Umění labužnické
Říká se, že téměř každý tvůrce už také tvoří v kuchyni a mnozí píší své kuchařky. Nebo své kuchařské zážitky a dovednosti prezentují ve svých knihách.
Nalezl jsem zde také mnoho zajímavých labužnických inspirací. A je zajímavé, že mnohé jsou od mužů.
Tak si dovolím alespoň některé příklady a nápady předložit i vám. Pánové, můžete si to také sami zkusit. Nejlépe ovšem tehdy, když manželka nebude zrovna přítomna. Nejenže při tom asi naděláme z pohledu ženy nepředstavitelný nepořádek, ale naše experimenty se nemusí setkat s uznáním. Mnohé ženy zrovna nesnášejí, když vstupujeme do jejich hájemství.
Začneme hned básní klasika Jana Nerudy na husí krev (na trzích se dá sehnat):
Jsem Čechy, můj znak je lev!
Jsem Čech, chci krev, jen krev!
Však moderní Čech jinak na to musí:
Čech moderní, když krev chce, chce – krev husí.
Ta lahoda, ta chuť – ach srdce, klidné buď, ať mluví jen, kdo zkusí!
Vem po 3 krejcařích krev ze dvou husí a měj se k činu!
Na kastrol másla čerstvého 3 loty dej, pár k tomu kmínů.
A cibulinku pěkně nakrájej, ať jemná je, droboulinká.
Když pak je cibulka už „zlatá“, jaký libý zjev,
dej tam tu hezky rozmačkanou krev!
A když se to už, jak se říká „dělá“, by nezůstala krev snad přec zas celá
A nevypadala jak hlíny kousky, dej ještě trochu nastrouhané housky.
A má-li to pak příliš suchou líci,
Dej dobré polívčičky k tomu lžíci!
(Jan Neruda – Básně II.)
No, není to navíc půvabné počtení?
I klasický soudničkář František Němec ve své sbírce „Loučení s Rokrštem“ se nenechal zahanbit. Mimochodem, to tu ještě nebyla čínská kuchyně, ale přesto velebil „Husu s trojí vůní“:
Pan Zbejša si koupil husu napolovic se svou domácí paní Burýškovou. Povídá: „Já mám dobrý myšlenky, ale nemám pokoj s troubou. Sem takovej vosamělej, nemám ani na čem tu husu upéct“.
Paní na to: „Dobře…a jak myslíte, že bysem tu husu měla nejlíp dělat“?
„No, jak myslíte: dovnitř dáte jablko a půl kila bůčku. Husa pustí zoft a bůček pustí zoft. Tak budeme mít trojí vůni. A k vobědu bude husa, k večeři bůček. Jablko se rozpeče“!
Paní Burýšková se přesně zařídila podle pokynů pana Zbejši. Šťáva pečeného jablka prolnula šťávou pečeného bůčku a šťávou z husy. Všechny příroda se sloučila v čarovnou esenci trojí vůně a trojí chuti.
Paní Burýšková byla okouzlena!
Tak mě zrovna napadlo, že by se to mohlo možná zkusit i s kachnou.
A snad ještě něco na zapití, aby se ulevilo plnému žaludku. Třeba takové „Slzy Panny Marie“ jak je uvádí Ladislav Fuks v knize „Vévodkyně a kuchařka“:
Víte…že nikdy nepiji, ale dnes bych ráda. Koktejl:
Vylisujte šťávu z rajských jablíček, která v domě jsou, z jedné třetiny jí spojte s vodkou, která zde musí být rovněž, a do toho šťávu z citronu a trochu pepře. Celkem asi tři deci. Koktejl, který se nazývá „Slzy Panny Marie“.
Je to téměř o totéž jako anglický „vyprošťovák“ Bloody Mary. Tam se dává i Tabasco a pár kapek Worchestru.
A přidám ještě vzpomínku spisovatele a haškologa Radko Pytlíka na Jaroslava Haška:
Pořádal často slavnostní „dýchánky“ a pitky, na kterých vařil svůj proslulý námořnický grog. Byl to nápoj tak silný, že pod jeho účinkem lez přeplavat známý kanál La Manche.
„Půl litru vody dej svařit s novým kořením (2-3 lístky), pepře 6 – 8 zrn, hřebíčku 10 zrn, kouskem skořice, kouskem citronové kůry a šťávou z celého citronu, a přidej půl kila cukru. Po svaření přidej tři litry bílého vína a znovu až do varu vař. Pak ještě litr koňaku, znovu vař a dej pozor, aby to nepřeteklo!
Po postavení na stůl, k ruce, se sundá poklice, vystupující páry se zapálí, a hned se zase přikryje. Tím slavnostní obřad uvaření grogu končí.
A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!
Tak experimentujte! Zkoušejte! Do jara je času dost!
Václav Soldát
