MISTŘI zábavy 2020

MISTŘI JIŽ POPÁTÉ

Tentokrát se vyhlašování a oceňování MISTRŮ ZÁBAVNÍHO UMĚNÍ 2020 odehrávalo na lodi. Takže i Vltava svými vlnami tak trochu evokovala vlnobití, které potkalo umělce zábavních žánrů v posledních měsících.

Nicméně ARTES spolu s Intergramem a pod vítanou záštitou Ministerstva kultury ČR, na základě návrhů cca 350 členů Kolegia, tedy kolegů a vlastně i konkurentů ve sféře zábavy, uděloval opět ocenění dalším tvůrcům.

Výsledky již jsou zveřejněny na našich stránkách zabava-artes.cz, ale připomeňme si alespoň některé reakce oceněných.

Celé setkání tvůrců, žel, vzhledem k řádění COVID, se odehrávalo v uzavřené společnosti, tedy bez obvyklých diváků. Naštěstí ale bylo stejně přátelské, osobní, civilní, i díky zcela civilnímu a neformálnímu uvádění Jožky Zemana. Vedení ARTESU, jmenovitě předseda Václav Junek a místopředseda Jožka Zeman zariskovali a zvolili termín 6. září, aniž by tušili, že jen za tři dny (!) se podmínky vzájemného setkávání zásadně zhorší. Všechno se zaznamenávalo pod vedením režiséra Václava Junka ve spolupráci se Stevem Lichtagem. Výsledek uvidíte v některé TV a určitě bude k mání na YouTube.

Noví MISTŘI ve svých krátkých reakcích opět perlili. Také hodně vzpomínali, malovali a podepisovali se do Knihy cti. Alespoň některé si připomeňme.

Pavlína Filipovská, velký potlesk a volání, Jožka Zeman jen podotýká: „Pořádně, ona to má ráda“. A Pavlína s úklonou kolegům: „Takové uvítání, kdo by si to nepřál. Já jsem v životě nedostala žádnou cenu, a tahle je od vás. Vážení a milí, je to skutečně pocta. I když jsem netušila, za co. Já budu stejně celý život jen tovaryšem, já se na to mistrovství skutečně necítím. Děkuju moc, tohleto (Zlatou masku komedie) si vystavím a budu se s tím chodit chlubit. Dámy a pánové, kdo z vás ….“.

Jak dále uvedl Jožka Zeman, Mistrem se stává člověk s velkým srdcem a velkou duší, písničkář, spisovatel, člověk mnoha profesí Josef Fousek: „Já ani nevěděl, proč mám přijet. Jedinou medaili jsem dostal, když jsem skončil na pátém místě v boxu. Mohu se chlubit pravnoučatům, protože je mi 81 let a už jsem v posledním vagoně. A jak říkal Rollan Roland: prací proti smrti, lepší je skončit ve vlaku než na nástupišti. Proto pracuju naplno. Kašlu na to, jestli je špatná doba. Ono záleží na nás, jaká je doba.“

„Žádnej den není špatnej, dokud je člověk živ
I když už není všechno, jako bylo dřív
Leccos bych chtěl udělat, ale slábne mi zrak
Když Ti řeknou mladí, bojím se kolikrát
Aby tu bylo více lásky a štěstí víc
Když tohle lidem chybí
Tak není vůbec nic.“

„Hraju naplno, vždyť si zaplatili. A říkám si
Ať si levej nebo pravej,
Demokrat či marxista
Stejnou hlínu pro nás hrobník
Na hřbitově přichystá.“

Mezi oceněnými byla i Miluška (oficiálně Miluše) Voborníková. Pamatujeme jí jako „Semaforského diblíka“ s extra kratičkými sukněmi, jak sedá na kolena Jiřímu Grossmanovi a teď přichází elegantní, stále štíhlá a usměvavá dáma v nejlepších letech. Ocenění jí předává Václav Hybš: „Rád jsem přišel, pěšky, podpírala mě moje žena.“

„Nikdy se mi nesnilo o tom, že bych tady s vámi skutečně byla na jedné lodi“ říká Miluška a připomíná tak netradiční a příjemný interiér Botelu Albatros, upravený ve stylu anglického klubu a současně vzdušné říční terasy, kolem které stále projíždějí vyhlídkové lodě, žel netradičně jen s minimem turistů.

„Ráda bych tu mezi námi viděla opravdové mistry zábavy od šedesátých let, Miroslava Šimka, Jiřího Grossmana, nadčasového režiséra Jána Roháče. Nakonec, pan Junek mu dlouho dělal pomocného režiséra, tak by vám o něm mohl hodně vyprávět. Ráda bych tu viděla Pavla Bobka, Valérii Čižmárovou a další Semaforské hvězdy. Bylo mi tenkrát osmnáct. A já je tady vidím!“

Závěr slunečného odpoledne byl vyhrazen uvedení do Síně slávy zábavního umění. „Už tam jsou Karel Gott, Jiřina Bohdalová, Pepík Laufer a letos byl nominován – Jožka hledá správné označení – nenapadá mě lepší charakteristika než sympaťák. Rád poslouchám jeho repliky a glosy na rodinný život a všechno, co se kolem nás děje, tím člověkem je pan Ivo Šmoldas!“

„Co se týče ocenění (reaguje Ivo Šmoldas), jsem překvapen, toho se mi ještě nedostalo. Na tvoji otázku, co tomu řekne žena, tak ta promluví později, stejně bude mít poslední slovo.“

„Když vím, kdo byl přede mnou, tak jsem srozuměn, že jim budu časem chodit pro víno či pro pivo. Bude mi to potěšením. A koronakrize, mě vlastně vyhovovala.  Že se zrušila ze dne na den představení, byl jsem nejdříve trošku nervózni, ale pak se mi to začalo líbit, to nicnedělání. Vždycky jsem říkal, že člověk by měl dělat to, co opravdu umí. A nicnedělání umím dokonale. Až se to zase zlepší, budu si těžko zvykat.“

Na opravdový závěr pak zúčastnění neuměle zpívají „My jsme ti blázni, šašci z povolání“.

Zcela neformální, přátelské a civilní setkání oceněných tvůrců zábavy symbolicky uzavřelo pětiletou etapu působení této sestavy Výboru Uměleckého sdružení ARTES. Sestavy, více manažerské, která úspěšně navazuje na tradice, které tu jsou více než padesát let, od založení v roce 1968.

Vše je teď trochu jinak, podmínky pro živé umění, razantní proměna a omlazení divácké obce, ekonomické vlivy, které tvůrci sami ani nemohou ovlivňovat.

A tak mi jen vytanula slova Jana Wericha: „Jedeme dál, močálem černým podle bílých skal“.

Václav Soldát
redaktor ARTES