Síň slávy – Karel Gott
Vážení přátelé, jak mnozí z Vás ví, Umělecké sdružení Artes uděluje již několik let prestižní cenu Mistr zábavního umění a spolu s ní uvádí také významné osobnosti českého zábavního umění její Síně slávy. Nyní je v ní již přes 70 osobností a v této sekci bychom Vám o těchto osobnostech rádi přinesli články a zajímavosti. A protože první osobností, která byla do Síně slávy uvedena, nebyl nikdo menší než Karel Gott, je první náš příspěvek právě o něm.
Zlatý hlas z Prahy nebo Sinatra Východu – tak mu říkali hlavně v zahraničí, konkrétně v Německu, kam pořádal častá turné, a kde ho milovali. Mnohé německé cestovní kanceláře dnes mají při zájezdech do Prahy na seznamu i jeho hrob na Malvazinkách. Jednou pro vždy to však pro všechny bude Božský Kája! Do Síně slávy zábavního umění ARTES byl uveden jako úplně první osobnost v roce 2016. Vybrali ho jeho kolegové a Karel Gott si přišel toto ocenění osobně vyzvednout do Divadla U hasičů. Ceny si velmi vážil, dokonce se objevuje i ve dvouhodinovém dokumentu „Karel“, kde ji drží v rukou při oslavě svých posledních narozenin.
Byl jedním z největších českých zpěváků přelomu 20. a 21. století, a dost možná tím úplně největším v české historii vůbec. Svým repertoárem zastupoval téměř všechny žánry – od dechovky přes lidové písně, vážnou hudbu, operu a operetu, muzikál až po blues, jazz, swing, rock´n´roll až po pop. Ano, dokonce i country bychom v jeho repertoáru našli. Vždyť celkem nazpíval na 2500 písní!
V roce 1958 se přihlásil do soutěže amatérských zpěváků jako Karel Matějíček, a když vyhrál, začal vystupovat po kavárnách. O dva roky později odešel kvůli zpěvu z ČKD a nastoupil na konzervatoř, kde studoval od roku 1963 operní zpěv. Pro publikum byl v té době celkem extravagantní, hodně vybočoval z řady, dokud nepřišly na počátku 70. let do populární hudby nové směry. Už v roce 1962 ale měl svůj hit – duet s Vlastou Průchovou „Až nám bude dvakrát tolik“. Ve stejném roce začal vystupovat v divadle Semafor, kde začal jeho skutečný vzestup. Díky písni „Oči sněhem zaváté“, kterou zde zpíval, získal svého prvního Zlatého slavíka.
V roce 1965 odešel ze Semaforu a s bratry Staidlovými založil vlastní scénu Apollo. Bohužel ho museli zavřít už po dvou letech, ale to už Gottova kariéra stoupala strmě vzhůru. Ladislav Staidl pro něj psal a Skupina Ladislava Štaidla (později Orchestr Ladislava štaidla) ho všude doprovázela, včetně jeho rock´n´rollového hitu „Trezor“. 1966 získal na Bratislavské lyře hlavní cenu a všimli si ho lidé z velké nahrávací agentury v Západním Berlíně, kde nazpíval svoji první singl desku. Důležité bylo také seznámení s Karlem Svobodou, který v příštích letech pro Gotta napsal jedny z největší hitů.
Skutečným sebevědomým profesionálem se stal Gott po návratu ze sedmiměsíčního angažmá v Las Vegas v rámci estrády Europa´68. Jeho představení nemělo příliš úspěch, následovala ale úspěšná představení v Kanadě a hlavně západní a východní Evropě, která mu dodala sebevědomí. Hned po návratu vyšlo jeho sólové album, které se stalo zlatým. Stále častěji se objevoval v zahraničních médiích, čímž rostla jeho popularita především v německy mluvících zemích.
Během 70. let stoupala jeho sláva a Gott se držel na prvních příčkách všech žebříčků, a to hlavně díky písničkám Štaidla a Svobody. Vyhrával řadu soutěží, vystupoval v mnoha zemích Evropy a dokonce v Japonsku. Vedle domácí produkce vycházela řada desek v Německu, kde se Gott už tehdy zařadil k nejoblíbenějším zpěvákům. Jeden čas se dokonce v Německu prodalo víc jeho desek, než desek Bee Gees a ABBY. V roce 1977 se stal nejpopulárnějším zpěvákem Sovětského svazu, když se jeho rusky nazpívané desky prodalo přes 4,5 milionu kusů.
Vyjmenovat všechny jeho úspěchy, turné a ceny by vydalo na velmi dlouhý článek, dokonce na celou knihu (a ne jedinou). Uveďme tedy jen pro zajímavost, že mezi lety 1973 až 1978 vzniklo v České televizi deset pokračování samostatného Gottova pořadu „Zpívá Karel Gott“ a několik dalších let se pravidelně objevovaly záznamy jeho vánočních koncertů z Lucerny. Několikrát se také objevil jako herec ve filmu, ovšem jen jednou v hlavní roli, a to v muzikálu Hvězda padá vzhůru. Když viděl kostrbatý výsledek, sám se dalších hereckých ambicí zřekl, zůstal však spojen s žánrem filmové písně.
Vyhněme se politickým otázkám pozdějších let, které se nijak netýkají Gottova pěveckého nadání a uměleckých úspěchů. Důležité je, že všechny politické zmatky přežil bez úhony a dál vystupoval, včetně zahraničních turné. V roce 1984 oslavil 20 let spolupráce se Skupinou Ladislava Staidla a o rok později získal jako první zpěvák pop music nejvyšší tehdejší možné ocenění národní umělec. Před revolucí v roce 1989 oslavil padesáté narozeniny vyprodaným koncertem v Lucerně. Šlo o jedno z posledních vystoupení se Skupinou Ladislava Staidla, později už vystupoval s Orchestrem Karla Gotta vedeným Pavlem Větrovcem.
Původně chtěl Gott v roce 1990 odetít ze showbyznysu, ovšem po úspěchu velkolepého turné po Československu a Německu zůstal i nadále aktivní. A dobře udělal. Po obrovském turné v zahraničí a Československu byl v roce 1991 uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl a měl před sebou několik desek roku. Také v anketě Český slavík, která navázala na tradici původního Zlatého slavíka, se držel Gott stále na špici a s výjimkou let 1998 a 2012 si podržel první místo až do roku 2017. Od roku 2000 celkem šestkrát vyprodal O2 arenu.
Úspěšnou kariéru nepřerušila ani nemoc, která ho v posledních letech života trápila. S rakovinou úspěšně bojoval, dokonce tak, že se jeden čas zdál zcela vyléčeným. V roce 2018 se ovšem objevily problémy s krví, které nakonec přerostly v akutní leukemii. Zemřel 1. října 2019 ve spánku ve věku 80. let. Byl uspořádán státní pohřeb se všemi poctami, kterého se účastnily desítky tisíc lidí a stovky českých prominentů a osobností.
Tomáš Hejna
Foto František Jirásek, archiv Artesu
