SÍŇ SLÁVY – JIŘINA BOHDALOVÁ

Česká herečka, která drží hned několik rekordů – mimo jiné je nejdéle hrající českou herečkou vůbec. Poprvé hrála ve filmu už v roce 1937. V roce 2023 je tedy již 86 let součástí českého filmu a zábavního umění. Narodila se 3. května 1931 v Praze.

Otec byl truhlářem, matka byla služebná, nicméně právě díky ní se Jiřina Bohdalová dostala k divadlu a později k filmu. Maminka totiž působila v ochotnickém divadle a dceru samozřejmě vodila na představení. Divadlo ji tak od malička lákalo. Hlavním těžištěm její kariéry se ale nakonec stal film a televize. Po svém debutu ve filmu Pižla a Žižla na cestách se objevila také ve filmech Zlatý člověk (1939), Madla zpívá Evropě (1940), Dceruška k pohledání (1940), Zlaté dno (1942) a Muzikant (1947). Jen pro připomenutí – tehdy jí bylo teprve 16 let.

Málo se ví, že po studiu na žižkovském dívčím reálném gymnáziu působila krátce jako učitelka až v Ostravě. Touha po herectví ji ale nikdy neopustila, a tak se pokoušela o zkoušky na DAMU. Přijali ji až na třetí pokus! Přitom měla veliké štěstí. Jejího otce totiž zavřeli v roce 1954 na patnáct let za napomáhání k velezradě – pomáhal emigrovat bývalému ministru L. K. Feierabendovi a sedm let byl vězněm ve Valdicích. To mohlo mít pro hereckou dráhu Jiřiny Bohdalové fatální následky. Její talent byl ale takový, že ho nešlo přehlédnout.

Jejím prvním velkým mentorem se nestal nikdo menší než Jan Werich, který ji vzal do Městských divadel pražských, konkrétně do ABC. „Pan Werich věděl o mojí situaci. On si mě nebral kvůli talentu, on mi chtěl pomoct,“ řekla v dokumentu o Janu Werichovi. Jistě by to ale neudělal, kdyby o jejích hereckých vlohách nevěděl. Bohužel jí tato skutečnost později byla i na škodu, stejně jako emigrace její sestry do zahraničí nebo skutečnost, že byla svědkem na svatbě Pavla Kohouta. Bezpečnost ji tak měla neustále v hledáčku a v 70. letech získávala najednou méně rolí.

Pokud jde o její filmovou kariéru, je opravdu těžké vybrat jenom to nejlepší. Podotkněme, že její filmografie obsahuje víc než dvě stovky filmových, televizních a seriálových rolí. Rozhodně bychom měli zmínit:

Hvězda zvaná Pelyněk, Bílá paní, Ženu ani květinou neuhodíš, Dáma na kolejích, Světáci, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Vražda Ing. Čerta, Pěnička a Paraplíčko, Fany, Karlínská balada a ještě mnoho dalších.

Jen výčet jejích rolí by byl na samostatnou knihu. Nám vypadly ze seznamu pohádky, kterých Jiřina Bohdalová natočila celou řadu, a kde si zahrála vše od princezen přes chasnice, kořenářky a královny až po čarodějnice. Stačí si vzpomenout na pohádky Dalskábáty, hříšná ves, Princové jsou na draka, Lucie, postrach ulice, Rumburak, O princezně, která ráčkovala, Rumprcimrcampr, Pták Ohnivák, Jezerní královna nebo Láska rohatá. Jedna z jejích přezdívek, které jí dali diváci, má původ také v pohádce, a to v Zelenkově Nesmrtelné tetě, kde si zahrála Závist. Této postavě dala opravdu vše, co mohla, a je tak jedním z důkazů její herecké geniality. Jednou z posledních pohádek, v nichž se objevila, je i nádherně natočený Anděl páně 2.

Hlavní část jejích rolí tvoří role komediální, ve kterých mohla jiřina Bohdalová uplatnit neuvěřitelné spektrum svých dovedností. Uměla hrát hlasem, mimikou, figurou. Snad právě proto se v televizi tak často objevovala vedle Vladimíra Menšíka, který jí byl v tomto ohledu podobný, a vedle Jiřího Sováka. V komedii Světáci se setkala s dalšími dvěma dlouholetými kolegyněmi, které pohromadě byly zárukou svěžího humoru – s Ivou Janžurovou a Jiřinou Jiráskovou. Právě po jejím boku dokázala v roce 1995 ve filmu Fany divákům, že dokáže velmi přesvědčivě zahrát i roli veskrze dramatickou.

Velmi úspěšná byla po boku Vladimíra Dvořáka v pořadu Televarieté a dodnes populární jsou její silvestrovské scénky. Za partnerku si ji často bral i Karel Šíp, který ji s oblibou dával role nejen po svém boku, ale i po boku Josefa Náhlovského. Kromě toho působila dlouho také v dabingu, kde zejména namluvila řadu oblíbených dětských večerníčkových postaviček, Rákosníčkem počínaje.

Získala samozřejmě řadu ocenění. V roce 1993 získala Českého lva za roli v Nesmrtelné tetě a dva roky na to druhého za Fany. Desetkrát získala cenu TýTý a v roce 2010 zde byla uvedena do Dvorany slávy. V anketě Král filmového úsměvu století se umístila jako žena na prvním místě a třetí v pořadí za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem. Získala i nejvyšší státní vyznamenání – v roce 2013 Medaili Za zásluhy 1. stupně a v roce 2021 Řád Bílého lva.

Tomáš Hejna