem absolvovat „šňůru“ pro Mladou frontu po celé republice a mohl jsem ho osobně poznat.

Klidný, občas usměvavý, ale přátelský, dokonalý profesionál vládl rukou přísnou a spravedlivou celému ansámblu. Sám hrál a dirigoval kapelu špičkových muzikantů, pečoval o tehdy nepříliš zdravou Hanku a vymýšlel aranžmá vystoupení na různých scénách, kam nás Mladá fronta tehdy zahnala. Pak jsme se občas potkávali na velkých plesech Květů, Zahradníků i jinde.

Zažil a přežil toho hodně. Dokonce i havárii autobusu v Mongolsku, kdy vypadl z okna a zachránili se jen tři ze souboru. A zažívá i slasti a strasti se svojí velkou rodinou, má šest dětí, a některé se také prosazují v kumštu. Josef v muzikálech, Anna jako baletka v Národním divadle, akorát Jakub, i když také umí hrát, zběhl ke světovém sportovnímu rybářství.

Jeho život je obrazem dění populární hudby. Začínal v Greenhornech a hrál u tehdy známé kapely Karla Duby. Pak objevoval talenty, to už hlavně jako kapelník Hanky Zagorové. Všichni znají duo Petr Kotvald a Standa Hložek. Ale zrovna tak vytáhl na velká podia i folklorního zpěváka Jožku Černého, velkou hvězdu moravské muziky. Stejně tak i mistra slova a humoru Miroslava Donutila. Nedá mu to, a plete se i do vážné muziky třeba s houslovým virtuózem Lubomírem Brabcem.

Začal skládat a jeho hudba se líbila. Takže jeho písničky zpívali třeba Petra Janů, Iveta Bartošová, samozřejmě Hana Zagorová, Karel Zich, Heidi Janků, ale skládal i pro Karla Gotta či Jiřího Suchého. Jen si namátkou připomeňme „Duhová víla“, „V pohodě“, „Dny jdou“ i vlastně pro sebe „Hej, mistře basů“. Dokonalý „majstrštyk“ byly „Holky z naší školky“ pro Kotvalda a Hložka. Ne náhodou v replice na Michala Davida před pár lety řekl, že „Všechno, co jsem složil, bylo také výborný“!

Ne každý ví, že skládal filmovou muziku, hodně pro Zdeňka Trošku. Už pro jeho první film „Bota jménem Melichar“, a pak pro sérii komedií „Slunce, seno..,“ a sérii „Babovřesky“. Jeho muzika také charakterizuje dlouhou sérii dětských filmů „Šmoulové“.

Vydal desítky gramodesek, časem si postavil vlastní nahrávací studio, které pomáhá na svět i dalším kamarádům ze showbyznysu. Nelze vypočítávat kvanta jeho aktivit a tvůrčích nápadů. I sám o svém životě napsal několik vzpomínkových knih.

Samozřejmě patřil k prvním MISTRŮM zábavního umění. Toto ocenění dostal již v roce 2017 spolu s Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Michalem Davidem, Josefem Dvořákem a dalšími hvězdami.

Současně byl uveden i do Síně slávy zábavního umění Uměleckého sdružení ARTES.

Karle!
Přejeme Ti stále hodně inspirace, síly a samozřejmě zdraví! Nedej se ničemu!

Václav Soldát