Touha Sherlocka Holmese

Je to nanejvýš smutné, že se člověk k nádherným historickým českým filmům dostane ne díky veřejnoprávní České televizi, ale díky CS filmu. Ještě štěstí, že tato stanice funguje, a že si v ní dávají tu práci prohrabávat se starým filmovým archivem, aby z něho vždycky něco nového a zajímavého vylovili. Poprvé jsem tak mohl vidět hvězdně obsazenou televizní komedii Touha Sherlocka Holmese. O tento humoristický počin, vytvořený na základě povídky Ilji Hurníka, se postaral režisér a scénárista Štěpán Skalský. Ten vytvořil skutečně úžasné pásmo, kterým se výjimečně prolíná Sherlock Holmes hlavně ve svém vztahu k hudbě. Kdo tohoto detektiva zná, ten ví, že kromě dýmky a vždy přítomné lupy jsou housle jedním z typických atributů této literární postavy. A proč si Hurník vybral právě tento atribut? Inu, vždyť byl nejen spisovatel, ale i vynikající skladatel. Však také k filmu připravoval hudbu.

Holmes v podání Radovana Lukavského dostihuje spolehlivě všechny své světově slavnější kolegy, přestože na rozdíl od nich je hlavní postavou komedie. Lukavský se svým sametovým hlasem a dokonale strnulým výrazem působí i v této úloze vznešeně a přirozeně. Divákovi je až líto, že žádného českého režiséra nikdy nenapadlo skutečně vytvořit seriál podle Doylových knih a povídek a tohoto herce v nich angažovat. Jistě by se jednalo o mistrně zvládnutou roli. Lukavskému navíc sekunduje v úloze jeho Watsona rovněž vynikající Václav Voska, který tu působí stejně skvěle jako ve známějším filmu Smrt lorda Sevilla. I tady podává vynikající výkon a vedle Lukavského se rozhodně neztrácí na pozadí, ale je mu rovnocenným partnerem. Pozorný divák si přitom povšimne i toho, že vedle Lukavského hlubokého hlasu je jemnější Voskův odstín ve skvělé souhře a zároveň kontrastu, který podtrhává, kdo hraje prim a kdo partnera.

Celý děj je rozdělen do několika částí, které se určitým způsobem týkají jednak Holmesova aktuálního splínu nad pohodlností jeho života a zároveň se všemi příběhy prolínají již zmíněné housle, které téměř nedá z ruky. V prvním příběhu se Holmes a Watson stávají svědky zmizení operního pěvce krátce před jeho vystoupením. Holmes vše samozřejmě vyřeší téměř okamžitě a odhalí komplot hereckého kolegy, který na mistra žárlí a sám chce vystoupit místo něj. Nejde o nikoho jiného než o Vladimíra Brodského, který tu hraje komického „patlala“ s nosovým přízvukem. A Holmes ho potrestá. I když mistra osvobodí včas před začátkem představení, nechá Brodského vystoupit, aby ho vytrestal. A to se také stane.

Ve druhé části si Holmese povolá silně afektovaná dáma v podání Vlasty Fialové, která zdědila po svém manželovi sbírku vzácných notových partů. S úžasným zápalem spolu potom s Holmesem diskutují nad tématem posledního objevu od Felixe Mendelsona Bartoldiho. Zatímco Holmes střízlivě diskutuje, paní domu je emočně značně vypjatá a rozvíjí vášnivě své teorie týkající se tohoto díla. Po domě se přitom pohybuje zloděj, kterého měl původně Holmes vypátrat. Rozepře však skončí tím, že Holmes uražen odchází – a k tomu je sám zmíněným zločincem o své housle okraden.

Nové housle obdrží Holmes darem a náhle se rozhoduje – bude vystupovat veřejně jako houslista na večírku, který pořádá Marie Rosůlková v úloze uhlazené anglické dámy. Spolu s Holmesem tu vystupuje jako doprovod Josef Sommer, který zcela odmítá Holmesovi obavy z faktu, že spolu nikdy nezkoušeli hrát. Holmes tak místy improvizuje a nakonec pohoří. Jde však skutečně o jeho chybu, nebo jen předstírá problém s pamětí, protože postřehne krádež? Tím zlodějem, který vcelku diletantsky okrade pořadatelku venkovního koncertu, není nikdo jiný než __ __. Může se ale Holmes oddávat své vášni pro housle, když vidí zločin? Koncert ukončí s výmluvou nevolnosti a jde zadržet amatérského zloděje. Ten ho ale překvapí, když mu sdělí, že pudřenku ukradl jen proto, aby si ho vyzkoušel. Vše skončí houslovým soubojem, kde Holmes uspěje na výbornou, zatímco začínající zloděj opět pohoří.

Následuje poslední část, kdy Holmes musí utéct z Londýna a chce se vmísit jako houslista do orchestru, aby se tu ukryl coby jeden z houslistů. Ani tady ale nenajde klid pro svoji hudbu. Prchlivý dirigent Juraj Herz se dostane do konfliktu s tympanistou Josefem Kemrem, který na něj dokonce vytáhne zbraň a vystřelí do vzduchu. Slavný dirigent, který měl zaručit orchestru povznést se nad jinak přísnou kritiku, ale náhled před koncertem zmizí neznámo kam. To by tu ovšem nesměl být Sherlock Holmes, aby nezjistil, že se dirigent nachází v jednom z tympánů. Jenomže přichází další potupa. Holmes označí špatný buben a tympanista se mu vysměje, že nemá hudební sluch. A Sherlock Holmes tak poprvé musí uznat chybu, když o sobě uvažoval jako o hudebníkovi, označený za diletanta.

Jednotlivé povídky jsou zajímavě propojeny snahou anarchistického spolku zlikvidovat Holmese pomocí nájemného vraha v podání Pavla Landovského, který se pokusí Holmese zastřelit nebo vyhodit do vzduchu. Holmes ale na konci tohoto anarchistu nenechá zavřít. Označí ho za osobu, která udržuje jeho bdělost. Tím tato filmová komedie končí.

Komedie je založena nejen na vynikající předloze a scénáři, kvalitní kameře i skvělých lokacích, ale hlavně na hereckých výkonech. Vynikající herci tu totiž vystupují i v menších nebo zcela okrajových rolích. Vyjmenujme si jen několik z těch, kteří se ještě neobjevili v tomto článku. Uvidíte tu tak například Eduarda Kohouta, Václav Lohniského, Věru Ferbasovou, Josefa Hlinomaze, Václava Kotvu, Pavla Landovského, Vladimíra Menšíka, Václava Trégla, Václava Vydru ml., Ivana Vyskočila, Karla Augustu a další.

Někomu se může zdát tento film snad nudný (třeba podle některých reakcí na csfd.cz), ale za mě je tento film stejně dobrý jako třeba komedie Zabili jsem Einsteina, pánově, Pane, vy jste vdova nebo Čtyři vraždy stačím drahoušku. Jen téma je jiné, možná fádnější a méně výrazné, a proto tento humorný kousek upadl na rozdíl od nich v zapomnění. Ale jinak stojí tento archivní zázrak rozhodně za shlédnutí. Takže neváhejte a pusťte si ho s námi.

Tomáš Hejna