90 let prince Radovana
O sloup stojí opřený fešácky ohozený „frajer“ s pevným kloboukem na hlavě, motýlkem na krku a cigárem, který se najednou svižně odrazí a vpluje mezi tančící páry v nabité hospodě. Jsou to nejrůznější existence pražské galérky, která byla vždy nedílnou součástí slavné Jedové chýše. A oním mužem, který právě zpívá Dejte mu zahrát, pane inšpektóre, není nikdo jiný než Josef „Pepíček“ Zíma. Pokud si ho ovšem nedovedete ihned vybavit jako jednu z postaviček Hříšných lidí města pražského, vzpomeňte si na jeho legendární roli prince Radovana, kterou hrál po boku Marie Kyselkové v tradiční české pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele – prý za pouhých 550 korun. Kdo by to byl řekl, že mu právě bylo úžasných 90 let!
Toto velké jubileum oslavil po boku Aleše Cibulky a Yvetty Simonové, Jiřího Suchého, Pavlíny Filipovské, Viktora Preisse, Evy a Vašky a řady dalších s moderátorem Alešem Česalem v Toboganu. Velký koncert s „Vlachovkou“ a dalšími hosty bude nicméně probíhat až 15. května v Divadle U Hasičů, a to i za spolupráce Artesu. Nicméně především si pojďme připomenout Josefa Zímu jako významnou osobnost českého zábavního umění. A začněme, jak jinak, od začátku.
Josef Zíma se narodil 11. května 1932 v Praze, kde absolvoval základní a střední školu a poté i studium herectví na DAMU. Vedle toho se ovšem intenzivně věnoval i studiu zpěvu, které tak předurčilo velkou část jeho životní umělecké dráhy. Pomyslnou kolébkou se pro něj stal Lidový soubor konzervatoře a později Orchestr Jaroslava Ježka, kde se už Josef Zíma představil publiku i jako sólista. Úspěšně dostudoval a stal se opravdu hercem. První skutečné angažmá v divadle získal v Benešově, kde vystupoval v letech 1953 až 1955. V té době ještě nevyčníval z davu anonymních mladých herců. Následovala povinná vojenská prezenční služba, kdy byl Zíma přidělen k Armádnímu uměleckému souboru, kterým prošla celá plejáda pozdějších slavných „kumštýřů“.
Když se Aleš Cibulka Zímy zeptal, co mu nejvíc evokují prkna ABC, odkud se narozeninový Zímův Tobogán vysílal, řekl jednoznačně, že Jan Werich. A skutečně – tento velikán, který sám začínal za první republiky jako člen malého divadelního souboru a vypracovával se tak od píky, pomáhal mnoha mladším umělcům dostat se na výsluní. Stejné to bylo i s „Pepíčkem“ Zímou, jehož angažoval v roce 1957 ve svém Divadle satiry, pozdějším ABC. Členem jeho souboru a souboru Městských divadel pražských byl nakonec až do 90. let minulého století, kdy odcházel do důchodu. Mezi tím hostoval i v jiných českých divadlech a zahrál si v několika filmech a seriálech, i když většinou jen v malých okrajových rolích.
I když jako divadelní herec byl velmi dobrý, proslavila ho nejvíc televize. V té začal vystupovat se svými písničkami, kterého ho postupně proslavily jako zpěváka popmusic. Gina, Milenci v Texaskách, Bílá vrána či Blues pro tebe – kdo by neznal alespoň některou z jeho písní. Byl to právě on, kdo byl v roce 1958 při nahrání této posledně jmenované písně na gramofonovou desku. Šlo o Suchého první autorskou tvorbu zvěčněnou na vinyl. Dále často vystupoval s Janou Petrů, Pavlínou Filipovskou a Yvettou Simonovou. Celkem čtyřikrát se umístil v první desítce ankety Zlatý slavík (1962 – 1965). Když poznal, že žánr popmusic je pro něj příliš omezující, vrhnul se na dechovku – většinou v doprovodu orchestru Karla Vlacha. Popularita Josefa Zímy nikdy nepoklesla a nepokazila ji ani tragická dopravní nehoda, kterou způsobil, a při níž zemřel režisér Jiří Jungwirth.
Je těžké v nepřeberném množství písní a gramofonových desek vybrat jen ty nejvýznamnější a nejznámější – nazpíval jich totiž víc než dvě stovky. A dvacet nejvýznamnějších, alespoň podle Supraphonu, vyšlo nakonec v roce 2005 pod názvem 20 NEJ s Josefem Zímou. Jen namátkou připomeňme i několik ocenění, kterých se mu za jeho práci dostalo: 1974 cena České lidové dechovky, 1986 titul zasloužilý umělec, 2008 Cena Františka Filipovského za dabing, 2014 Cena Thálie za operu-muzikál a v roce 2019 získal od prezidenta republiky medaili Za zásluhy I. stupně.
Před několika lety jsem měl možnost se s Josefem Zímou osobně setkat – tedy lépe řečeno být v jeho blízkosti a blízkosti dalších kumštýřů, s nimiž Artes spolupracuje a které zastupuje při různých kulturních vystoupeních. Poprvé to bylo při narozeninovém koncertu dnes již zesnulého zpěváka Richarda Adama, tehdejšího předsedy Artesu. Bylo to rovněž v Divadle U Hasičů a Josef Zíma tam svému kolegovi a příteli nejen vyzpěvoval, ale dokonce ještě tancoval rock and rool. Podruhé jsem byl u toho, když v roce 2016 získal cenu Mistr zábavního umění – zasloužil si ji se vším všudy, a jeho kolegové to věděli a vědí.
Dnes se Josef Zíma pohybuje občas s holí a u zpívání sedí na barové stoličce nebo na židli, ale stále je přitom veselý, zábavný a plný energie. Ba co víc – zpívá live, což často neplatí ani o jeho daleko mladších kolezích! A k dobrému často vysvětluje mladším dámám, jak se zachází s chytrým telefonem a jak se s ním správně fotí. Zkrátka dokazuje, že kumštýři jeho formátu nikdy nezestárnou.
Všechno nejlepší!
Tomáš Hejna
